Život

„Nemluvit o pyramidách, ale o Sovětském svazu“

Česká novinářka o politikou otrávené mládeži

Tereza Reznakova
Tereza Reznakova (Foto: privat)

Jak přimět mladé lidi, aby se zajímali o politiku? Tuto otázku si v srpnu položilo 23 mladých novinářů z celé Evropy. Setkali se v Postupimi na sedmém ročníku „M100 Jugend Medien Workshop“ (M100 Mládež Média Workshop). Byla u toho i čtyřiadvacetiletá Češka Tereza Režňáková. Pochází z Brna, kde už tři roky pracuje jako novinářka na volné noze pro Mladou frontu Dnes, deník s druhým největším nákladem v Česku. Mluvili jsme s ní o její práci a o české apolitické mládeži.

Proč bys chtěla být novinářkou?

Nejsem si ještě úplně jistá, jestli bych opravdu chtěla být novinářka, ale mám tu práci ráda, protože při ní můžu být kreativní a kromě toho informovat lidi. To je pro mě dost důležité, protože já osobně se velmi zajímám o dění v mém městě a v mé zemi. Je pro mě drsné, když vidím, že někdo politické dění úplně ignoruje, jako třeba můj bratr. To vůbec nechápu. A jako novinář můžete takové věci změnit. V Česku jsou novináři špatně placení, takže by se měl člověk proto opravdu nadchnout. Ale je konec konců lepší dělat něco, co vás baví i za malý plat, než muset dělat něco, co nesnášíte, přitom hodně vydělávat, ale vůbec si to neužívat.

Jaké jsou v Česku pracovní podmínky pro novináře?

Tak špatné podmínky jako třeba v Rusku u nás nejsou, jsme svobodná země. Ale existují některé zákony, jako je takzvaný „náhubkový zákon“, který kvůli zachování soukromí zakazuje zveřejňovat jména podezřelých. Politici tvrdí, že je to na ochranu nevinných. Mohou tím ale chránit také sami sebe, například aby utajili vlastní přečiny, jako je řízení pod vlivem alkoholu.

Jak to vypadá s politickým a hospodářským vlivem?

Česká média jsou relativně volná. Záleží to ale na příběhu. Někdy politici prostě nechtějí mluvit. Pak si musíš hledat jiné zdroje. Pokud se naštvou, je možné, že už s tebou nepromluví nikdy. Platí, že je třeba dodržovat rovnováhu mezi intenzivním pátráním a taktem.

Téma workshopu, kterého se účastníš, zní: „Jak přiměji mládež k zájmu o politiku?“ Proč mezi mladými lidmi vládne taková ignorance?

Většinu nevoličů tvoří mladí lidé. Čeští politici nevypadají, že by měli zvláštní zájem, aby tyto mladé lidi zasáhli. Jen když jsou volby za dveřmi, říkají najednou všichni: „Hej, vy mladí, přijďte a volte nás.“ Náš systém a v něm aktivní politici mladé lidi někdy šokují. Domnívám se, že hodně z nich si myslí, že by nemohli nic změnit, a proto nevolí. Existuje mezera pro iniciativy nebo organizace, které se zasazují o to, aby se tito lidé zase zajímali o politiku. Jsou ale potřeba peníze a angažovaní pomocníci, aby se ta mezera vyplnila. A to v Česku momentálně bohužel nefunguje.

Kdybys ty peníze měla, jak bys tu mezeru vyplnila?

V zásadě by mělo politické vzdělávání začít už na základní škole a později pokračovat na navazující škole. Na gymnáziu nebo na střední škole se neučí o českém volebním systému, zato o egyptských pyramidách nebo středověcích králích. O Sovětském svazu, komunistickém režimu a letech po jeho pádu se mlčí. Tam se musí navázat, třeba tak, že se žáci budou nabádat, aby četli noviny. Protože v rodinách se bohužel ne vždy o politických záležitostech diskutuje.

Rozhovor vedla Julia Wießner
Překlad: Pavlína Šrajtrová

Copyright: Goethe-Institut, Praha
září 2011

    „M100 Jugend Medien Workshop“ se poprvé konal v roce 2005.

    Zaměřuje se na mladé novináře a redaktory mezi 18 a 26 lety z celé Evropy. Kromě zprostředkování praktických a teoretických znalostí novinářské práce se snaží o trvalé propojení mezi účastníky. Mimo to je mladým žurnalistům umožněno navázat přímý kontakt s předními osobnostmi z evropských médií. Publicistické příspěvky všech účastníků letošního workshopu (2011) najdete na
    www.duhastdiemacht.de

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...