Martin Scheuring je u společnosti German Films odpovědný za koordinaci projektů a za krátký film. Na Berlinale, Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu (TIFF) i na jiných festivalech koordinuje veletržní expozice společnosti German Films. Bloggerce Juttě Brendemühl, která píše o Berlinale, se svěřil se svým strachem z točitých dveří a vyprávěl o bílých klobásách v Berlíně a o tom, jak se těší na Samuraje. Toto je mé 14. Berlinale. Jaký je můj prvořadý cíl na letošním Trhu evropských filmů (European Film Market)?

Stejný jako vždycky – nenastydnout a vidět víc filmů než loni.

Z čeho mám na Berlinale nevětší obavy?

Z otáčivých dveří v budově Martina Gropia (Martin-Gropius-Bau), kde se koná Trh evropských filmů, tak z těch mám strach. Ty otáčivé dveře vypovídají o lidské inteligenci – nebo o nedostatku lidské inteligence – víc, než by se dalo čekat. Ale taky mám strach z šíleného stání ve frontě před filmovým palácem Delphi a před kinem International.

Mé nejdůležitější setkání na Berlinale?

To člověk předem nikdy neví … vlastně všechna setkání jsou stejně důležitá – s filmovými tvůrci, s pořadateli festivalů, s filmovými distributory nebo novináři. Je skvělé, že můžeme být v kontaktu s různými lidmi. Ale dobrá, chcete-li, pak bych tedy přece jen vypíchl své setkání s bílými klobásami na bavorské recepci – dva dny předtím, než pojedu do Mnichova.

Na který německý film se nejvíc těším?

Naštěstí mám v tomto ohledu opravdu velký výběr! Každý, kdo ještě neviděl film Edgara Reitze Die andere Heimat, by to měl okamžitě napravit. Film poběží v sekci LOLA. Pro mě to byl v roce 2013 zdaleka nejlepší film a patří k mým nejoblíbenějším filmům vůbec. Kromě toho jsem velice zvědavý na mnoho německých filmů od debutujících tvůrců. Například se nemohu dočkat, až uvidím při půlnočním promítání film Der Samurai režiséra Tilla Kleinerta. Till Kleinert už udělal několik vynikajících krátkých filmů.