Dějiny v komiksu
Portrét komiksového kreslíře Karla Jerieho
Karle Jerie bydlí v bytě nedaleko za Prahou. Tam vzniká také většina jeho komiksových příběhů a přípravných skic, které zaplňují četné zásuvky jeho pracovního stolu. Do města pravidelně jezdí do svého ateliéru, kde se věnuje především volné tvorbě. Umění, ať už volné nebo komiksy, je jeho zaměstnáním, které ho opravdu baví. „Témata si vybírám sám a formu volím tak, abych je přiblížil čtenáři,“ vysvětluje s důrazem na to, že se nemusí přizpůsobovat žádným objednávkám, když si volí námět. „Řídím se svým citem: snažím se látku pojmout jako komiks, který bych sám rád četl. Jako sešit, kterým kdybych listoval v knihkupectví, řekl bych si: to je ono, to jsem ještě neviděl!“
Ve své tvorbě dává velmi často přednost historickým a mýtickým tématům před novými nápady. „Některé z nich jsou totiž tak dobře vymyšlené! Když je čtu, obrazy mi v hlavě samy naskakují,“ zdůvodňuje. Za námět pro komiks si zvolil například také báseň Jaroslav z Rukopisů. „Je úplně jako scénář k filmu, komiks se mi v tomto případě v hlavě utvářel automaticky,“ popisuje, jak na něj působí obrozenecká poezie z 19. století. Právě to je základním principem Jerieho práce: i ve starých vyprávěních dokáže najít to aktuální. Pokud si z příběhu Krále Oidipa, kterého také komiksově zpracoval, člověk odmyslí tógy a nadpřirozené božské schopnosti, lze připustit, že by se mohl tento příběh odehrát též v současnosti.
Jerie se domnívá, že se minulost a současnost vzájemně prostupují. „Ani učebnice historie nebo archivní záznamy nepsal očitý svědek, i tam vždycky musí trochu fungovat fantazie,“ věří Jerie. „Baví mě domýšlet si, co se přesně odehrálo v těch do detailu nezaznamenaných momentech historie, co si lidé říkali. Rád si s takovými okamžiky hraju,“ vysvětluje. Raději tak do příběhů vnáší vlastních nápady, místo aby otrocky přenášel text do vlastních obrazů. „Je důležité zachovat pocity knížky, ale také přidat něco navíc. Dodržet základní linku, ale nesvazovat se do detailu textem a nesnažit se obsáhnout úplně všechno.“ Někdy ho část příběhu, jež je popsaná velmi krátce, inspiruje k podrobnějšímu rozpracování: Voltaire se například o Candidovu vojenském výcviku zmiňuje pouze letmo. Karel Jerie naopak věnuje hned několik stran svým představám o jeho průběhu.
Až to dozraje Když Jerieho konkrétní kniha nebo legenda inspiruje, začnou se mu při čtení před očima rodit obrazy. „Tak dlouho je pak nosím v hlavě, že mi nakonec nezbývá nic jiného, než z nich udělat komiks,“ shrnuje jednoduše postup, který mnohdy trvá několik měsíců i let. „Náměty si spíš hledají mě, než že bych se po nich sám pídil,“ směje se při představě, že by se musel snažit přicházet na téma sám.
Tím hlavním, o co může Jerie vyprávění obohatit, jsou pro něj obrazy. Proto obvykle nejprve promýšlí kompozici stránky, sled obrázků a velikost textových bublin. Dialogy vepisuje často až nakonec. Pokud spolupracuje na scénáři s jiným, nezkušeným autorem, je jedním z největších nebezpečí podle něj právě to, že může text převládat. „Mnoho vyprávění může zastat sám obraz a to je podle mě pro komiks lepší, než nadbytečný popis,“ shrnuje.
