„Kreslení komiksů se dá naučit“

Anke Feuchtenberger; © Julia Steinigeweg

Rozhovor s Anke Feuchtenberger

Anke Feuchtenberger; © Julia Steinigeweg

Anke Feuchtenberger je profesorkou kresby a mediální ilustrace na Vysoké škole aplikovaných věd v Hamburku. S portálem Goethe.de hovořila o komiksovém umění na německých vysokých školách.

Paní Feuchtenberger, kdy byste lidem, kteří se zajímají o komiksy a mají umělecké sklony, doporučila studium na některé z německých vysokých uměleckých škol?

Nedoporučila bych to nikomu, koho by to samotného nenapadlo. Takovou zodpovědnost bych si na sebe vůbec nemohla vzít: žít v Německu z komiksu ještě pořád není žádná hračka. Je třeba se profilovat šířeji, aby bylo možné dělat bokem komiks: například v oboru ilustrace nebo grafického designu.

Kreslíř komiksů u nás stále ještě není opravdovou profesí a nevyučuje se v této podobě na žádné vysoké škole. Dokonce i moje místo na Vysoké škole aplikovaných věd v Hamburku je vypsáno na kresbu a ilustraci. Musela jsem se zasadit o to, aby se do mých kurzů dostala určitá témata a úkoly spjaté s komiksem. Dnes již ale vyučuji jeden kurz, který se věnuje výlučně komiksu.

Kdo má talent, může se naučit vyprávět

Co kromě toho učíte?

Ještě mám jeden magisterský kurz, kam studenti přinášejí vlastní projekty, což nejsou vždycky komiksy. A vyučuji akademicky orientovaný kurz kresby, při němž lze dobře předat základy komiksové a narativní kresby. Kreslíme kupříkladu krajinu, což je dobrým základním kamenem i pro komiks ve smyslu kresby prostoru.

Do jaké míry se lze naučit kreslit komiks, kolik talentu je nutné mít?

To, co by měl mít každý, je nadání kreslit. Všechno ostatní se dá naučit. Někteří studenti za mnou přicházejí na začátku semestru a prohlašují, že neumějí vyprávět. Pak jsou počátky těžké. Mám ovšem zkušenost, že se studenti do vyprávění vpraví, když získají lehkost při kresbě a nezaměřují se příliš na to, jak by měl komiks vypadat podle jejich počátečního chápání.

Převod reality do abstrakce

Jak si stojí Vaše vysoká škola v porovnání s ostatními uměleckými školami například v Kasselu nebo v Berlíně, kde hraje komiks také důležitou roli?

Nejsme od sebe zase tak daleko. Kdo přichází z Kasselu a Berlína, má zpravidla velice dobré všeobecné vzdělání v grafice a designu. Na naší škole jsou naopak design a ilustrace odděleny. To má svoje výhody i nevýhody.

Moje metoda je taková, že studenti by se měli v kresbě volně vyvíjet, měli by mít široký záběr, co se týče převodu reality v abstrakci. Styl pro mě přitom není prioritou. Ráda bych, aby se studenti co možná nejdéle neprofilovali a nechávali si otevřené dveře.

Výrazná inspirace učiteli

Při prohlížení prací Vašich studentů ale člověk často získá pocit, že zcela jasně rozpoznává Váš stylistický vliv…

U mých kolegů z jiných univerzit je to podobné: vím například přesně, když přede mnou stane student z berlínské Univerzity umění od Henninga Wagenbretha. A u Hendrika Dorgathena z Kasselu to poznám taky.

Myslím si, že obecně platí, že jsou studenti výrazně utvářeni a inspirováni svými profesory. Já ale nevyučuji svůj vlastní styl a ve škole ani neprezentuji svoje práce. Mám také řadu bývalých studentů, jejichž věci vypadají úplně jinak, jmenujme Saschu Hommera, Arne Bellstorfa, Line Hoven nebo třeba Birgit Weyhe.

Zájem o mangu není na překážku

Jsou u Vás na správném místě i studenti, kteří se zajímají o stále populární mangu?

Mám mezi svými studenty mladé ženy, které se zajímají o mangu, což je pro mě velice obohacující, protože se moc ráda inspiruji velkými mistry mangy. Považuji za důležité, aby studenti zpracovávali témata, která je osobně zajímají, a aby našli svůj vlastní styl.

Co si myslíte o soukromých zařízeních, které oslovují budoucí kreslíře komiksů, jako jsou třeba Design Akademie v Berlíně nebo Comicademy ?

Na umělecky zaměřených vysokých školách podporujeme oproti mnoha soukromým zařízením v prvé řadě rozvoj širokého repertoáru, který je velmi silně osobně a umělecky profilovaný. Jde o umělecké vzdělání na úrovni avantgardy, nikoli o primární zaměření na komerční trh. Přesto by naši studenti měli být později samozřejmě schopni také sehnat nějakou práci.

Jak se jde člověk představit do nakladatelství?

Naučí se u Vás studenti taky to, jak si komiksem později vydělávat na život?

Ano, to je u nás zahrnuto do většího ilustračního programu. Zveme i lidi z praxe, kteří pracují v agenturách a zabývají se marketingem, nebo také nakladatele, třeba Dirka Rehma, abychom probrali, jak v nakladatelství představit sebe a svou práci.

Co se týče umění komiksu, patří Hamburk, Berlín a Kassel pravděpodobně k nejdůležitějším německým vysokým školám. Jak to vypadá s jinými městy?

Vysoká škola výtvarného umění v Berlíně-Weißensee má v této oblasti také dobrou pověst. Z Kielu, kde vyučuje Markus Huber, přichází v poslední době rovněž stále víc lidí věnujících se obrazové naraci. A Martin tom Dieck učí v Essenu, tam se v nejbližší době jistě ještě leccos vyvrbí.

Rozhovor vedl Lars von Törne,
je redaktorem berlínského deníku Tagesspiegel, kde má mj. na starosti rubriku věnovanou komiksu (www.tagesspiegel.de/comics).

Překlad: Martina Fejfarová

Copyright: Goethe-Institut e. V., Internet-Redaktion listopad 2012
odkazy k tématu

Anke Feuchtenberger

ročník 1963, je profesorkou kresby a mediální ilustrace na Vysoké škole aplikovaných věd v Hamburku. Publikovala řadu komiksů, které vyšly hlavně v nakladatelství Reprodukt, jako poslední byla vydána sbírka krátkých příběhů Die Spaziergängerin (Procházející se).

Témata jádu

Smíšená čtyřhra | V4

Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...