První český film s prvky komiksu

První komiksový zářez si Československo připsalo už před normalizací, v roce 1966. Nejednalo se sice o adaptaci konkrétních komiksových sešitů, režisér Václav Vorlíček ale vůbec poprvé v historii naservíroval tuzemskému divákovi dobrodružství, které čerpalo z poetiky amerického komiksu plného superhrdinů, spoře oděných osudových žen a tajemného předmětu, o který mají zájem jak klaďasové, tak záporáci. V případě Kdo chce zabít Jessii ten předmět představovaly antigravitační rukavice.

Ve filmu vědkyně Beránková (Dana Medřická) vytvoří substanci, která dokáže ovlivňovat sny a odstraňovat z nich nepříjemné a negativní prvky. Vedlejším produktem procesu je ale zhmotnění těchto snů v „reálném“ světě. To ovšem Beránková zjistí až poté, co sérům vpíchne svému manželovi Beránkovi (Jiří Sovák), který sní o sexy „komiksové“ hrdince Jessie (Olga Schoberová), jež bojuje proti zlotřilému Supermanovi (Juraj Višný) o antigravitační rukavice. Hned ráno najde Beránková Jessie v posteli s Beránkem a Supermana v koupelně. V ten moment se rozjedou krkolomné eskapády všech postav. Nejde totiž jen o boj Jessie a Supermana, ale také o vztah Beránka a Beránkové i probouzející se city Jessie k Beránkovi. Ale mají vůbec komiksové postavy nárok na existenci ve skutečném světě?

Vorlíček nešel cestou klasického dobrodružství plného honiček, ačkoli i ty jsou důležitým aspektem celého díla. Připravil především vydatnou bláznivou komedii plnou slovních přestřelek, gagů, situační komiky i čiré improvizace („Pojedete do Chuchle!“, tedy geniálně trefná fráze, kterou postava Vladimíra Menšíka vyhrkne hned na několik postav).

V době realizace Jessie se již filmy natáčely na barevný materiál, Vorlíčkovo komiksové dílo ale diváci viděli černobíle. Samotní tvůrci v několika rozhovorech naznačili, že triky v příběhu Jessie a Beránka svou náročností znemožňovali realizaci na barevný materiál. Natáčelo se na cinemaskopický, tedy na širokoúhlý formát.

Vorlíčkova hra se samotným žánrem komiksu byla pro českého diváka nečekanou invencí. Aby mu osvětlil, co to vlastně komiks je, angažoval do projektu významného kreslíře Káju Saudka. Ten vytvořil plakát a hlavně fiktivní komiks Technický svět, který se objevil ve filmu, a ze kterého se do skutečného světa zhmotnily postavy Jessie a Supermana. Sám Vorlíček se nechal slyšet, že v době realizace neměl k dispozici žádné komiksové sešity a že vlastně pořádně nevěděl, z čeho čerpá a na co navazuje. Přesto se mu do děje podařilo dobře zakomponovat pověstné „bubliny“, jejichž pomocí promlouvaly Jessie a Superman či překlopit celý charakter Supermana do jiné polohy. Ten ve všech audiovizuálních dílech zosobňuje dobro, pravdu a lásku, teď se ale stal záporákem, který ničí, co může a dokáže mučit i takřka nahé blondýnky. A ještě jedna paralela je pozoruhodná. Když se člověk zaměří na postavu vědkyně Beránkové, která je přehnaně pragmatická, vypočítavá, direktivní, tvrdá a dogmatická a která vystupuje „proti snění“, pak může nabýt dojmu, že je zosobněním tehdejší komunistické ideologie, ke které pasuje podobná charakteristika.

Neotřelý je i nápad se skutečnými postavami komiksů, které jsou konfrontovány s reálným světem. Možná i proto se hned po premiéře začal připravovat americký remake, pak ale přišel rok 1968, konec Pražského jara a z realizace sešlo. Je to škoda.