Jak currywurst na svět přišel

Foto: © Die Entdeckung der Currywurst, Schwarz-Weiss Filmverleih

Film vyprávějící fiktivní příběh jednoho německého fastfoodu

Foto: © Vynalazení curry wurstu, Schwarz-Weiss Filmverleih
Lena Brücker (Barbara Sukowa) ve svém hamburském stánku s vuřty. Foto: © Die Entdeckung der Currywurst, Schwarz-Weiss Filmverleih

V jiných zemích by na to nikdo asi hrdý nebyl, v Německu je to ale tématem jednoho z nejznámějších tamních sporů. Obyvatelé Hamburku a Berlína jsou schopni diskutovat s velkou vášní o tom, ve kterém ze zmíněných měst byl vynalezen německý národní pokrm - currywurst. Přitom se v žádném případě nejedná o odvěký spor. Celá desetiletí totiž platilo, že currywurst je berlínským vynálezem. V roce 2008 to však změnilo zfilmování novely Uwe Timma „Vynalezení currywurstu“.

Currywurst symbolizuje v Německu cosi jako příslušnost k lidovým vrstvám. Tento jediný fastfood německého původu režiséři ve filmech používají, aby podtrhli konkrétní postava stojí oběma nohama na zemi. Pro nejzářivějšího ze všech komisařů seriálu Místo činu (Tatort) Horsta Schimanskeho z Duisburgu byl currywurst oblíbeným jídlem. Ani kolínské Místo činu by nebylo tím, čím je, kdyby se po každém vyřešeném případu nekonal rituál s pojídáním currywurstu u stánku rychlého občerstvení na břehu Rýna. Scénáře k tomuto seriálu by tedy mohly být vysvětlením toho, proč si nárok na vynalezení currywurstu vedle Hamburku a Berlína dělá ještě třetí německý region: Severní Porýní-Vestfálsko.

Přitom nikdo nepochybuje o tom, že první osobou, která poprvé servírovala tento jednoduchý pokrm z nakrájeného buřtu, speciální rajčatové omáčky a kari koření, byla Herta Heuwer. Ta si jako majitelka stánku s občerstvením v berlínské čtvrti Charlottenburg nechala recept v padesátých letech patentovat. Všechny komerční pokusy o získání původního receptu a tím i patentu doposud ztroskotaly. Oficiální verze tedy zní: vynálezkyní currywurstu byla Berlíňanka.

Foto: © Vynalezení curry wurstu, Schwarz-Weiss Filmverleih
Lena Brückerová a výrazně mladší mariňák Hermann Bremer (Alexander Khuon) se do sebe zamilují. Foto: © Die Entdeckung der Currywurst, Schwarz-Weiss Filmverleih

Poslední dny války

Jinak je však vznik currywurstu popisován ve filmu Vynález currywurstu (Die Entdeckung der Currywurst) natočeném podle knihy německého autora Uwe Timma. Film vypráví smyšlený příběh o vynalezení currywurstu v Hamburku. Mýlí se však ten, kdo s ohledem na název filmu očekává nenáročný příběh o vzniku jednoho fastfoodu. Velká část děje se odehrává v posledních válečných dnech a zpočátku se currywurstu vůbec netýká. Během druhé světové války potkává v Hamburku Lena Brücker, kterou výtečně ztvárnila herečka Barbara Sukowa, výrazně mladšího mariňáka Hermanna Bremera (Alexander Khuon). Zamilují se do sebe a Bremer kvůli lásce k Leně dezertuje. To, co je v novela Uwe Timma hlavním tématem, je ve filmu nanejvýš jen jemně naznačeno. Zatímco muž i syn Leny (v knize se jedná o dvě děti) bojují jako vojáci na frontě, zažívá ona válku na domácí frontě. Výdej jídla, ochranná opatření před bombovými nálety a soused hrající si na ochránce morálky jsou jejím každodenním chlebem. Tehdejší svět také popisuje propagandistický týdeník. Lena zažívá strach z toho, co přijde po konci války, ještě silnější je však její osamělost. V osobě Bremera z ní nachází vítaný únik, a proto mu až do doby po německé kapitulaci konec války zatajuje.

Film se zábleskem reality

Film obsahuje mnoho slabých míst. Tak například se v něm téměř nevyskytují nacisté socialisté, a když už se někde objeví, tak pouze jako aktéři stojící mimo společnost. Velice problematické je, že film vyvolává dojem, že průměrní němečtí občané se o pronásledování Židů dozvídali teprve až po válce. Taktéž ztvárnění americké okupační mocnosti je příliš povrchní. Ale díky pěkně vyprávěné zápletce je dobře zachycena jedna epizoda německých dějin, totiž bezprostřední poválečná doba. Film ukazuje příběh ženy, která se po konci války rozhodne zorientovat se v novém systému a začne plánovat obchod, v němž by zužitkovala, co se během války naučila, tedy přípravu jídla z nejjednodušších surovin.

Lena Brücker porozumí rychle mechanismům šedé ekonomiky, která se vyvíjí ve zmatcích poválečné doby. Dřívější luxusní předměty jako kožichy a obleky Lena vyměňuje za těch několik málo potravin, které jsou ještě k dostání, ale za to ve velkém množství: párky, kari a kečup. Jak nakonec hlavní hrdinka „vynalézá“ recept na currywurst, i když tato část filmu je poněkud neohrabaná a trochu groteskní. Pakliže ale člověk nahlíží na film jako na fikci, jakou chce i být, je vynalezení currywurstu touto Hamburčankou pěknou pointou.

Není currywurst jako currywurst

V závěru se film ještě točí kolem sporu ohledně přípravy currywurstu. Stánky s jídlem nabízejí v podstatě dva různé typy: buď currywurst, jehož základem je běžná klobása, nebo takový, který je tvořen buřtem bez střívka. Háklivým tématem pro milovníky currywurstu může být způsob přípravy omáčky. Někteří považují za správné zalití buřtu kečupem s dodatečným okořeněním kari, jiní zase trvají na tom, že kari má být do rajčatové omáčky zavařeno již předem. Film k tomuto sporu nabízí odpověď. Lena Brücker v něm uvaří nejprve rajčatovou omáčku s kari a potom jí zalije buřt se střívkem.

Isabelle Daniel
překlad: Jan Wittenberg

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
červenec 2014

    Témata jádu

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...