Německý odborník na islám Dr. Götz Nordbruch zkoumá trendy mezi muslimskou mládeží. V rozhovoru vysvětluje, proč právě mladí muslimové berou svou víru tak vážně a kam se jejich kultura, takzvaný pop-islám, ubírá.

Pane doktore, co je to pop-islám?

Termínem pop-islám se označuje kultura mládeže, která se rozšířila v posledních osmi až deseti letech. Jedná se o konzervativní, věřící muslimy. Tito mladiství se zároveň vidí jako součást běžné společnosti a definují se jako Němci. Pop-islám je ovšem pojem, kteří sami muslimové vůbec nepoužívají, protože z jejich úhlu pohledu to zní asi jako „islám-light“.

Jak silně tyto mladé formuje náboženství?

Podíváme-li se na iniciativy jako „Muslimská mládež v Německu“ nebo „Muslim – The Next Generation“, lze si všimnout, že náboženství u mladých lidí zaujímá v žebříčku hodnot enormně vysoké postavení. Organizují si svůj všední život tak, aby odpovídal pravidlům islámu. Začíná to modlitbou, ale může se to projevit i výhradami k pohlavně smíšeným aktivitám. Je to životní styl, který ovlivňuje jak denní program, tak společenský život. Islám nabízí komunitu, ale také orientaci v životní etapě, která je plná zvratů. Jde ale samozřejmě rovněž o spiritualitu – to bohužel v diskuzi o islámu často zapadá.

Hodně mladých muslimů hledá dialog s křesťany

Tito mladí se tedy od ostatních izolují...?

Dělají hodně věcí spolu - chodí společně do mešity a plní své domácí úkoly v muslimském centru. To však nemusí bezpodmínečně znamenat, že se izolují od společnosti. Hodně muslimských mládežnických organizací například cíleně vyhledává dialog a výměnu názorů s křesťanskými organizacemi pro mladé. A mnoho těchto muslimských organizací se snaží nabízet dobrovolnickou práci, která není zaměřena výhradně na muslimy. Jako například muslimský spolek „Lifemakers“, jenž se stará o bezdomovce.

U atentátníků z londýnského metra se zdálo, že jsou do společnosti integrovaní a působili také angažovaně. Jak se mladí muslimové staví k takovým činům?

Různé skupiny mladých, které se k pop-islámu řadí, teroristické útoky odsuzují. Bylo to tak od začátku a absolutně to nelze zpochybňovat. Mezi salafisty, kteří s pop-islámem nemají nic společného, je to ovšem jinak. Prominentní kazatelé, jako Pierre Vogel z Kolína nad Rýnem nebo Abdul Adhim z Berlína, zastupují rigidní islámské učení. Také oni ve svých projevech násilí odmítají, ale ve skutečnosti kážou takový islám, který nezapře styčné body s agresivním islamismem. Žijí islám tak, jak ho žili první muslimové v sedmém století. Tito kazatelé mají na mladé muslimy vliv, protože jsou často charismatičtí a stanovují velmi přísnou orientaci.

Brát druhého vážně

Jak má člověk reagovat, když se čtrnáctiletý kluk ve škole vyslovuje pro džihád nebo dívka najednou začne nosit šátek?

Učitel nebo sociální pracovník by měl na mladé, kteří nosí šátek, reagovat podobně jako na někoho, kdo se obléká jako punker. Nošení šátku může být provokace. Důležité je respektovat individuální rozhodnutí. Cokoli jiného by bylo arogantní. Pro mnoho mladistvých je zkušenost, že je vůbec někdo bere vážně, základem pro navázání rozhovoru. Něco jiného samozřejmě ale je, používá-li někdo náboženství, aby ostatní hanobil, vystavoval tlaku nebo aby dokonce vyvolával násilí. Tady je jasné projevení nesouhlasu důležité.

Jak se staví mladí k diskuzi o tom, zda islám k Německu patří?

Pro muslimskou mládež se tato diskuze míjí s realitou. Oni se tu narodili, z části už jako druhá nebo třetí generace, a prodělali socializaci v Německu. Už se necítí jako migranti, ale jako součást společnosti a vymáhají si právo na svůj názor. Člověk si ale musí uvědomit, že mnoho mladých s tureckým nebo arabským původem vůbec nejsou věřící. Pro ty není například šátek vlastně žádným podstatným tématem. Přesto cítí, že je tato aktuální diskuze automaticky definuje jako muslimy. Najednou jsou konfrontováni s otázkami o islámu: Jak to máš s nošením šátku? Co si myslíš o vraždách ze cti? Proto sotva někoho překvapí, že se mnoho mladistvých označuje za muslimy. Hodně mladých lidí se začíná s islámem vyrovnávat teprve potom.

Jakým směrem se vyvíjí pop-islám?

Před pěti, šesti lety bylo ještě možné říci: Pop-islám, to jsou mladí konzervativní muslimové, kteří se identifikují jako němečtí muslimové a nosí trička s nápisem „Muhammad je můj prorok“. Dnes už nelze pop-islám tak jednoznačně vymezit. Hranice spektra se rozvolňují, a to oběma směry.

Radikální islamistická seskupení jako například Hizb ut-Tahrir, které je v Německu zakázáno za šíření antisemitské propagandy a údajné vyzývání k násilí, rovněž přijala prvky popkultury: Muslimové nosí podobná trička a poslouchají podobnou hudbu. To je uvolnění hranice radikálního směru. Zároveň se narušuje ve směru těch méně věřících mladistvých, které nelze tak snadno zařadit. Konečně je to výrazem jednak postupující plurality scén mládeže, do nichž se muslimští mladí řadí, tak i – ač to může znít pateticky - zdomácnění islámu v Německu.