Vídeňský klub plný Čechů

Foto: © Magdalena SchluckhuberFoto: © Magdalena Schluckhuber
Otvírací hodiny slavné vídeňského hospody Nachtasyl. Foto: © Magdalena Schluckhuber

Vídeňský klub Nachtasyl (Noční azyl) byl koncem 80. let útočištěm mnoha českých exulantů a signatářů Charty 77. V tomto lokále československý underground našel svůj další život.

„Ve Vídni vycházely exilové noviny Paternoster a my jsme potřebovali místo, kde bychom se mohli setkávat. Pronajal jsem prostory a tak vznikl Noční azyl.“ Tak prostá je historie vzniku jednoho z nejlegendárnějších klubů ve Vídni podle jeho zakladatele a vlastníka Jiřího Chmela. Za tímto klubem se však skrývá mnohem víc. V Nočním azylu se odehrával kus československých dějin a ty tu dodnes opakovaně ožívají.

Jiří Chmel si v Československu odseděl 18 měsíců ve vězení. Ve své vlasti se delší dobu pohyboval v prostředí undergroundu a podepsal Chartu 77, petici proti porušování lidských práv komunistickým režimem v Československu. Po jeho propuštění probíhala v zemi právě akce StB nazvaná Asanace. Tato akce měla rozbít hnutí československých aktivistů. Hrozily vysoké tresty. Odpůrci režimu museli snášet psychický a zčásti i fyzický nátlak. Mnoho příslušníků kulturního undergroundu bylo donuceno k emigraci, vzali jim pasy.

Tak tomu bylo i v případě Jiřího Chmela. V roce 1982 se svou rodinou odešel do Vídně. Pracoval nejdříve jako nástrojař v malé firmě. Později se stal vlastníkem hospody – 1. září 1987 založil klub Nachtasyl.

Foto: © Magdalena Schluckhuber
V Tagasylu, který Jiří Chmel založil roku 1993 hned vedle, se pravidelně konají výstavy. Foto: © Magdalena Schluckhuber

Pro mnoho lidí opravdová vídeňská atrakce

Jiří Chmel vyhlásil v okruhu svých přátel soutěž, chtěl, aby jeho hospoda měla originální název. Zvítězil nápad jednoho emigranta, kterému se podařilo najít útočiště ve Švýcarsku. „Slovo ,azyl‛ v názvu dobře vystihovalo naši situaci,“ říká Jiří Chmel. Většina hostů se totiž do Rakouska nevystěhovala dobrovolně.

Z Nachtasylu se rychle stal populární vídeňský klub, významné místo pro setkávání českých emigrantů ve Vídni a místo, kde dál žil československý kulturní underground. V klubu vystupovalo mnoho známých exilových hudebníků jako například Karel Kryl, Svatopluk Karásek nebo Vlastimil Třešňák, mohli zde vystavovat malíři a konala se tam různá čtení. Mezi stálé hosty patřil například spisovatel Pavel Kohout a také pozdější český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. „Nachtasyl znali čeští emigranti v celé Evropě,“ říká Chmel. Je hrdý na to, že jeho hospoda je pro mnoho lidí opravdovou atrakcí rakouského hlavního města. „Kdo nehrál v Nachtasylu, jako by nebyl,“ prohlásil v roce 2010 výstižně Vlastimil Třešňák v jednom interview pro ZDF. Třešňák sám hrál v roce 1987 při zahájení provozu tohoto sklepního klubu.

Po převratu v roce 1989 přijížděly do Vídně české undergroundové kapely – a vystupovaly samozřejmě v Nachtasylu. Jiří Chmel zmiňuje především kapely Plastic People of the Universe, DG 307 nebo Psí vojáky. Zvány byly také rakouské kapely z alternativní hudební scény. Po návratu mnoha Čechů do vlasti v 90. letech se však skladba hostů proměnila, „většina návštěvníků klubu je teď z Rakouska, Češi přicházejí už jen ojediněle“.

Někdy je to ještě jako kdysi

Z politického centra se stal lokál, který hostí pestrou směsici intelektuálů, umělců, studentů a pankáčů. „Čeští studenti znají Nachtasyl často z vyprávění a mají radost, že je to tu máme levné,“ říká Chmel. Publikum se sice proměnilo, ale zařízení klubu je stále ještě stejné jako v roce 1987.

Pro Jiřího Chmela je dnes Nachtasyl místem, kde může prezentovat českou kulturu. V klubu Tagasyl (Denní azyl), který Jiří Chmel otevřel v přízemí stejné budovy v roce 1993, se pravidelně konají výstavy. Ve sklepním prostoru stále ještě vystupují české (undergroundové) kapely, i když v nepravidelných intervalech. „To je pak jako kdysi – a klub je zase plný Čechů a přátel.“

Magdalena Schluckhuber
překlad: Yvona Vašíčková

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
listopad 2014


Foto: Günter Höhne © picture alliance/ZB

    Charta 77

    Charta 77 je petice zveřejněná v lednu 1977 proti porušování lidských práv komunistickým režimem v Československu. V roce 1976 se spojili mimo jiné umělci, intelektuálové a duchovní, aby upozornili na porušování lidských práv, které bylo v rozporu s helsinským Závěrečným aktem podepsaným tehdejším československým ministrem zahraničí. K nejznámější signatářům Charty 77 patřili například Václav Havel, Jiří Hájek, Pavel Kohout, Jiří Dienstbier a Jaroslav Seifert.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...