Vzpomínka na brutalismus

Foto: © Foto: © Jaroslav Tenzo Krátký
Prior a odraz kostela sv. Mořice, Foto: © Jaroslav Tenzo Krátký

Prior. Z hlediska politického symbol komunismu. Z hlediska architektonického symbol brutalismu. Z hlediska lidského název sítě tradičních obchodních domů po celé České republice, ke které se váže mnoho vzpomínek. Lze ale vzpomínat tam, kde už to vypadá jinak? Nemizí přestavbami tradičních komunistických staveb nostalgie a autenticita? Nebo by právě tyto vzpomínky měly být nahrazeny novou realitou, která lépe odráží současnost?

Legendární obchodní dům se roku 1982 otevřel zákazníkovi doby komunistické i v Olomouci, a to přímo v historickém centru města vedle kostela svatého Mořice, kousek od impozantního Horního náměstí s dominantami jako je atypický orloj s dělnickými motivy na radnici nebo obří morový sloup. Stavbu navrhl ve stylu brutalismu brněnský architekt Jan Melichar. Nebyl to jeho první Prior, úspěch měly jeho návrhy už v Ostravě nebo ve slovenském Trenčíně.

Jednalo se o čtyřpatrovou budovu, částečně prosklenou, „ozdobenou“ geometricky pojatou mírně těžkopádnou fasádou a plochou střechou, s minimem oken, keramickou megaozdobou v podobě květiny při vchodu a typickými eskalátory. Nakoupit tu šlo všechno možné od galanterie přes papírnické zboží po elektroniku. Prostě „česká klasika s tradicí“, jedna ze sedmnácti v České republice. Olomoučtí tehdy na novou stavbu reagovali rozporuplně. Budova se lidem spíše nelíbila, ale těšili se především na lepší dostupnost zboží.

Začínala doba samoobslužná

Například Pavla z Olomouce vzpomíná: „Starý Prior se v centru tak nějak vymykal okolní architektuře, historickému jádru. Byli jsme zvyklí na původní obchod, který vypadal trochu jako domy kolem. Navíc typický byl tehdy pultový prodej, měli jsme rádi kontakt s prodejci a oni zase kontakt s nakupujícími. Dole se opékaly klobásy, na druhé straně byla cukrárna a vždycky to tam po vstupu nádherně vonělo. Obojí s Priorem z roku 1982 zmizelo. Začínala doba samoobslužná a nám to bylo i líto.“

Foto: © Za krásnou Olomouc | www.krasnaolomouc.cz
Charakteristická betonová fasádu Prioru v bezprostřední blízkosti kostela sv. Mořice, Foto: © Za krásnou Olomouc | www.krasnaolomouc.cz

V roce 2009 se začala projednávat přestavba již zastaralého Prioru. Klasická triáda reagující veřejnosti zahrnovala občany, kterým byla rekonstrukce lhostejná, občany, kterým se nelíbilo zasahování do již tradiční stavby a jejího okolí, a do třetice občany, kteří modernizaci „komunistické krabice“ uvítali s radostí.

Vlastník, společnost CL Trade, se podle vyjádření v regionálním tisku tento krok zvolil proto, že Prior už neodpovídal požadavkům na moderní obchodní centrum. K realizaci nové budovy byl vybrán olomoucký Ateliér-R, konkrétně architekt Miroslav Pospíšil a vše komentuje takto: „Naší myšlenkou bylo nechat celý Prior zmizet. Nafotili jsme průčelí okolních domů a ty jsme zrcadlově přenesli na plochy fasád obchodního domu. Jak se později ukázalo, oslovil koncept zadavatele soutěže a na tomto základě byla navázána spolupráce s námi.“

V přepočtu na tisíc obyvatel více obchodů než v Londýně

V článcích mapujících proces přestavby architekt prozradil, že nad zadáním strávil perné chvilky. Proč? „Přiznám se, že teprve po reálném započetí spolupráce jsem se začal tématem Prioru seriózně zabývat. Teprve poté jsem také pochopil, že těžištěm ‚kauzy Prior‘ není samotný dům, ale městský prostor kolem této budovy,“ říká Pospíšil.

Olomoucká veřejnost kromě toho očekávala jako výsledek rekonstrukce buď bombu nebo propadák a s tímto vědomím se jistě neusíná jednoduše. Navíc se o tématu hodně diskutovalo – na zastávkách městské hromadné dopravy, v hospodách i doma, a to před i po zveřejnění návrhů. Mnozí měli pocit, že se tu hraje na neexistující prosklený luxus a že zejména zmiňované okolí Prioru bude zpracováno problematicky. Lidé se zamýšleli taky nad tím, kolik dalších obchodních domů ekonomicky poměrně slabé město vlastně potřebuje a snese. Spolu s Libercem nebo Prahou je totiž v Olomouci v přepočtu na tisíc obyvatel více obchodů než kupříkladu v Londýně.

V roce 2012 v Olomouci probíhalo bourání obchodního domu Prior. Bourala se vnější i vnitřní část, zůstal pouze skelet budovy. Zmizely také charakteristické betonové bloky. Jen zlomek zůstal coby připomínka jeho brzy již bývalého vzhledu zachován na straně v Úzké ulici. Fotograf Jaroslav Tenzo Krátký bourání Prioru zachytil v různých fázích.


Nový Prior nakonec spatřil světlo světa přesně 30 let po původním otevření a dostal i nové jméno připomínající kostel sv. Mořice: Galerie Moritz. Velmi podrobně jeho přestavbu sledovalo Sdružení pro kulturu, urbanismus, památkovou péči a životní prostředí Za krásnou Olomouc. Jeho členové, historička architektury Martina Mertová, urbanista Petr Daněk a dramaturg Alexandr Jeništa, publikovali v roce 2012 článek s titulem Prior: Rub a líc. V něm konstatují, že Prior má tři různé dimenze: interiér jako složku soukromou, dále schránku, lépe řečeno fasádu, téma soukromé i veřejné, a nakonec exteriér - prostor čistě veřejný.

Každou z těchto dimenzí oznámkovali. Interiéru coby čistě soukromé obchodní prostoře udělili jedničku. Starý Prior už zkrátka nebyl v původní podobě pro moderní „shopping“ akceptovatelný. Nyní zevnitř vypadá dobře, ba dokonce luxusně. V Olomouci představuje po vizuální stránce nákupní perlu přímo v centru města. Fasádě nového Prioru dali autoři článku trojku. Nejhorší ohodnocení si vysloužil exteriér Prioru, tedy jeho přesah do veřejného prostoru. Pětka se na pomyslném vysvědčení vyjímá například proto, že podle názoru odborníků z hnutí Za krásnou Olomouc nebylo dostatečně kvalitně zpracováno pojetí dopravně-bezpečnostní, rekonstrukci náměstí u kostela sv. Mořice považují za tristní, logistiku pro zásobovací dopravce by definovali podobně. A tak se odborný pohled na nový olomoucký Prior vlastně nedá sjednotit nebo zcelistvit.

Sám architekt Pospíšil zopakoval, že důležitá skutečně nebyla pouze rekonstrukce Prioru, šlo z velké části o úpravu okolí kostela sv. Mořice. „Toto významné historické místo se v důsledku stavby Prioru stalo zásobovacím dvorem, skladištěm nádob na odpadky, parkovištěm. Myslím, že rekonstrukce přispěla ke zklidnění předprostoru kostela. Byl to pokus vrátit místu trochu důstojnosti.“ Dodává, že ze strany veřejnosti zaznamenal jak dobré, tak špatné reakce.

„Nedomyšlené technické parametry“

Historik působící na Univerzitě Palackého v Olomouci Jiří Fiala se k věci vyjádřil takto: „Autor projektu přestavby byl veden chvályhodnou snahou ‚zneviditelnit‘ objekt jeho skleněným obložením, aby se ve skle odráželo jak dvouvěží mořického chrámu, tak okolní zástavba, většinou novorenesanční. Zeleně je kolem Galerie Moritz bohužel málo. Plochy zdi 'zásobovací nálevky' naproti kostelu mohlo být též využito pro informace o chrámu sv. Mořice, zaniklé kapli a hřbitovu, dále o mořické městské škole, uskutečněném archeologickém výzkumu atp. Takové důležité detaily by ale majitelům Galerie Moritz nic nevynesly...“

Fiala zmiňuje i další maličkosti: „Jakožto občan si všímám některých ndomyšleností. Například obsluha kavárny v přízemí velmi nelibě nese, když lidé přes kavárnu procházejí z haly na náměstíčko u kostela sv. Mořice. Prodejce oděvů v přízemí musí zase chtě nechtě snášet davy pasantů směřujících přes tyto prostory k východu na tramvajovou zastávku. Prostě nedomyšlené technické parametry.“

Podivuje se rovněž nad přejmenováním obchodního domu a upozorňuje na názor ředitele Archivu Univerzity Palackého a zároveň náměstka olomouckého primátora, Pavla Urbáška: „Z historického hlediska je pojmenování nesmyslné a se sousedícím katolickým kostelem sv. Mořice nesouvisí. Je to spíše nechtěný odkaz k židovské obchodnické kultuře města.“

Foto: ©
Pohled na starý obchodní dům z věže kostela sv. Mořice, Foto: © Za krásnou Olomouc

„Zhmotnění všeho špatného“

Urbanista Petr Daněk z hnutí Za krásnou Olomouc k věci doplňuje důležitý úhel pohledu: „Jedním ze základních předpokladů, podle kterého se řada Olomoučanů na Prior dívá, je nelegitimita minulého režimu. Prior se po revoluci stal zhmotněním všeho špatného. Na tento dojem později navázal neutěšený stav mezi Priorem a chrámem sv. Mořice: nevkusné květináče, nevhodný způsob zásobování, neudržované podloubí. Velmi těžko lze v takovém prostředí vysvětlit, že stavba samotná nebo její autor, architekt Melichar, za to nemůžou.“

Daněk komentuje také volbu materiálu stavby, diskutabilní provedení a problematiku podloubí, která byla důležitým bodem kritiky: „Autorsky ztvárněný plášť obchodního domu nahradila stěrka, která imituje betonový povrch a na řadě míst je už poškozena. Původní podloubí citelně chybí, navíc se ukázalo, že jeho zrušení nebylo nutné. Od otevření Galerie Moritz nebyly všechny obchodní prostory uvnitř pronajaty a právě potřeba maximalizace prodejní plochy byla důvodem, proč město od veřejné ochrany podloubí ustoupilo. Nebo si město část prostor zpětně pronajme a podloubí obnoví? Vystupující konstrukce na střeše, které omezují dálkový pohled na průčelí chrámu sv. Mořice, zůstaly zachovány.“

Pozitivně Daněk hodnotí, že v centru města zůstal zachován prostor pro maloobchodníky: „Ano, daří se zachovat maloobchodní plochy v centru města se sortimentem běžné spotřeby (potraviny, drogerie, masna, trafika, obuv, oblečení), část obchodního domu je otevřena po celý týden. To je jistě chvályhodné.“ K tomu však dodejme, že velkou část Galerie Moritz zabrali již dávno obchodníci nikoliv ze sféry maloobchodní. Řetězce s oblečením, které najdeme kdekoliv jinde na světě, stejně charakterizovatelné prodejny s potravinami či drogerií v suterénu, kavárny atd.

Místní Prior, brutalistická stavba a symbol tíživého režimu, zmizel. Žádný Olomoučan si ale nedává sraz u Galerie Moritz. Scházíme se dál jedině u Prioru.

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
listopad 2014


Foto: Günter Höhne © picture alliance/ZB
odkazy k tématu

Další články k tématu

O archipornu
Ošklivé, špinavé, takže strhnout? Co si počít se socialistickým dědictvím ve formě brutalistických staveb? Dva příklady z Česka a Polska.

Vzpomínka na brutalismus
Nemizí přestavbami tradičních komunistických staveb nostalgie a autenticita? Případ OD Prior v Olomouci.  

Město nemůže být jen krásné
Stefan Rettich je odborník na prostor, komunikaci a architekturu. Při architektonické procházce Prahou se do hloubky zaměřil na tři místa v centru města.

Opravíme kostel
Studenti v Budějovicích v čele se spirituálem Josefem Prokešem oživují chrám zkonfiskovaný komunistickým režimem.

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...