Mlčky uniknout všednodennosti

Foto: privatFoto: privat
Foto: privat

Na jedné schůzce už přemýšlet o té další, stíhat termín za termínem, dělat všechno možné a přesto na nic nemít čas – 26letá Magdalena už měla takového života dost. Před rokem si na Silvestra vzala oddechový čas od každodenního života a odešla na týden do kláštera. Od té doby má Magdalena pocit, že se pro ni čas zpomalil.

Magdaleno, proč sis vzala oddechový čas?

Silvestr prožívám jako nejvíce stresující oslavy roku. Jednak proto, že se mi v tento den velmi jasně před očima objeví pomíjivost života: opět další rok pryč, opět jsem toho málo zvládla, opět jsem nedosáhla všech svých cílů. Na druhou stranu nemám ráda ty nutkavé večírky, co se pořádají. Chtěla jsem udělat něco jiného a proto jsem se na týden ze všeho vyvlékla. Dalším důvodem bylo to, že rok 2010 byl pro mě velice krizový. Chtěla jsem to zpracovat a uzavřít.

Existovaly konkrétní důvody, proč jsi chtěla oddechový čas strávit zrovna v klášteře?

V této době jsem opravdu nevěděla, jak by se měl můj život ubírat dál. Své studium muzejnictví jsem sice dokončila, avšak po nesčetných neúspěšných žádostech o práci se dostavily pochybnosti o sobě samotné. Exercicie (duchovní cvičení) v klášteře mi ukázaly cestu, jak dojít k vnitřnímu klidu a opět si vzpomenout na své silné stránky.

Jak jsi ten čas osobně prožila?

Čas v klášteře byl hluboce dojemný a naplňující. Mé vnímání se senzibilovalo skrze mlčení. Všimla jsem si, jak se při modlitbě a skrze ni dostávám do klidu a svým myšlenkám mohu dát prostor. Stále víc jsem se uměla oddat mlčení a více jsem se otevřela svému protějšku a okolí.

Neměla jsi strach, že se budeš sama se sebou nudit?

Ano, nevěděla jsem, co budu celý den dělat, a obávala jsem se, že se čas zastaví. Až do začátku duchovních cvičení jsem tyto myšlenky ignorovala. Měla jsem dobrou společnici, která mi velice pomohla se oddat mlčení. Snad díky modlitbám byly dny velmi strukturované. To je důvod, proč jsem se nikdy nenudila, přestože jsem neměla žádné knihy, mobilní telefon a internet.

Foto: privat
Foto: privat

Jaký byl potom pro tebe první den v každodenním životě?

Navštívila jsem kamarádku ve Vídni, kterou už jsem dlouho neviděla. Tento den byl velice působivý: tolik zvuků, barev a lidí ke mně proudilo zcela nefiltrovaně! Večer jsem k smrti unavená padla do postele, ale také se radovala z toho, že jsem opět uprostřed života.

Změnila jsi od té doby svůj život?

Každý den začínám ranní modlitbou. Kromě toho se také snažím utvářet svůj den aktivněji. To například začíná už tím, že si zuby čistím vědomě a přitom nejsem už v myšlenkách uprostřed práce a termínů. Taky si dopřávám volný čas jako takový, například v přírodě nebo jsem „jen“ doma a nic nedělám.

„Čas uplyne jako voda“ říká staré přísloví. Musí čas nutně plynout rychle?

To, že čas tak rychle utíkal, mě před duchovním cvičením velmi otravovalo. Měla jsem spoustu práce a ve skutečnosti na nic nebyl čas. Díky mému oddechovému času jsem si uvědomila, že je důležité se vědomě rozhodnout pro čin, nebo pro nějakou věc, a v klidu to provést. Čas letí i tak, ale ne tak rychle.

Co pro tebe teď čas znamená?

Žít zcela současností.

Rozhovor vedla Magdalena Schluckhuber
překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
říjen 2012

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...