Job

Raději Liszt než Lady Gaga

 © Lisa Wellisch

Mladá klavíristka Lisa Wellischová o svém životě jako hudebnici

© Lisa Wellisch
„Kariéra ve klasické hudbě vyžaduje skálopevnou disciplínu.“ © Lisa Wellisch

Se jmény, jako je Paul Kalkbrenner nebo David Guetta, si jen stěží dokáže něco počít. Ještě méně s Lady Gaga a Rihannou. Ale o to víc s Mozartem, Lisztem a Beethovenem. Lisa studuje hru na klavír a hudební výchovu na Hudební akademii ve Stuttgartu. Již nyní patří tato 25letá klavíristka k německým nadějím klasické hudby a pravidelně cestuje po evropských hudebních síních.

Liso, na svůj nástroj cvičíš několik hodin denně. Baví tě to ještě vůbec?

Ano, skutečně cvičím každý den nejméně tři až čtyři hodiny. Je však důležité nezaměřovat se na nástroj až příliš jednostranně. Abychom vůbec porozuměli skladbám a jejich struktuře, je nutné mít solidní kulturní vzdělání. Například Schumannovi skladby pochopíme po hudební stránce jen tehdy, jestliže známe k nim náležící básně. Pro Obrázky z výstavy od Modesta Mussorgského, které popisuje hudba, by je měl mít člověk samozřejmě v hlavě. Proto také hodně čtu.

Máš nějakého oblíbeného skladatele?

Ne, vlastně nemám. Svými skladbami, které zrovna cvičím a hraji, se vždy snažím pojmout nejméně tři epochy. Občas si obzvlášť ráda vybírám neznámé kousky jako operní fantazie Ference Liszta. Miluji objevovat nové skladatele a kusy.

Co si myslíš o umělcích jako Paul Potts nebo David Garrett, kteří se skrze svůj klasický nástroj inscenují do role popových hvězd?

Vystoupení Paul Pottse mi nepřipadalo špatné, protože ukázal, že i v současné době se klasická hudba dotýká mnoha lidí. Ale bohužel se vážná hudba také čím dál tím víc v médiích spojuje s určitým osobním „image“. Lang Lang hraje pokud možno rychle a virtuózně a Nikolai Tokarev se na obalech CD stylizuje jako pohodář v džínsech a teniskách. O tom nemám moc valné mínění, protože to nemá s hudbou nic společného. Bohužel v současnosti média ustavičně vyzdvihují mladé atraktivní hudebníky. Ti jsou potom po několik let vysáváni, až pak přijde na řadu někdo další. Problémem jsou často manažéři. Ti více dávají pozor na vizuální stránku a virtuozitu, tedy na věci, které se dají dobře prodat. Například Davida Garreta považuji za velmi talentovaného. Myslím si, že je škoda, že nevyužívá svého nadání k tomu, aby svou známostí zpopularizoval též zřídka hrané kousky. Je typickým příkladem toho, jak může být „image“ důležitější než hudba samotná.

Musíš ale přiznat, že se okolo těchto hudebníků shromažďuje velká fanouškovská základna a jejich hudba je velmi populární.

Přesně v tom vězí ono zlo, protože koncertní programy těchto mladých „hvězd“ mají především za úkol povrchně bavit a od publika vyžadují hodně málo. Manažeři těchto hudebníků si zřejmě moc nelámou hlavu nad zajímavými, odpovídajícími a náročnými programy. Tento postoj s sebou strhává stále klesající úroveň.

Stále znovu lze slyšet, že méně známí umělci musejí bojovat s obavami o svou existenci. Je to pravda?

Studium hudby stojí spoustu peněz, protože člověk potřebuje drahý instrument, a také výuka není levná. Proto se mnou studují spíš děti akademiků. Já jsem výjimka. Oba moji rodiče nestudovali a ani jinak neměli s klasickou hudbou co do činění. Zatím jsem obavy o svou existenci nezaznamenala. Navíc zrovna ve městě, jako je Stuttgart, existuje mnoho způsobů, jak vedle hraní ještě učit.

Není to někdy obtížné ospravedlňovat svou cestu nezasvěceným?

Mnohdy slýchávám, že jsou v rodinách mých spolužáků často problémy. Rodiče nechápou, že se musí i o prázdninách cvičit. Například několikatýdenní dovolené nejsou možné. Jste neustále vázaná na koncertní plány a to vyžaduje skálopevnou disciplínu. Hudba vás provází i ve vašem volném čase, jestliže lze vůbec práci a volný čas od sebe jakkoli oddělit. V milostném vztahu s nehudebníkem se to také může projevit jako potíž. Někteří si ale vědomě hledají partnera s jinou profesí. To vylučuje například problém s konkurencí a samozřejmě také nabízí, pokud chcete, jistý odstup.

Jak je to u tebe?

Můj přítel je rovněž pianista. Ale protože se zajímáme o rozdílné oblasti, je to spíše pestré a příjemné. Odstup nepotřebuji. Líbí se mi být obklopena hudbou celý den.

Jak vycházíš se svými spolužáky? Hudebníci jsou často považováni za „ujeté typy“.

Inu, hudebníci jsou velice otevření a své záliby a pocity jistě dávají najevo o něco více. Existuje koneckonců jen málo studijních oborů, kde člověk intenzivně na sobě a své osobnosti pracujete a silně se zabývá sám sebou. Myslím, že je velmi důležité rozvinout skutečně individuální osobnost, aby člověk dokázal stát na jevišti a uměl se pustit do extrémních věcí.

Rozhovor vedla Magdalena Wagner
překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
říjen 2012
odkazy k tématu

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...