Kultura

Nadílka nenadílka

Falcon
Scéna z filmu „Přijde letos Ježíšek?“ Foto: © Bioscop.

Do českých kin na přelomu roku zamířily hned dvě vánoční filmové romance. Vyplatí se zajít na obě? Nebo nestojí za pozornost ani jedna? Otázky, samé otázky. Nabízíme několik odpovědí v dvojrecenzi.

Přijde letos Ježíšek?

Nepřijde, chtělo se mi plakat a křičet, když se rozběhly závěrečné titulky. Nová milá a pohodová česká vánoční komedie Přijde letos Ježíšek? režisérky a scenáristky Lenky Kny totiž vůbec milá a pohodová není. Tedy pokud někomu k pohodě nestačí jen prostá přítomnost pohodových českých hereckých stálic Libuše Šafránkové a Josefa Abrháma na plátně. Právě ti dva jsou středobodem příběhu, který je tak absurdní, že se mohl stát jen ve vánoční Praze, ovšem jen v nějakém uhozeném paralelním vesmíru.

To je totiž tak. Nějakého nebohého producentského hlavouna (koproducentem filmu je TV Nova) napadlo, že by bylo vlastně moc fajn mít takovou českou Lásku nebeskou (Love Actually) . Prostě vánoční atmosférou nasáklou romanci, vylouhovanou ve svařáku na Staromáku a prosvícenou čistou láskou a blikajícími vánočními řetězy. Vystupovalo by v tom samozřejmě tak patnáct postav různých věkových, pohlavních i jiných skupin, které by se různě protínaly v adventním velkoměstě, hrály by jim k tomu koledy a oni by občas vytvořily nějaký ten vtípek.

Idea je to pěkná. Cesta do pekel je ale často dlážděna právě dobrými úmysly. A ano, hádáte správně, do horoucích pekel skutečně ukázkové filmové křeče a neumětelství neomylně zamířil i snímek Přijde letos Ježíšek? Ze zmíněného záměru české Lásky nebeské tady vzniklo něco mezi pozdní tvorbou Marie Poledňákové a ranou ránou do hlavy proskleným vánočním těžítkem, ve kterém sněží, když s ním zatřesete.

Ve filmu se řeší to, že dcera českého emigranta Josého (Josef Abrhám) nemůže otěhotnět, proto Abrhámova mexická manželka rozhodne, že celá rodina zamíří do vánoční Prahy. Tam také manželka vrátí pravé Pražské Jezulátko, které má doma v Mexiku, a tím si nakloní vyšší síly a dcera konečně otěhotní. V Praze pak celá rodina potkává rodinu Libuše Šafránkové, dávnou Abrhámovu lásku, která má syna, jenž je možná Abrhámův syn a který se s Abrhámem potkává u jesliček v kostele, kde leží ztracené živé dítě… A tak dále.

Pokoušet se rekonstruovat děj dost dobře nelze, protože absolutně nedává smysl. Nedává smysl jednání postav, nedávají smysl jednotlivé scény, které na sebe nenavazují. Děj je posouván prostřednictvím těch nejvíc nepravděpodobných náhod. Je to ale vlastně nakonec asi jedno, protože děj se nikdy nikam neposune. Ve filmu se většinu času vůbec nic neděje: zpívají se koledy a přemítá se například nad tím, kolik hrášku je třeba dát do bramborového salátu. Na konci nepřichází ani žádná katarze. Abrhám s rodinou prostě zas odletí pryč, nedozvíme se, zda je Šafránkové syn také Abrháma. Abrhámova dcera otěhotní tak, že povodí za nos chudého prodavače kaprů, nechá se od něj zbouchnout a pláchne zpět do Mexika. Tradice zlých, podlých, zákeřných, vypočítavých a nesympatických postav, které ale máme z nějakého neznámého důvodu považovat za kladné, obdivovat je a držet jim palce očividně není vlastní jen filmům Zdeňka Trošky.

Je to prostě zoufalství. Vypadá to jako nějaká vánoční reklama na jednu oblíbenou českou limonádu, na kterou ale nebyl dostateční budget, proto na ní jsou hrozně moc vidět technické nedostatky, na které dělali špatní píáristé a markeťáci, protože vůbec není vtipná a nemá pointu a která je asi tak vánoční a láskyplná jako fronty v nějakém obřím supermarketu, když o druhé adventní neděli zlevní tuk na pečení.

V jedné z mnoha nesmyslných, nepochopitelných scén se objevují šlápoty ve sněhu od neviditelné bytosti. Možná symbolizují Ježíška, ale spíš diváka, který prchá z kina, seč mu síly stačí…

Křídla Vánoc

Povznášející vánoční romancí chtějí být bezesporu i Křídla Vánoc, nový výtvor režisérky a scenáristky Karin Babinské, která se v roce 2007 uvedla svěží teenagerovskou roadmovie Pusinky. Křídla Vánoc dospívání opouští, aby se zaměřila – voilà – na zastydlou pubertu.

Hrdiny zimního příběhu jsou čtyři přátelé, kteří se ve svých třiceti plácají životem, a které spojuje a zároveň dusí práce v obřím hypermarketu na periferii. Optik Tomáš (hlavní hvězda filmu a „český Brad Pitt“ Richard Krajčo) se na pravidelném cigáru a pivu na střeše obchodního domu potkává s Ráďou (David Novotný), manažerem prodeje, který žije s početnou rodinou v malém bytě, Zajícem (Jakub Prachař), neúspěšným hercem, co korzuje obchody v převleku ušáka a hlavně s Ninou (Vica Kerekes), baličkou dárků, kterou je ale setsakra těžké sbalit. Více či méně ztracené kvarteto by v klidu a v pohodě prozevlilo Vánoce, kdyby Tomáše neosvítil anděl a nedal mu schopnost vidět do lidí. A co víc, anděl se chystá splnit i přání Tomáše a spol. Kdo by tušil, že poněkud po svém…

To je zvrat, co? Křídla Vánoc vánoční romanci okořeňují ještě fantastickými prvky. Škoda, že ve filmu ty prvky fungují všelijak, jen ne fantasticky. Zaprvé jsou úplně zbytečné: Krajčo svého „třetího oka“ nikdy pořádně nevyužije (například k tomu, aby vylepšil bezútěšné životy svých kamarádů?). Schopnosti se náhle vzdává pomocí růžových brýlí, přes které do lidí nevidí (ta symbolika!) a scénu uvolňuje poněkud zlomyslnému andělovi, jehož podstatu, pravou identitu a plány nikdy úplně neuvidíme a nepochopíme, pokud se tedy nespokojíme s vysvětlením pomocí úsloví „Be careful what you wish for“, tedy „Buď opatrný, co si doopravdy přeješ, protože by se to mohlo splnit.“

Fantastická nadstavba vyšumí do ztracena, co tedy očekávaná romance mezi Tomášem, který do svého karavanu za obchodním domem vodí výhradně vdané ženy, a Ninou, která se bojí zamilování? No, nechte si zajít chuť, česká Láska nebeská se nekoná ani tentokrát. Potenciálně zajímavou lovestory totiž Babinská neustále nabourává dílčími epizodkami a podzápletkami s jinými postavami, rozmělňuje tak pozornost a na nic se pořádně nesoustředí. Zanechává za sebou tak jen mimořádně rozbředlý celek, který atraktivně vypadá (to znamená, že je plný audiovizuálních montáží), ale nic v něm není. Nebo možná je, ale udupané tunou balastu.

Nenaděluje se tak tedy ani tady. Pokud byste se ocitli v dvousálovém kině a museli si vybrat mezi Křídly Vánoc a Přijde letos Ježíšek? , volte Křídla. Nejsou totiž tak agresivně hloupá a zabydlená tak bolestivě nemožnými postavami. Nebo jinak – Přijde letos Ježíšek? je ekvivalentem kosti od kapra zapíchnuté do krku, Křídla Vánoc jsou jen okoralým perníčkem. A ten se sníst ještě dá…

Pražské Jezulátko (latinsky Jesulus Pragensis) je malá vosková soška zobrazující Ježíše Krista v útlém dětství, vystavená v chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze.Zdroj: wikipedia

Copyright: Goethe-Institut Praha
prosinec 2013

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...