Život

Uli Hoeneß: fotbalový útočník světového formátu, prodejce uzenin, daňový podvodník

Kdo se chce pokusit Ulricha (nazývaného „Uli“) Hoeneße pochopit, musí si nejprve položit otázku, kterého vlastně? Protože on není jen „jeden Uli Hoeneß“, jak jeho jméno věrní fanoušci a obdivovatelé v minulosti vyvolávali za znění melodie klasické odrhovačky Guantanamera v mnichovské Aréně. Jsou minimálně tři. Tak to alespoň vidí on sám - a on by to mohl, respektive musí vědět nejlépe.

O různých podobách svého já nedávno mluvil 61letý Hoeneß v rozhovoru pro německý týdeník Die Zeit: „Jedno mé já je seriózní, konzervativní byznysmen FC Bayern Mnichov a naší firmy na uzeniny. Druhý Uli Hoeneß je i v soukromí docela konzervativní [...]. A pak tu je ten třetí Uli Hoeneß, který se hnal za adrenalinem a často pouštěl do hodně riskantních akcí. Možná je za tím i touha zapomenout na realitu všedního dne, chuť se na chvíli od všeho oprostit.“

Taková touha je určitě sama o sobě velmi lidská. A přesto se k Uli Hoeneßovi nehodí, působí nepatřičně, až vlastně docela nepředstavitelně. Především na první pohled.

Na druhý pohled ji člověk může dokonce i pochopit. Z běžného života tohoto výjimečného muže, který v minulosti mnohého dosáhl a ještě víc toho zažil, se stalo přesně to: jeho bytí příliš zevšednělo a stalo se až příliš nudným. A tak se pustil za hledáním nového dobrodružství, které na počátku století v tichosti po nocích probíhalo formou spekulování na burze a skončilo 20. dubna 2013 vlastním veřejným udáním, že vlastní konto ve Švýcarsku a neplatí daně. Z adrenalinového dobrodružství se náhle stala noční můra. A ze soukromé zábavy politické téma, o kterém teď diskutuje celé Německo.

Jaro 2013 tak v životě Uli Hoeneße, muže tří tváří, představuje určitý zvrat. Nejde o první zvrat, ale tento určitě vnímá nejcitlivěji. „Cítím, že jsem odsunut na vedlejší kolej, je to, jako když vás katapultují na odvrácenou stranu společnosti,“ konstatoval v rozhovoru pro týdeník Die Zeit.

Sám přitom uplynulých třicet let polarizoval společnost téměř bez ustání. Spolu se svým celoživotním projektem FC Bayern Mnichov. Pro Hoeneße a klub platí totéž. Oba vzbuzují silné emoce: lásku nebo nenávist. Nic mezitím neexistuje. Ale obrovská nálož opovržení, výsměchu a odsouzení v důsledku daňové aféry, nabrala i pro Hoeneße nevídané rozměry, který jinak vypadá, že po něm kritika sklouzává stejně snadno jako kapky potu po jeho vysokém čele.

Mistrovství světa a rychle vydělané peníze

Hoeneß vyrostl v katolické rodině ve městě Ulm. V roce 1970 se jako mladý fotbalový talent s tehdy ještě blonďatými vlasy jako andílek odstěhoval do Mnichova. Tehdejší trenér Bayernu Udo Lattek chtěl tohoto superrychlého útočník mít bezpodmínečně ve svém týmu. Hoeneß se hned během první sezóny dostal do základní sestavy a stal se mistrem Německa. To byl jeho první titul v dresu červených. Následovalo jich dalších neuvěřitelných 48, které jako hráč, později manažer a prezident s Bayernem Mnichov získal. Dalším úspěchem bylo získání titulu mistra Evropy v roce 1972 a mistrovství světa v roce 1974, které vyhrál doma v Mnichově ve finále proti Nizozemsku.

Nebylo mu ani pětadvacet, když jako sportovec dosáhl už téměř všeho, čeho fotbalista za celou svou kariéru vůbec může dosáhnout. A i v soukromém životě našel své štěstí: V osobě Susanne, své ženě, s níž se znal již od školních let a se kterou se oženil v roce 1973. V jednom rozhovoru pro časopis Bunte vyjádřil svůj vděk za to, že ji má po svém boku: „Vím, že čím jsem se stal, bych se nikdy nestal bez mé ženy, která mi mnohé usnadňuje a dává mi nezávislost.“ Nezávislost mu dávala ale nejen jeho Susi, ale také vydělané peníze. Neboť při všem jeho švábsky zemitém naturelu hrály peníze v jeho životě hlavní roli. Týdeník Der Spiegel informoval o tom, že prodal mediální zpravodajství o své svatbě a nechával si platit od turistů za to, že s ním mohli u snídaně prohodit pár slov.

Jenže pak přišel roku 1976 a jeho šťastný život dostal první zásah. Ve finále mistrovství Evropy se Německo utkalo s Československem. Po 120 minutách byl stav 2:2. V tuto památnou noc v Bělehradu útočník Bayernu poprvé poznal pocit selhání. Jeho penalta neskončila v brance, ale na tartanové dráze daleko za ní. Československo se stalo mistrem Evropy. Druhá rána přišla ani ne o tři roky později. Po operaci kolena a léčbě kortizony musel Hoeneß s těžkým srdcem oznámit konec své kariéry. Bylo mu teprve 27 let.

Bratwurst aneb klobása jako plán B

V následujících letech postavil finančně zruinovaný FC Bayern na nohy. Jako mladý manažer z něj udělal bohatý klub světové úrovně. A zatímco se snažil dostat klub v první fázi z červených čísel, pracoval paralelně na svém plánu B, který mu měl zajistit jeho soukromou finanční jistotu. B jako Bratwurst (špekáčky). Firma na výrobu uzenin, kterou v osmdesátých letech založil se svým kamarádem v Norimberku, dnes patří mezi největší v celé Spolkové republice, a zásobuje nejznámější obchodní řetězce a fast foody.

Úspěch však přerušily dramatické události. V roce 1982 Hoeneß jako jediný ze čtyřčlenné posádky přežil pád helikoptéry. Dodnes na toto neštěstí, po kterém ho zkrvaveného a podchlazeného nalezl myslivec v lese poblíž Hannoveru, nemá žádné vzpomínky.

O třicet let později je Hoeneß nejen bývalý manažer a současný prezident klubu světové úrovně a prodejce klobás, ale i morální autorita a sponzor charitativních projektů. V televizních talkshow a na univerzitách vede debaty o penězích a morálce (což dnes po všech jeho daňových podvodech zní bez překvapení jako opožděná ozvěna). Ten, který se setkával s důležitými politiky a jehož názorům naslouchala také sama spolková kancléřka. Ten, který se podílel na financování ztrátových klubů a který zakládal nadace a zasazoval se o civilní kuráž. Ale i takový, jehož spory s jiným aktéry německé bundesligy se staly až příliš legendární.

Co si z toho ale veřejnost zapamatovala? Jen tolik, že jde o muže, který prahnul po dobrodružství a morálně selhal.

Uli Hoeneß prožil velkou část svého života na výsluní. Nyní však sám sebe uvrhl do stínu.