Život

Před tím nemůžu zavírat oči

Foto: © Judith KrulišováFoto: © Judith Krulišová
Peter Tkáč, Foto: © Judith Krulišová

Podle hrubých odhadů je v současné době na světě 870 milionů střelných zbraní. Česká republika zbrojí mimo jiné země, kde panuje represivní režim a kde nejsou dodržována lidská práva. Peter Tkáč z brněnského Nesehnutí usiluje ve skupině Zbraně, nebo lidská práva? o větší transparentnost ve vývozu zbraní z České republiky a posílení etického rozměru úvah o exportu zbraní vůbec.

Jak na svých přednáškách vysvětluješ své nasazení proti vývozu zbraní?

Všichni jsme součástí lidského společenství, a proto bychom měli cítit zodpovědnost za to, kdo a jakým způsobem s našimi zbraněmi nakládá, ať už se to děje kdekoliv na světě. Bohužel za těch několik let, pod vlivem klausovského neoliberálního dogmatu v kombinaci s ekonomickou krizí, jsme si zvykli povyšovat ekonomický zisk nad všechno, a to nejen nad ochranu lidských práv, ale i životního prostředí a podobně.

Nálada ve společnosti je taková, že vývoz zbraní je považován za ekonomický úspěch České republiky. Takové ty zlaté české ručičky. Právě ten ekonomický argument je pro nás největší překážkou v přesvědčování na ministerstvech, ale i u široké veřejnosti. Tváříme se, že žijeme v míru a jsme „lidsko-právní“, ale zároveň tím, že vyvážíme zbraně, přispíváme k utrpení spousty lidí v takzvaném rozvojovém světě. Před tím ale nemůžu zavírat oči. A měl by se nad tím zamýšlet každý z nás.

Proč skupina Zbraně a lidská práva vlastně vznikla?

Je to myslím jedna z nejstarších iniciativ Nesehnutí. Přímo u jejího vzniku jsem nebyl. Ale pokud vím, tak ještě před jejím vznikem se řada lidí, kteří zakládali Nesehnutí, brojili proti brněnskému veletrhu zbraní IDET.

Proč vám veletrh IDET tolik vadí?

V zásadě je děsivé už jen to, že se v Brně koná tenhle obrovský festival zbraní a chodí tam děti a dívají se na pušky a tanky a hrají si se samopaly. Prodej zbraní je prezentován jako běžný obchod, veletrh zbraní je dáván na stejnou rovinu jako potravinářský či zemědělský veletrh. Demonstrovalo se proti tomu, že v Brně vystavují výrobci zbraní, kteří vyzbrojují diktátory a dětské armády, nebo vyrábějí zakázané protipěchotní miny, dále že se veletrhu účastní nebo země, které hrubým způsobem porušují lidská práva. To byl další impuls, kdy se řeklo, pojďme sledovat vývoz zbraní a pojďme proti tomu něco dělat. Dále nám vadí, že v posledních letech bývá seznam delegací zveřejněn až dávno po skončení veletrhu nebo vůbec, takže nemáme žádné informace o tom, kteří zástupci armád se veletrhu účastní.

Foto: © NESEHNUTÍ
Akce na protest proti IDETu v roce 2007, Foto: © NESEHNUTÍ

Co se dá proti tomu dělat?

Nejsme bláhoví a víme, že musíme mít konkrétní cíle, těžko bude mávnutím proutku mír na celé planetě. Naším prvotním cílem je, aby Česká republika přestala vyvážet zbraně do zemí, kde panují režimy, které hrubě porušují lidská práva. Sekundárním cílem je pak být aktivní na mezinárodní úrovni, například v European Network on Arms Trade (ENAAT), jejímž členem je i Nesehnutí. Tam jde o to bojovat proti jakémukoli obchodování se zbraněmi.

Náplní naší práce je kromě přednáškové činnosti pro školy a veřejnost z velké části monitoring médií. Snažíme se postřehnout, jestli má někde k vývozu zbraní do problematických zemí dojít. Pokud na něco takového narazíme, snažíme se zalarmovat veřejnost a novináře. Dále analyzujeme výroční zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu, které každý rok zveřejňuje kam a kolik se vyvezlo zbraní. V případě, že v nich narazíme na země, které jsou z našeho pohledu problematické, tak se to snažíme medializovat. Ve zprávě z roku 2012 jsme například zjistili, že Česká republika vyvezla zbraně do Etiopie, Ázerbájdžánu a dokonce Bahrajnu, což je jeden z nejvíce represivních režimů na světě, který velmi brutálním způsobem potlačil demonstrace Arabského jara v roce 2009. Mezi naše divoké kousky patří třeba to, že v roce 2004 jsme na pár hodin zablokovali Ministerstvo obrany, když se lidé přivázali k bráně. Bylo to na protest proti vývozu zbraní do zemí, kde existuje reálná možnost, že dané zbraně budou použity při potlačování demonstrací nebo k vyvolávání dalších konfliktů.

Existují i v oblasti aktivismu módní vlny, které zrovna teď antimilitarismu nepřejí? Byla nějaká vlna, která přála právě aktivismu proti obchodu se zbraněmi?

Těžko říct. Je pravda, že v roce 2001 se v Brně podařilo na demonstraci proti zbrojařskému veletrhu IDET přivést několik stovek lidí. To se mi dnes zdá nepředstavitelné. Možná svou úlohu tenkrát sehrálo nadšení z velkých demonstrací proti Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu, které se před tím konaly v Praze. Dříve jsem si naivně myslel, že bude stačit, když budeme upozorňovat na krutosti páchané režimy, kterým vyvážíme zbraně, a postoj veřejnosti se změní. Není tomu tak. Dnes už víme, že musíme hledat jiné cesty. Spíše než hledat nepříznivé módní vlny, bychom se ale měli zamyslet, jestli naše téma prezentujeme správným způsobem.

Foto: © NESEHNUTÍ
Akce na protest proti IDETu v roce 2007, Foto: © NESEHNUTÍ

Můžeš uvést nějaký modelový případ vývozu zbraní z České republiky a jak na něj skupina Zbraně nebo lidská práva zareagovala?

Česká republika už několik let vyzbrojuje Egypt, kde dlouhou dobu panuje autoritativní režim. Situace se zhoršila po vojenském puči v květnu minulého roku. V té době Česká zbrojovka získala zakázku na výrobu padesát tisíc pistolí pro egyptskou policii. Když jsme se to dozvěděli, vyzvali jsme příslušné orgány, aby vývoz zastavily. Vydali jsme tiskovou zprávu, kde jsme upozorňovali na nedodržování lidských práv v Egyptě, problematické zásahy police proti demonstrantům, mučení a týrání zatčených a tak dále. V srpnu egyptská policie spolupracující s armádou zasáhla proti táboru Muslimského bratrstva v Káhiře. Během jednoho dne zemřelo několik stovek lidí. Byl to obrovský masakr.

Evropská unie se rozhodla pozastavit vývoz zbraní do Egypta. Učinila tak i Česká republika. Jenže v únoru tohoto roku Česká republika licenci obnovila a vývoz znovu povolila, povolila dokončit tu zakázku. Rozhodli jsme se napsat otevřený dopis ministrovi průmyslu a obchodu a ministrovi zahraničních věcí, ve kterém jsme je vyzývali, aby tento vývoz zastavili. Podle nás totiž nepominuly ty důvody, kvůli kterým se Evropská unie rozhodla pozastavit vývoz zbraní. Přidalo se k nám dalších devět lidskoprávních organizací z České republiky a asi pět evropských. Po měsíci odpovědělo jen Ministerstvo zahraničních věcí dopisem plným vzletných, ale vágních frází, jak s egyptskými partnery vedou „intenzivní dialog“ o fungování justice či ochraně lidských práv v zemi a podobně. K vývozu zbraní ale nakonec došlo.

Na čem zrovna pracuješ?

Teď chystáme jednu přednášku a v září budeme prezentovat problematiku vývozu zbraní a české rozvojové spolupráce na Letní škole rozvojové spolupráce v Olomouci. Zvažujeme taky nějakou více veřejnou a více konfrontační akci, protože jsme momentálně dost naštvaní na tu situaci ohledně vývozu zbraní do Egypta. Před časem jsme taky spustili stránky zbrane.nesehnuti.cz, kde se snažíme poskytovat veřejnosti informace o obchodu se zbraněmi. Kdo se k nám chce přidat, ať se ozve.

Jak ses rozhodl stát se dobrovolníkem?

Jako dobrovolník jsem pracoval čtyři roky. Přivedl mě sem kamarád, spolužák z vysoké školy, který už byl ve skupině aktivní. Zpočátku jsem nevěděl, co se děje, protože jsem to téma neznal, ale myslím, že dost mobilizační bylo, když jsme v roce 2007 udělali akci na protest proti IDETu. Převlékli jsme se za klauny a vtrhli jsme na párty generálů, obchodníků se zbraněmi a různých politických představitelů nejen z České republiky. To byla hodně zábavná akce, která se připravovala s lidmi okolo Protestfestu, Food not Bombs a Nesehnutí. A řekl jsem si, že se tomu chci věnovat dál, prostě mě to bavilo. Na poloviční úvazek v Nesehnutí pracuju od roku 2010.

Rozhovor vedla Judith Krulišová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
srpen 2014

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Nesehnutí

    NESEHNUTÍ: NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ

    Sociálně-ekologická nevládní organizace Nesehnutí pracuje na základě přesvědčení, že ekologické a sociální problémy mají společné příčiny a důsledky a s ohledem na to, je potřeba je také řešit. Cílem všech aktivit je ukázat, že změna společnosti založená na respektu k lidem, zvířatům i přírodě je možná a musí vycházet především zdola. Proto hnutí podporuje angažované lidi, kteří se zajímají o dění okolo sebe, a kteří považují zodpovědnost za život na naší planetě za nedílnou součást své svobody. Nesehnutí funguje nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně nenásilnými prostředky.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...