Život

Směr Praha – Berlín!

© sAgd

V Praze jsem žila dva roky. A i když jsem městským člověkem a miluji velkoměsta, musela jsem z Prahy odejít. Praha pro mě nebyla jen hlavním městem, ale i jistým ostrovem, stejně jako je pro mě dnes Berlín. Tyto dva ostrovy se však od sebe diametrálně liší, a to hlavně v jejich pojetí odlišnosti a ne/multikulturality.

„Drahá Praho, 
dnes jsou to už čtyři roky, co jsme spolu. Děkuji ti, že jsi mi pomohla změnit se. Z příjemné osoby na naštvanou. Z přátelské na mizantropku. Z abstinentky na alkoholičku. Bez tebe bych to nedokázala. 
 S láskou, Lucy"

Michaela Pňačeková

Praha. © Michaela Pňačeková


Tak jako já i kamarádka Američanka Lucy zdrhla po několika letech rozčarovaná z Prahy do Berlína. Ale co nás do toho Berlína žene? Není to náhodou to samé, co nás hnalo kdysi do Prahy? Samozřejmě, důvody, pro které se Američani a Američanky do Prahy stěhují, jsou zřejmě jiné, jaké mají Slováci a Slovenky. Mě jako Slovenku přitahoval mýtus velkoměsta, který má více než milionová Praha už po staletí. Také mi můj život v Praze usnadnila blízkost jazyka a kultury.

Avšak motivy mé americké přítelkyně byly zcela odlišné. Praha byla pro ni romantickým východoevropským městem, na hranici mezi Východem a Západem, kde bouřlivě bují subkulturní podhoubí. Ano, i taková byla Praha. Na konci devadesátých let minulého století.

Kultura bez peněz

V novém tisíciletí se v České republice změnil kulturní život spolu s politickou situací. Neoliberální politika, která v ČR momentálně soustředí své reformy na seškrtání výdajů na nevýdělečné oblasti, jako vzdělání, menšinovou politiku a kulturu. Zabíjí tak nejenom alternativní formy, ale všechno, co s těmito obory souvisí. Kultura v Praze tak skomírá. (Jako příklad mohu uvést Divadlo Komedie, jednu z nejkvalitnějších a nejprogresivnějších scén v Praze, která kvůli nedostatku státní a městské podpory ukončí svou činnost v červnu příštího roku.)

Jan Kout

Berlín. © Jan Kout


Berlín poskytuje mnohé, ale co jej nejvíc odlišuje od Paříže a Londýna, a proč je tak „in“, je, že se tady dá stále ještě levně bydlet. Zlé jazyky tvrdí, že gentrifikace postupuje čím dál tím rychleji, a levnému životu v Berlíně zbývají ještě tak dva tři roky. Avšak právě díky tomuto levnému životu se tady seskupují lidé od kultury a umění a tvoří subkulturní podhoubí Berlína.

Německá subkultura se vyznačuje tím, že mladí lidé zakládají malé podniky jako neziskové organizace, kde pracují jako dobrovolníci, a kde se pořádají výstavy, koncerty a divadlo za symbolické “zaplať, co můžeš“. Cílem je ukázat, že nové trendy nejlépe vznikají v místech, kde finanční tlaky nehrají tak důležitou roli. Zatímco v Praze je takových míst jako šafránu, V Berlíně jsou v jistých čtvrtích (Friedrichshain, Kreuzberg, Neukölln, Prenzlauerberg) na každém rohu. Lidé jsou zkrátka aktivnější a pozitivněji naladěni v oblasti „kulturního podnikání“, a to samozřejmě i díky kulturní politice státu.

Cizinci a cizinky

Podle mého osobního názoru se cizincům a cizinkám žije v Berlíně lépe (musím zdůraznit, že hlavně těm z EU). Zvyklá na přístup úřadů k lidem v Čechách a na Slovensku, jako na souboj mezi mocnými a podřízenými, jsem se v Berlíně intenzivně psychicky připravovala na peripetie související s pobytem v zahraničí. Byla jsem však velice překvapená, když jsem na finančním úřadě potkala úředníka, který se usmíval a vypadal, že má svou práci rád! A dokonce mi pomohl vyplnit formulář!

Jan Kout

Berlín. © Jan Kout


Samozřejmě jako všude jinde, také tady máte větší šance se uplatnit, když ovládáte jazyk. Moje němčina stále není dokonalá, ale navzdory tomu v mém oboru (shodou okolností to je kultura) nacházím pracovní příležitosti lépe než v Praze. I když jsem studovala v Brně, v Praze jsem musela začít od začátku. Hledala jsem práci v kultuře devět měsíců a nakonec jsem byla zaměstnaná jenom díky známostem. I když jsou Slováci a Slovenky největší menšinou v ČR, existuje všeobecná představa, že pokud má člověk v češtině přízvuk, česky „prostě“ neumí. To byl jeden z častých důvodů, kvůli kterým jsem práci nedostala. A tak jsem se rozhodla, že pokud už mám začínat znovu, udělám to někde, kde budu mít pocit, že mám šanci, a kde se mi jako cizince bude žít lehčeji. A tak jsem si vybrala město plné různých kultur a identit a také na pomezí Západu a Východu. Stačí nasednout do U-Bahnu a podle toho, kam se vyberete, zažijete jiné tváře, jídla, zvyky (kdysi komunistický východ Berlína je teď trendy, zatímco na západě potkáte více multikulturality).

Ach, ten Berlín...

Ale i Berlín má své mouchy. Je to nejzadluženější město s největší nezaměstnaností (12,7 září 2011) v Německu a práci tu hledají takřka všichni. I já. Praha však musí změnit svůj přístup k cizincům (jak na oficiální úrovni, tak i na úrovni lidské). Musí si uvědomit, že nejsme jenom na návštěvě, ale že městu prospíváme. Jsme totiž součástí velkoměst a spoluvytváříme jejich genius loci, protože velkoměsta by měly především být jakýmsi centrem odlišnosti a různorodosti.

Michaela Pňačeková 
pochází ze Slovenska a žije od ledna 2011 v Berlíně.

Copyright: Goethe-Institut Praha 
leden 2012

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...