„Berliner Gazette“

Kancelář umístěná v zadním traktu v jednom domu v berlínské čtvrti Prenzlauer Berg je tak akorát velká pro jeden redakční stůl, několik míst pro počítače, regály a pár židlí. Zde, stejně jako i u domácích psacích stolů současných sedmi redaktorů a tří editorů, vzniká internetový časopis Berliner Gazette. Vychází už 13 let a může se řadit mezi nejstarší a stále aktivní redakční služby na německojazyčném síti, které začaly čistě jako internetové médium.

Rozvíření kulturní činnosti

Krystian Woznicki je zakladatel, dlouholetý šéfredaktor a současně spoluvydavatel internetového fejetonu Berliner Gazette. Vzpomíná si, že když v roce 1999 s listem začínal, jednalo se nejprve o mailový zpravodaj, který zpočátku znepokojoval Berlín, jež se tehdy nacházel jak na politickém, historickém, společenském, tak i mediálním přelomu. Na konci devadesátých let odešel Woznicki, který se narodil v roce 1972 v Polsku, do nového německého hlavního města. Přišel z vysoce technologicky vyspělého Tokia, kde mimo jiné pracoval pro německý hudební časopis Spex. V Berlíně našel to, čemuž se tu tehdy říkalo kyberkultura : berlínské komunitní sítě a mailinglisty jako Internationale Stadt, PrenzlNet, nebo The Thing se postaraly o nárůst bujně se propojující scény. Avšak „hlasitý“ novinářský zpravodaj „bulvárního charakteru“, jenž zachycuje jak lokální, tak i mezinárodní témata, tu zatím chyběl.

Inspirován diskurzní formou výstavy Documenta X (1997) a blogem Abfall für alle (1998–1999) spisovatele Rainalda Goetzeho začal Woznicki vydávat týdenní zpravodaj v němčině, jehož obsah byl postaven z jedné části na glosách a z druhé na reportážích. Součástí byly rovněž informace o akcích. Prvních 52 vydání napsal Woznicki sám, potom otevřel Gazette také jiným autorům. Jako „iniciativu, která má publicistickými prostředky internetu rozvířit kulturní činnost,“ popisuje Woznicki svůj tehdejší úmysl v knize Vernetzt (Propojený), jež vyšla k desetiletému výročí existence Gazette. Jsou v ní sesbírané vybrané texty z tehdejší doby - od glosy, jež se zabývají názvy berlínských kadeřnictví, až po filozofický text o vodě jako principu života.

Mezi novinářskou svobodou a ekonomickou nutností

Internetové fejetony Berliner Gazette se rozesílaly mailem většinou nevyžádaně a i dosud si je lze objednat právě touto cestou. U řady čtenářů se v tehdejší době, kdy byla mailová komunikace ještě relativně malá, postaraly tyto texty o jistý rozruch. Tento způsob zajistil, že dokázal mailový zpravodaj, který Woznicki rozesílal celých prvních deset let osobně každý týden, žurnalisticky přežít. O jeho úspěch se ovšem především postaral jeden krok: v roce 2002 začal tento mailový zpravodaj vycházet také jako internetový magazín. Woznicki říká, že tento krok umožnil publicisticky agitovat i prostřednictvím pevných webových stránek a že se jednalo o první on-linový blog Německa spravovaný redakcí. Dnes se Gazette představuje jako „propojené noviny“, zatímco je v současnosti mailový zpravodaj už jen nezávislou součástí internetové stránky. V jejím archívu se nacházejí stovky redakčně upravených fejetonových textů, videí a zvukových příspěvků z uplynulých let, jež jsou obvykle spojené s každoročním mottem. Současné zní: Oikonomia, die Ökonomie (Ekonomie).

To, že může takovýto novinářský model fungovat po tak dlouhou dobu čistě zdarma „bez finanční podpory vydavatelství“, je téměř zázrak. Na jedné straně je důvodem svoboda moci experimentovat. Současně ale slouží novinářský produkt Berliner Gazette jako prostředek, který na sebe přitáhne vedle samotné redakční činnosti také finanční podporu jiných projektů. Díky nim pak teprve dokáže toto periodikum přežívat a získávat nový obsah a nové autory.

Sdružení

Založení občanského sdružení Berliner Gazette e.V. v roce 2005 bylo prvním krokem, aby bylo možné jednak získávat finanční prostředky na obecně prospěšnou činnost (fundraising) a jednak být aktivní jako tým, jenž nabízí workshopy ve smyslu politického a kulturního vzdělávání nebo který organizuje semináře, sympozia a akce, jež v nejlepším případě s sebou přinesou zveřejnění vlastní knihy. Byl to například projekt McDeutsch, který se zahájil v roce 2006 a financoval z prostředků Spolkové kulturní nadace (Kulturstiftung des Bundes). Tvůrčí pracovníci z více než 20 zemí tehdy po internetu reflektovali němčinu jako „národní protézu identity“ a vícejazyčnost jako fenomén globalizace – díky tomu se Berliner Gazette proslavila v mnoha zemích na různých kontinentech. Posledním projektem je BQV - „Úřad pro kvalifikaci a majetek“. Ten probíhal jednou týdně v květnu a červnu 2012 v Berlíně za podpory Kulturního fondu hlavního města (Hauptstadtkulturfonds) a projednávaly se na něm otázky existenčního zajištění kreativních tvůrců.

Skutečnost, že se Gazette stále více zaměřuje především na mladší publikum, Woznicki nechce potvrdit. „Mluvíme ke všem,“ podtrhuje a poukazuje na širokou škálu témat a také na to, že možnost komentovat po internetu „přestavbu off-line světa“ je téma, jež si může nárokovat každý.