Vyzkoušet si nevyzkoušené

Pik-Art

Ze života ochotnického divadla Pikart

Jedna z vlastních her „Nedonošenec". © Pik-Art

Psal se rok 1996 a tehdejší kulturní život v městečku Úštěk byl minimální. Myšlenka založit ochotnické divadlo vyčpěla z piva v jedné malé hospůdce během jednoho sychravého listopadového dne. Avšak nezůstalo jen u divadla. Během 16 let se činnost rozrostla o další aktivity. Spoluzakladatelka Gábina Nogová popisuje příběh svého tvůrčího spolku Pik-Art.

Ochotnické divadlo už mělo v Úštěku jakousi tradici. V 80. letech zde kromě jiného hrával dětský soubor Chmeláček. Proto se někteří starousedlíci při vzpomínce na tehdejší divadelní snahy svého mládí rozhodli znovu zapojit do hraní, když jsme přišli s naším novým ochotnickým souborem Pikart. Název vznikl téměř současně se založením, a to podle Pikartské věže, která je v Úštěku jednou z navštěvovaných památek. Bohužel rok od založení divadla tragicky zemřela Dana Kučerová, jedna ze zakládajících členek souboru. Divadlo ale již dokázalo jít dál svou vlastní cestou.

Herci se od té doby scházeli jednou týdně, kde se dalo: v budově Českobratrské církve, v Domě dětí a mládeže, Kulturním domě, kině nebo hospůdce. Naším prvním divadelním počinem byla pohádka od Hanse Christiana Andersena Pasáček vepřů, kterou režírovala důchodkyně Blažena Hofmanová. Hra přilákala přes 200 diváků. Kulisy, kostýmy, plakáty - vše jsme dělali doma na koleně a sousedé nám dokonce nosili své staré šaty, klobouky a boty. Bylo to pro nás velmi dojemné.

Ženy v mužských rolích

Průměrně nás bývá kolem deseti hereček a herců. Většinu z nás převážnou dobu tvořily ženy, takže jsme se často převlékaly do mužských šatů a v některých hrách, zvláště v Záskoku od autorů Járy Cimrmana, vznikaly velmi komické situace – já sama jsem hrála Vavrocha, který je v původní verzi muž a navíc ráčkuje. Ještě měsíc po odehrání mi trvalo, než jsem přestala mluvit hlubokým hlasem.

I spolupráce s dalšími soubory jsme byli nakloněni. V některých pohádkách účinkovali i děti z místního turistického oddílu TOM Bobři. Hry jsme představili nejen v běžných kamenných divadlech a kulturních domech v Česku, ale také na přehlídkách, festivalech a různých slavnostech.

Pik-Art

„Většinu z nás převážnou dobu tvořily ženy, takže jsme se často převlékaly do mužských šatů." (Hra „Záskok") © Pik-Art

V režii našeho souboru se vystřídalo několik režisérů, nejoblíbenějším byl malíř Jiří Ryvola. I já sama jsem několik let vedla režii, které jsem se nejdříve obávala a dělala ji jen proto, aby se vůbec hrálo, ale nakonec mě postupem času začala bavit a s ní i psaní scénářů divadlu přímo na míru.

Po právní změně v roce 2004 na občanské sdružení PIK-ART jsme začali pracovat více „multimediálně“ a tím jsme přidali několik dalších, občas i nedivadelních akcí. Každoročně pořádáme Mikulášskou nadílku, která se odehrává venku a sjíždějí se na ni děti a rodiče nejen z blízkého okolí, ale z téměř celých severních Čech. Pravidelně uskutečňujeme Královský průvod na vinobraní ve Velkých Žernosekách, účinkujeme na slavnostech piva a dokonce se pouštíme do tanečních, ovšem stále divadelně pojatých vystoupení. Některým z nás se podařilo prokázat své nadání i ve filmech a reklamách – za všechny zminím Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern, Franz Kafka, Lidice a Chips.

Pestrost nadevše

Tím to ovšem nekončí, naše činnost je ještě o něco pestřejší. Sami také dáváme prostor začínajícím tvůrcům všech možných žánrů prostřednictvím kulturních večerů Fimfara v bývalé úštěcké faře. Tím tu mohou svá díla vystavovat známí i začínající umělci, cestovatelé přednášet o svém putování, sběratelé se chlubit svými sbírkami a muzikanti z širokého okolí potěšit rozličnou hudbou. V neposlední řadě myslíme i na potřebné. Prostřednictvím benefičního festivalu Hradní hrátky, na němž vystupuje několik divadel a muzikantů z celého Česka, sbíráme peníze pro lidi a zvířata v nouzi.

Pik-Art

„Hry vybíráme podle klíče 'nevyzkoušený žánr'." (Hra „Příběhy obyčejného šílenství"). © Pik-Art

Prostředí v souboru bylo vždycky kamarádské. Někdy převládá i anarchie, ale když jde do tuhého, všichni zaberou. Herce stále přibíráme. Každý nově příchozí hned mezi dveřmi hlásí, že je trémista, že by raději dělal kulisáka. Tak ho většinou uklidňujeme, že trému máme pořád a všichni. Obsazení se v průběhu let samozřejmě několikrát změnilo - někdo zemřel, odstěhoval se, porodil a zase se vrátil…

Dosud jsme nastudovali 19 divadelních her. Také máme svou původní tvorbu: hry Nedonošenec, Co se děje v trávě a nyní aktuální Superman přijede ve 22:37 jsou zářným příkladem. Hry vybíráme podle klíče „nevyzkoušený žánr“. Zkoušet nevyzkoušené nás baví nejvíce, protože se nám tím otvírají nové zkušenosti a zážitky. A to nás drží nad vodou a pohromadě už celých 16 let.

Gabriela Nogová
je jednou ze dvou zakladatelek ochotnického divadla Pikart, sama několik let vedla režii

Copyright: Goethe-Institut Praha
září 2012
odkazy k tématu

Ochotnické divadlo

má v Česku velkou tradici. V řadě českých měst i vesnic fungují malé soubory, které divadelně ztvárňují hry tuzemských, cizích nebo dokonce vlastních autorů. Tím významně přispívají k rozvoji a pestrosti kulturního života nejen v místech, kde je ji poskrovnu. Tato divadelní forma je tu pro každého, kdo chce hrát na prknech, které znamenají svět. Proto jde vesměs o laické herečky a herce, kteří vedle tohoto koníčku pracují. Největší rozvoj ochotnického divadla proběhl na začátku 19. století během národního obrození. Během komunistické totality (1948 – 1989) existovalo v Československu jen několik ochotnických souborů, které podléhaly cenzuře. Velký rozmach nastal znovu až po Listopadu 1989. 

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...