Klobása v kornoutu?

Foto: © Matthias Münz, Der verrückte Eismacher

Bláznivý zmrzlinář, který připravuje ty nejšílenější zmrzlinové variace – něco takového se může stát jen v říši divů!

Foto: © Matthias Münz, Der verrückte Eismacher
Foto: © Matthias Münz, Bláznivý zmrzlinář

Následuj bílého králíka! Inspirujte se Alenkou. Můžete pak v jedné čtvrti na kraji Mnichova vyzkoušet, jak chutná bílá klobása, čokoláda, pivo, letní koktejl Hugo nebo skořicové sušenky. A to vše v jednom podniku a ve stejné podobě – jako kopeček zmrzliny! Bláznivý zmrzlinář Matthias Münz tu před dvěma lety otevřel stejnojmennou cukrárnu a začal prodávat neobvyklé druhy zmrzliny. Sám přitom vypadá, jakoby ho stvořil sám Lewis Carroll, autor příběhů o „Alence v říši divů“.

Někdejší studentka politologie Sissi si na svou první návštěvu v cukrárně Bláznivý zmrzlinář (Der verrückte Eismacher), která stojí hned naproti mnichovské Univerzity Ludwiga Maximiliána v ulici Amalienstraße, velmi dobře vybavuje. Chtěla se jít učit na státnice do knihovny za rohem, ale pak jí zavolali kamarádi a přemluvili ji, aby s nimi šla „na chvilku“ na zmrzlinu. Netušíc vyzkoušela zmrzlinu s příchutí bílé klobásy. „Ta mě tedy docela šokovala, musela jsem ji hned něčím zapít,“ přiznává dnes. „Zmrzlinu s příchutí jablečného koláče mám mnohem raději!“

Jakmile vejdete do cukrárny, okamžitě vás zaujmou barevně vymalované stěny s motivy z Alenky v říši divů. Najdete tu kočku Šklíbu, Srdcovou královnu nebo bláznivého Kloboučníka. Všechny tyto postavičky spolu s několika kartami vytvářejí smršť barev, kterou ještě umocňují stolky ve tvaru muchomůrky červené. Bílý králík, který k bláznivému zmrzlináři, třeba ve ztělesnění vlastních kamarádů jako v případě Sissi, už nalákal kdejakého hosta, čeká pěkně na stěně za vitrínou s horami zmrzliny. V nabídce jsou lákavé druhy jako třeba jablečná palačinka nebo s příchutí štoly a perníku, ale i pivní či klobásová, překvapí i příchuť vepřové s knedlíkem nebo špeclí se sýrem a osmaženou cibulkou. Sissina kamarádka Kathi má nejradši variaci nazvanou Milchschnitte, která chutná jako známé lehké čokoládové řezy slepované mléčným krémem. „Tato zmrzlina mi připomíná dětství. Když jsme tyhle řezy jako malí rozlepovali a olizovali z nich ten bílý smetanový krém, přesně tak zmrzlina chutná.“

Rovněž berlínská studentka veterinárního lékařství Katharina dnes patří mezi opravdové fandy této cukrárny. Od té doby, co zmrzlinárnu se spolužačkou objevila, sem v létě zavítá minimálně jednou týdně: „Zmrzlina s příchutí bílé klobásy chutná jako vychladlá klobása. Ale třeba taková pivní zmrzlina je opravdu skvělá, chutná jako mražená pivní pěna.“ Často ji doprovází i její přítel Oli, jeho oblíbená příchuť je po letním drinku Hugo. „Na první ochutnání chutná naprosto skvěle jako prosecco, pak vnímáte osvěžující chuť máty a nakonec lipový květ,“ popisuje Katharina, která nikdy nezapomene od Oliho ochutnat. Paprikovo-marakujovou zmrzlinu, u níž je v závorce uvedeno varování, že je pálivá, ale s radostí přenechá svému příteli. „Už po jednom kopečku mi pusa docela hořela,“ přiznává Oli. Pro zmrzlináře Matthiase Münze, který se zmrzlinařině naučil v Itálii, je důležité hlavně jedno: „Mým cílem je, aby zákazníci nechodili jenom pro zmrzlinu, ale za zážitkem. Druhy jako klobásová zmrzlina a jiné dělám vlastně jen proto, abych lidi pobavil.“

Foto: © Manuela Muschner
Sissi a Kathi chodí k trhlému zmrzlináři pravidelně, Foto: © Manuela Muschner

Přemíra endorfinů

Návštěvníky neuchvacuje ale jen návštěva neotřele vypadající cukrárny nebo ochutnání některého z druhů zmrzliny, které se často obměňují i několikrát denně. Zážitkem je i samotný zmrzlinář: sedmadvacetiletý mladík v černobílých kožených polobotkách, ze kterých vykukují zářivě rudé ponožky, ohrnuté modré džíny a k tomu růžový rondon s dvěma řadami černých knoflíků. A jako třešinka na dortu – černý cylindr nad rozzářeným obličejem. Když se usměje, tak vám nezbude nic jiného, než se přidat. „Dobrou náladu mám vlastně pořád. „Zřejmě mám nějak moc endorfinů,“ vysvětluje rodák z bavorského Řezna takovým tempem, při kterém by leckdo sotva popadal dech. Sám sebe popisuje jako „trochu šíleného, veselého člověka s velkým smyslem pro humor“. Jeho radost ze života se přenáší i na zákazníky. Stačí, když se usměvavě zpoza pultu s dvaceti různými druhy zmrzliny nakloní k natěšeným zákazníkům s otázkou: „Ahojky, tak jakou si dáte?“ A nerozhodným zákazníkům k tomu navíc hned na lžičce podává zmrzlinu k ochutnání.

Symbol svobody

Matthias, který se k vykání uchyluje maximálně v e-mailu, nosí každý den klobouk a to i ve svém volném čase. „Už před tím, než jsem si otevřel svou první cukrárnu, jsem cylindry nosil velice rád. A pak jsem hledal koncept, do kterého by nošení klobouku zapadalo, a co by mohlo být lepší než Alenka v říši divů.“ Kolik exemplářů cylindrů na něj doma ve skříni čeká, však prozradit nechce, protože „o kloboucích se prostě nemluví“. Tento netradiční doplněk si oblíbil hned po maturitě, kdy jako „symbol svobody“ nosil filcový kovbojský klobouk. V té době začal také se svým neotřelým stylem oblékání. Má rád růžovou, na krku nosí jako náhrdelník visací zámek a kdysi také odešel jako umělec do Paříže. Pro fanoušky zmrzliny je však štěstí, že si nakonec své původní přání – studovat umění – rozmyslel a vrátil se zpět do Mnichova kvůli studiu managementu cestovního ruchu. Jinak by se v jeho bakalářské práci – věnované samozřejmě tématu cukráren – zřejmě koncept jeho podivuhodné cukrárny nikdy nezrodil.

Během studia hrával v Kaufingerstraße každé tři týdny na akordeon. Když měl dobrý den, tak během tří hodin vydělal až sto deset eur, i když to bylo pěkně náročné. „Stojíte v centru města, každý na vás zírá a vy musíte být neustále v dobrém rozmaru.“ Je však těžko představitelné, že by právě toto pro něj mělo být nějak namáhavé. Během rozhovoru zdraví přicházející štamgasty, tu a tam ochutná čerstvě vyrobenou citronovo-jogurtovou zmrzlinu, pak zamává holčičce, aby hned na to odskočil vypomoci k pultu a nakonec zmizel v útrobách kuchyně, aby nové druhy zmrzliny dotáhl do konce. Neustále v pohybu jako ten bílý králík, jen bez tikajících hodinek.

Foto: © Matthias Münz, Der verrückte Eismacher
Zmrzlina s příchutí pečených žeber!!! Foto: © Matthias Münz, Bláznivý zmrzlinář

Obrovská slabost pro zmrzlinu

Matthias si odjakživa přál realizovat něco svého, to, že se nakonec stal prodejcem zmrzliny, to je podle něj osud: „Už jako dítě jsem si vždycky kupoval sedm kopečků zmrzliny. Při takové spotřebě zmrzliny člověku vlastně ani nezbývá nic jiného, než si otevřít svou vlastní zmrzlinárnu.“ Té jeho se daří tak dobře, že na začátku roku pořídil druhý stroj na výrobu zmrzliny, novou vitrínu a růžové ventilátory. S otevřením druhé provozovny zatím ještě vyčkává, přestože na sociálních sítích si otevření další cukrárny toužebně přeje už docela dost zákazníků v jiných městech. Matthias své fanoušky na Facebooku, kterých je aktuálně skoro 20.000, pravidelně zásobuje svými fotkami z obchodu, z pláže (ani zde samozřejmě nechybí obligátní klobouk), na louce v růžových kožených kalhotách, ale i tady představuje své nové zmrzlinové variace. Například u příležitosti Světového dne kondomů představil své veledílo – nanuk specifického tvaru – nebo během zahájení mistrovství světa ve fotbale postoval fotku zelené zmrzliny s názvem Mawi Kingo (s příchutí manga a kiwi).

Matthias srší nápady a přitom zůstává pořád stejně zvědavý, jako Alenka, jeho osobnost nám připomíná i bláznovství Kloboučníka, bezradnost bílého králíka a ušklíbavý výraz kočky Šklíby. „Každý den slavíme, že nemáme narozeniny,“ cituje z jedné Kloboučníkovy písně, která zazněla v Disneyově zpracování Alenčina příběhu. „Naším cílem je předávat našim zákazníkům dobrou náladu. Člověk přece žije jen jednou.“ A pro zákazníky, pro které je kombinace rukoly a kobylek nebo stracciatelly a červů v případě zmrzliny přeci jen příliš šílená, má Matthias v nabídce samozřejmě i obyčejnou jahodovou, vanilkovou nebo čokoládovou.

Manuela Muschner
překlad: Martina Stejskalová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
červenec 2014

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...