„Seš, co jíš,“ praví jedno německé přísloví. Jídlo je projevem identity, prostřednictvím pokrmů se definují různé kultury. Vaření a pečení jsou tradice, které se dědí z generace na generaci. A každá země má svá specifika. „V jídle a pití pro globalizaci není místo,” tvrdí Dr. Claus Günther, ředitel výzkumu a vývoje výživových látek v potravinách z firmy Dr. Oetker. Již několik let se zabývá výzkumy chuťového vnímání v různých částech světa a na základě výsledků těchto výzkumů pro firmu vyvíjí nové výrobky, které jsou přizpůsobeny chuťovým preferencím v konkrétních zemích. A tak například pudink v Česku chutná jinak než v Německu. “Češi mají rádi aromatizované, chuťově výraznější produkty, “ říká Zdeněk Kvinta, marketingový ředitel firmy Dr. Oetker v Česku a na Slovensku. “Produkty vyrábíme přímo pro český trh a zaměřujeme se jen na ty výrobky, které se dobře prodávají.”

Salám nebo šunka, vanilka nebo čokoláda

„Chuťové preference Němců a Čechů nejsou příliš odlišné. Přeci jen se jedná o sousední státy s podobnou gastronomickou minulostí. Větší rozdíl v chutích je patrný při porovnání severní a jižní Evropy. Ale i mezi Českem a Německem existují pouze drobné rozdíly,“ podotýká Kvinta. Například mařinka nebo v Německu oblíbené želé ´Wackelpudding´ jsou dva výrobky, které by Češi v regálu nechali stát bez povšimnutí. Zato Němci nebo třeba i Poláci se po třesoucím se želé s příchutí mařinky můžou utlouct.

Češi zase milují nejrůznější oplatky, které byste v Německu hledali jen marně, a celosvětově kupují největší množství pudinku. V Německu je nejoblíbenější salámová pizza, v Česku šunková. Zdeněk Kvinta to vysvětluje následovně: „Šunka má v Česku dlouhou tradici, jen si vzpomeňme na Pražskou šunku. Šunka měla vždy nádech něčeho noblesního a drahého. Proto si Češi rádi dopřávají právě pizzu se šunkou. Co se týká jídla, jsou Češi pořád ještě docela tradiční.“

Odlišné preference v chutích, které můžeme pozorovat mezi severem a jihem Evropy, jsou dobře vidět například na různých druzích ochucených pudinků. Na severu Evropy je oblíbená vanilka, na jihu spíš čokoláda. Čím jižněji, tím je pudink sladší, pevnější a chuťově intenzivnější, zjistil ve svém výzkumu Dr. Claus Günther. Má to mnoho příčin, ale hlavním důvodem jsou odlišné zvyklosti a tradice.

Chuť se může změnit

V současnosti lze napříč celou Evropou sledovat změny chutí, a tak se dnes už i Češi ve svých chutích pomalu přizpůsobují globálním gastronomickým trendům. Roste obliba italské a vietnamské kuchyně a kromě smažáku se na jídelních lístcích objevuje stále větší množství vegetariánských jídel. Zdeněk Kvinta opět zmiňuje výsledky výzkumu pudinků: „Před pár lety Čechy sladká jídla jako panna cotta nebo tiramisu nijak zvlášť neoslovovala a dnes se tyto italské dezerty prodávají stále více.“

Chutě se utvářejí většinou ve vazbě na to, na co jsme zvyklí z domova. Pokud rodiče v jídle víc experimentují, pak jejich děti budou vyrůstat obklopeny jinými chutěmi než jejich rodiče před třiceti lety. Pokud jsou rodiče ve zkoušení různých chutí konzervativnější, pak i u nich bude platit: „Co sedlák nezná, to nejí.“