Na večeři k cizím lidem

Foto: © Barbora DrachovskáFoto: © Barbora Drachovská
Návštěvníci musejí sedět pohromadě, což je zpočátku nezvyklý pocit, ale nakonec se dáme do řeči a všem se nápad moc líbí. Foto: © Barbora Drachovská

Dobré jídlo, poznávání nových lidí a domácí prostředí – to je recept na bytovou restauraci. Jedna taková vznikla v únoru v Brně. Založili ji dlouholetí kamarádi Joža Skládanka a Vladimír Kokolia. Oba rádi vaří, jenže klasická restaurace jim přišla moc neosobní. Na návštěvu a na večeři se vydala autorka Barbora Drachovská.

Při vstupu do domu v brněnské Gorkého ulici na nás nejdříve dýchá prvorepubliková atmosféra. U vstupu do bytu už nás ale vítá Vladimír. Samotný byt Debut, jak si svou restauraci Joža a Vladimír nazvali, je velmi prostorný a světlý a historie je tu znát v každém zákoutí. „Původně tu byl pouze jeden obrovský byt na celé patro, nakonec se tento velký prostor rozdělil na dva,“ popisuje Vladimír stavební úpravy v domě. I když je byt proti původní velikosti poloviční, stále je tu místa dost. Jedna velká obývací místnost teď slouží jako jídelna. Dnes jsou stoly spojené v jeden velký a všichni návštěvníci tak musejí sedět pohromadě, což je zpočátku nezvyklý pocit, ale nakonec se dáme do řeči a všem se nápad moc líbí. Vladimír mezitím mizí do kuchyně, odkud už se line vůně připravované špenátové polévky.

V mezičasech přípravy jídla mohou návštěvníci přijít do kuchyně, která je na opačné straně bytu, a koukat Vladimírovi pod ruce. „Vždy účastníky našich večeří pobízím, aby mě v kuchyni navštívili, ale ostych často vítězí,“ prozrazuje kuchař. Kuchyně je celkem strohá, jedinou dekorací v celé místnosti je obraz s nápisem: „Když nemáš citron, tak tam dej limetu.“ Ironická variace na lidového kuchaře Jiřího Babicu vůbec nekoresponduje se stylem vaření Vladimíra. Jeho kuchařský um je znát už při prvním ochutnání polévky, která je doplněná o křupavé plátky česneku. „Vařící muž byl v naší rodině vždy standard, tak jsem se rozhodl, že nebudu pozadu,“ přiznává Vladimír Kokolia původ své touhy po vařečce. Jeho největší specialitou jsou pravé domácí italské těstoviny, které bude servírovat i dnes, tedy přesněji pastu s krevetami, chilli a česnekem. Na stole je voda a víno. „Dnes je večeře klidnější, ale někdy se nám to tu promění v malý večírek,“ říká spoluzakladatel restaurace.

Máme rádi vaření, ne administrativu

Foto: © Barbora Drachovská
„Dělat kuchaře na full-time bych nezvládl psychicky ani fyzicky.“ Foto: © Barbora Drachovská

Podobných zážitkových večeří se koná v bytové restauraci Debut několik týdně, vždy podle časových možností zakladatelů. Joža Skládanka i Vladimír Kokolia ale vaří každý zvlášť. „Společně jsme vařili pouze za začátku, kdy jsme si takzvaně kryli záda,“ vysvětluje Vladimír. Na večeři k nim chodí v průměru osm návštěvníků, maximální kapacita je deset lidí. „Původně jich bylo dvanáct. Pro nás je ale důležitá právě ta nerestaurační atmosféra, kdy všichni sedí u jednoho stolu a nemají vlastně jinou možnost, než poznat nové lidi,“ vysvětluje základní koncept Joža. Po klasické restauraci ani kluci netouží. „Restaurace má dvě roviny. Buď v ní šéfuji, nebo vařím. Je jasné, že i šéf si občas může stoupnout k plotně, ale já mám rád celý ten proces. Zároveň mi není blízká představa upoceného kuchaře schovaného mimo hosty,“ vysvětluje Vladimír. Joža přidává svůj pohled na věc. „Dělat kuchaře na full-time bych nezvládl psychicky ani fyzicky a být provozní také není můj sen, baví mě vaření ne administrativa,“ dodává.

Kromě Debutu existují v Česku i další bytové restaurace. Známou středočeskou restauraci Na faře vede novinářka Darina Křivánková, která na zmíněné faře i bydlí. Další podobnou restauraci najdeme v Praze na Nové Harfě. Tamější Balkonovou restauraci vede foodblogerka Petra Vondrová. V obou těchto restauracích - na rozdíl od Brna - hostitelé se svými hosty i jedí V Brně Joža s Vladimírem fungují pouze jako hostitelé a starají se hlavně o pohodlí návštěvníků.

Jako dezert se mezitím podává ovoce s krémem z mascarpone. Ideální sladká tečka za vynikající večeří. Kromě vaření v Debutu prý chystají také venkovní akce. „Chceme uspořádat piknik nebo venkovní grilování, budou to ale spíše jednorázové akce mimo naše klasické večírky,“ prozrazuje Joža další plány do budoucna. Vývoj Debutu bude záležet hlavně na zájmu návštěvníků. „Podařilo se nám vybudovat poměrně silnou značku, další vývoj Debutu ale necháváme samovolně plynout,“ dodává Vladimír.

Barbora Drachovská
už více než deset let je téměř stoprocentní vegetariánkou s občasnou ochutnávkou nějaké rybí nebo mořské pochoutky. Má ráda nové chutě, nejlépe co nejzdravější, ale občas ocení i něco hodně mastného. V Brně navštěvuje každou nově otevřenou hospodu, restauraci nebo bistro a poslední dobou jí začalo bavit i dříve odsuzované pečení.

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
srpen 2014

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...