Anketa: Existuje jednotná evropská identita?

Foto: © Zuzana Roithová

Petra Měšťánková, Katedra politologie a společenských věd, Univerzita Palackého

Foto: © Petra Měšťánková

Podle mě má tato otázka minimálně dva rozměry. Pokud ji budeme pojímat ve vztahu k obyvatelům Evropy, pak existuje již jen z toho faktu, že tito obývají stejný kontinent. Jsme proto schopní nalézt reálné vzájemné vazby ať už v některých společných historických událostech, kulturním zázemím nebo náboženství.

Evropská identita se však často vztahuje k evropské integraci, především jako forma jak podpořit evropský integrační projekt a nalézt pro něj masovou podporu, a tady vzniká problém, protože míra identifikace obyvatel členských států EU s evropskou integrací (ale ne s Evropou jako takovou) je různá. Snahy o zdůrazňování společných rysů a hodnot či vytváření symboliky EU pak mohou být nahlíženy jako centrální úsilí o vytvoření jakési „umělé, nepřirozené“ identity občanů.

Jsou to tedy dvě rozdílné věci, zda hovoříme o sounáležitosti s Evropou, která tady přirozeně je, nebo o sounáležitosti s EU, která se teprve vytváří a naráží na mnoho překážek.

Jan Jůn, publicista a bývalý korespondent rádia Svobodná Evropa

Foto: © Jan Jůn

Ano, existuje. Je to povědomí sdílení společné historie kontinentu včetně pozitivních kapitol sbližování i negativních momentů, jako významné bitvy, války či revoluce a hlavně anticko-křesťanské kulturní a duchovní dědictví (architektura, literatura, umění, hudba, obyčeje, folklór, pranostiky nebo přísloví). To vše je výrazně evropské a tvoří to onu identitu.




Libor Rouček, poslanec Evropského parlamentu, zvolen za ČSSD

Foto: © Libor Rouček

Evropská identita určitě existuje. Je to uvědomění si společného evropského prostoru, historie, společných radostí i problémů. Společná evropská identita se nevylučuje s identitou národní. Naopak, doplňuje ji. Mohu být dobrým pražským, českým i evropským patriotem zároveň.





Jakub Janda, nezisková organizace a občanské sdružení Evropské hodnoty

Foto: © Jakub Janda

Určitě lze tvrdit, že mezi Evropany je sdílený set hodnot, které jsou odlišné od hodnotových rámců například asijských či arabských národů. Určitě lze zjednodušeně hodnotově vymezit euroatlantickou civilizaci odkazem římského práva, řeckého pojetí vládnutí, sekularizace vybojované v osvícenství a židokřesťanskou hodnotovou tradicí. Jistě bychom mohli přidat další důležité prvky. Pro evropskou integraci je však problémem, že tato sdílená identita není tak silná, abychom mohli hovořit o evropském démosu, tedy politickém lidu. To přináší mnoho konkrétních problémů pro unijní integraci, prakticky to dnes znemožňuje hlubokou politickou integraci.

Zuzana Roithová, poslankyně Evropského parlamentu, zvolena za KDU-ČSL

Foto: © Zuzana Roithová

Svou evropskou identitu si uvědomujeme, když potřebujeme řešit společné problémy občanů našich zemí společně a podle principů vycházejících z evropské hodnotové tradice, s nimiž se většina Evropanů ztotožňuje i přes kulturní odlišnosti. Je to vědomí sounáležitosti, vědomí společné vůle dohodnout se a žít v otevřeném sousedství v míru a v úctě k životu druhého člověka. A to proto, že máme společné kořeny, historii a nepochybně i budoucnost. Kdykoli se vracím z jiných kontinentů a přistanu na kterémkoli evropském letišti, cítím, že jsem zase doma.

Pavel Svoboda, jeden z kandidátů do Evropského parlamentu za KDU-ČSL

Foto: © Pavel Svoboda

Ano, evropská identita existuje. Evropa se od jiných civilizačních okruhů liší důrazem na úctu k jednotlivci, převzatou humanismem z křesťanství, na níž je založena ochrana lidských práv a také solidarita.







Zpět ke článku: Co nás spojuje?

Rozhovory vedla Petra Fujdlová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
květen 2014

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...