Smíšená čtyřhra | Visegrádská čtyřka

Občanská společnost stále žije

Illustration: © Ulrike Zöllner

#19 | POLSKO

Že strana PiS v polských komunálních volbách ve velkých městech ztroskotala, poukazuje na to, že občanská společnost státní proměnu neakceptuje, míní Monika Sieradzka.

Milá Terezo, milý Mártone, milý Michale,

v uplynulých měsících jsme přinesli poměrně dost pochmurných příběhů z našich zemí, které souvisely s narůstajícím vlivem populistů. Tentokrát chci být ve svém sloupku o něco optimističtější. V neděli se v celém Polsku konaly komunální volby. Strana PiS sice ubránila a částečně posílila své zastoupení v regionálních parlamentech a místních zastupitelstvech, avšak tyto volby ukázaly něco důležitého: Rekordní (na polské komunální volby) volební účast přes 52 % svědčí o tom, že kolektivní apatie ještě nenastala.

PiS se nepodařilo dobýt velká města ovládaná liberály. Symbolické jsou výsledky voleb ve Varšavě, kde liberální kandidát Rafal Trzaskowski zvítězil nad svým konkurentem, náměstkem ministra spravedlnosti Patrykem Jakim, když získal 54 procent hlasů. Ve většině velkých měst rozhodne až druhé kolo, avšak náskok liberálních kandidátů nenechává už teď pochybnosti o tom, jaký bude výsledek.

Za vlády PiS občanská společnost vyzrála.

Opozici nešlo ve volebním boji o vítězství, nýbrž o posílení fronty proti PiS. To si dal za cíl zřejmě nejznámější polský městský aktivista Jan Śpiewak, který už léta rozkrývá korupční skandály establishmentu a bojuje za „transparentnější a empatickou Varšavu“. Třebaže se zhruba 3 % skončil ve Varšavě na třetím místě, podařilo se mu kolem sebe konsolidovat levicově-liberální síly.

Od převzetí moci nacionálně-konzervativními silami se pravidelně konají protesty vůči státní kontrole justice, médií a vzdělávacího systému. Vznikly přitom neformální sítě lidí, z nichž mnozí se předtím společensky nutně neangažovali. Pod vládou PiS občanská společnost dospěla: Svědčí o tom opakující se protesty a nejnovější volby.

U varšavského obvodního soudu tak například probíhá proces, v němž jeden divák žaluje státní televizi a v němž mají svědčit známí bojovníci za lidská práva; v Polsku se jedná o precedentní případ. V obžalobě se uvádí, že se televize stala nástrojem stranické propagandy a ukazuje divákům svět, který už nemá s realitou nic společného, televizní realita se především kryje se stranickým programem PiS, což je v rozporu s lidskou důstojností zakotvenou v ústavě.

Signály zvenčí jsou nutné.

Dva týdny už držím palce zakladatelům dnes už mezinárodně známého Muzea druhé světové války v Gdaňsku, kteří se – nyní rovněž před soudem – vzpírají oficiálnímu výkladu dějin. Novinové titulky se věnují bývalému varšavskému primátorovi, který ve svém bytě ubytoval uprchlíky z Tádžikistánu, což je důležité gesto v zemi vůči uprchlíkům nepřátelské. Na začátku školního roku odstartuje skupina nezávislých právníků a soudců informační kampaň zaměřenou na mládež. Téma? Právní stát. Tohle všechno jsou příklady občanské odvahy.

A last but not least: Neposlušná předsedkyně Nejvyššího soudu, Malgorzata Gersdorf, která navzdory svému kontroverznímu předčasnému penzionování odmítla složit funkci. Snížením důchodového věku z 70 na 65 let chtěla PiS poslat část soudců do důchodu a obsadit jejich místa svými věrnými. Malgorzaty Gersdorf a jejích kolegů se právě zastal Soudní dvůr Evropské unie. Rozhodnutí z Lucemburska přišlo právě včas, přesně dva dny před komunálními volbami. Ve velkých městech zcela jistě posílilo síly kritické vůči PiS a přispělo k úspěchu opozice.

Podobné signály zvenčí jsou nezbytné. Dodávají liberálům odvahu. A ti u moci se ocitají pod tlakem. Před několika měsíci Polsko po rozsudku Soudního dvora Evropské unie zastavilo kácení Bělověžského pralesa. Mezinárodní tlak rovněž přiměl vládu k modifikování restriktivního zákona o holocaustu. Nyní už se ve vládních kruzích hovoří o „nezbytné úpravě“ justiční reformy.

Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a volební úspěchy opozice ve mně vzbuzují optimismus. Snad tyto dvě události naznačí naše další směřování. V příštím roce nás totiž čekají volby do Evropského parlamentu a polské parlamentní volby.

Monika Sieradzka
překlad: Michaela Škultéty

24. října 2018
Copyright: ostpol.de | n-ost e.V.


Smíšená čtyřhra #19 | Maďarsko
Vězeňské postele pro bezdomovce
Smíšená čtyřhra #20 | V4
Visexit


Ve smíšené čtyřhře zaznamenávají veřejnou debatu ve svých zemích Michal Hvorecký (Slovensko), Tereza Semotamová (Česko), Márton Gergely (Maďarsko) a Monika Sieradzká (Polsko). Zkoumají témata jako je dnešní význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice.

Goethe-Instituty v Polsku, Česku a online magazín jádu zveřejňují příspěvky série sloupků s přátelským svolením a v kooperaci s ostpol – platformou pro informování o východní Evropě.

    Monika Sieradzka

    Monika Sieradzka studovala germanistiku ve Varšavě a politologii v Mohuči. 20 let pracovala pro veřejnoprávní televizi TVP jako zpravodajkyně, moderátorka, korespondentka ve Skandinávii, šéfka vydání, šéfredaktorka oddělení zpravodajství a reportáží. Dnes žije ve Varšavě a pracuje jako novinářka na volné noze pro Deutsche Welle a stanici MDR.

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...