Tajemství mayského kalendáře

21. prosince 2012 končí jeden cyklus mayského kalendáře. Ve fórech se spekuluje, jaká událost se v tento den odehraje. Teorie sahají od osvícení lidstva, přes mimozemskou invazi až ke konci světa. K pouličním prorokům, jejichž lepenkové cedule hlásají konec světa, se 23letá Katharina Biedenhöferová (jméno redakčně změněno) nechce počítat. Přesto připisuje tato studentka pedagogiky na frankfurtské univerzitě mayskému kalendáři zvláštní význam.

Nikolai Grube, profesor na bonnské univerzitě a jeden ze světově nejproslulejších odborníků na mayskou kulturu, uklidňuje lidi, kteří se obávají, že 21. prosince nastane konec světa. „V tento den nekončí kalendář, nýbrž jen jeden jeho cyklus. Mayové tedy nemysleli jen na konec světa. Pro ně toto datum nebylo důležité.“

Katharina je mayským kalendářem fascinována: „Vytváří spojení mezi minulostí mayů a moderní společností.“ Maye obdivuje pro jejich „astrologickou a matematickou relevanci, jejich bádání a také kvůli tomu, že byli vyspělou civilizací, která byla zcela odlišná od společnosti, v níž žijeme dnes.“ „Oni spojili hvězdy se svým životem,“ říká Katharina. I ona se chce duchovně zabývat vesmírem, „ve kterém je vše vzájemně propojeno.“

“Mayský kalendář je pro tuto spiritualitu dobrým příkladem,“ domnívá se Katharina. „Má přesnost, kterou si lze jen stěží představit. Sluneční zatmění můžeme v kalendáři vidět na více než 1000 let dopředu. „Navíc měli Mayové údajně skrze něj vědět o příchodu Španělů.“

Katharinina fascinace začala jednou televizní reportáží. Poté začala pátrat na internetu a nakonec se „zasekla“ na stránkách MayaForum.net. „Tak jako jiní lidé každý den používají Facebook, já si každý den pročítám toto diskuzní fórum, jelikož si tam uživatelé sdílejí myšlenky, jež jsou pro mě fascinující,“ říká studentka a dodává: „pro mě je důležité rozšiřovat si své obzory a pokládat si základní otázky, o kterých jsem dříve vůbec nepřemýšlela.“

Se svou fascinací pro Maye se zatím svěřila pouze svým nejbližším přátelům. „Mám strach, že si budou ostatní ze mě dělat legraci. Myslím si, že někteří lidé by o mně řekli, že jsem blázen.“ To je důvod, proč Katharina dává přednost anonymitě. Je zdrženlivou uživatelkou, která se diskuzí spíš neúčastní. Tváří v tvář ještě nikoho „stejně smýšlejícího“ nepotkala a sama sebe vidí na „mayské scéně“ jako nováčka. Často se ve svých barvitých výkladech a popisech opírá o diskuze „expertů“ z daného fóra. Stále znovu ale musí přiznávat, že je těžké vysvětlit, oč jí vlastně jde.

Důležitou roli v této víře v konec světa hraje mayský kodex, který je vystaven v Drážďanech. Katharina si ho chce brzy prohlédnout v originále. Online ho již zkoumala. „Na jednom vyobrazení chrlí nebeský krokodýl na Zemi vodu,“ vypráví. Tento obraz pesimisté interpretují jako symbol apokalypsy. Nápisy hlásají, že Bolon Yokte, bůh války a stvoření Mayů sestoupí na zem.

„Mayové věřili v mnoho bohů,“ říká profesor Nikolai Grube. „Stáli za přírodními živly jako je slunce, měsíc, déšť a kukuřice, které utvářely svět Mayů. Jeden nápis sice hlásá, že ,Bůh Mayů sestoupí‘, ale toto je u Mayů obvyklé, protože po každém 400letém cyklu sestoupí Bůh,“ říká tento expert. Nebeský krokodýl tudíž znamená pouhou záplavu, ale ne konec světa. Mýtus o zkáze světa vznikl v křesťansky ovlivněné evropské společnosti, ve které fascinace apokalypsou existuje již od středověku.

Také Katharina nevěří, že svět zanikne. „Pojem zánik světa je špatný,“ myslí si Katharina. „Neboť s tím se vždy spojují katastrofy pro lidstvo. Ale koneckonců existuje ještě něco víc než lidský život,“ uvažuje. „Jednou nastane konec lidské civilizace na Zemi. Avšak moje vůle přežít se vzpírá myšlence, že by to mělo být v tomto roce.“ Katharina ovšem věří v začátek nové éry, na kterou se můžeme připravit.

Že do té chvíle ještě uběhne nějaká doba, o tom Katharina nepochybuje, neboť chce nejdřív dokončit své studium a najít si práci, která ji bude bavit. A až našetří dostatek peněz, pak by se ráda vydala do Guatemaly nebo jižního Mexika a prohlédla si chrámy Mayů. Plány na přežití na 21. prosince Katharina zatím nemá. „Bude to pravděpodobně úplně obyčejný den na univerzitě,“ myslí si. „Ale možná ho prožiji přece jen o něco víc vědomě.“