Institut humoru

Foto: © Eva Ullmann | Deutsches Institut für Humor (DIH)®Foto: © Eva Ullmann | Deutsches Institut für Humor (DIH)®
Zakladatelka "Německého institutu humoru" Eva Ullmann, Foto: © Eva Ullmann | Deutsches Institut für Humor (DIH)®

Německý institut humoru není vědecký ústav, nýbrž firma nabízející koučink v oblasti humoru. Zakladatelky Evy Ullmann jsme se zeptaly, k čemu člověk něco takového potřebuje.

Milá paní Ullman, jak chápete pojem humor?

Humor je pro mě žertovně uvolněné naladění vůči lidem, které může pomoci i v okamžiku, když dochází k nesnázím nebo konfliktům. O moje semináře se zajímají například prodejci, kteří do své práce chtějí zahrnout humor. Ale zajímavý je humor i pro učitele nebo lékaře, protože do problematické situace přináší lehkost.

Zabýváte se především humorem na pracovišti. Proč?

Původně jsem se věnovala sociální pedagogice a diplomovou práci jsem psala na téma humoru v terapii. Proto vím, že různí terapeuti už v 80. letech dosáhli neuvěřitelné dynamiky tím, že humor vzali do hry a smáli se svým vlastním problémům. Humor přináší odstup a popohání věci dopředu. Zároveň bylo tehdy ale zavrženíhodné vnímat humor jako profesionální postoj. Ve volném čase lidé bývají velmi otevření a humor je povolený. V práci ale nadále často platí: Schůze musí být vážná a humor nemá například v rozhovorech s pacienty co dělat. Lidé často zastírají svoji přirozenou polohu, přestože to není nutné.

Dokážete to ale změnit? Nebo k čemu je "Institut humoru" vlastně potřeba?

Nejsme potřeba, Němci by se určitě bez Institutu humoru obešli. Na rozdíl od školy nebo nemocnice jsme určitě postradatelní. Prostě nás jen baví se zabývat tím, jak lidé mohou do svého povolání přivést více uvolněnosti.

Lze humor vůbec institucionalizovat?

Ne, to určitě není možné. I název naší firmy je v podstatě humor: lidi zarazí tahle inkongruence, protimluv, něčím je to popudí a musí se nad tím usmát. To funguje už deset let opravdu dobře.

Reklamní spot "Německého institutu humoru", © Deutsches Institut für Humor (DIH)®

Nabízíte semináře humoru. Skutečně věříte tomu, že se něco tak přirozeného jako humor dá naučit?

Samozřejmě že se humoru učíme. Každé dítě je vybavené určitou dávkou humoru, hodně lidí má zvláštní vlohy pro vtip a duchaplnost. Každé dítě se také socializuje a zažívá, jak dospělí vypráví vtipy a smějí se. Nemusíme nikoho učit humor znovu, ale můžeme ho naučit vnímat rozdíl mezi sociálním a agresivním humorem. A můžeme lidi také naučit různé techniky humoru. Když učitel stojí před třídou a do svého vyučování zakomponuje trochu víc humoru, žáky to potěší. A nemusí být žádným kabaretiérem.

Naučit se techniky humoru – to zní tak neautenticky. Není naučený humor trapný?

Spontánně je člověk samozřejmě vtipný. Ale tady jde o to vyzkoušet si cíleně určité techniky. Je to, jak když se učíte jezdit na kole nebo hrát na klavír. Během některých fází učení je člověk nešikovný. A když se učíte první stupnice a krátké písničky, hrajete někdy i úplně špatně. To ale neznamená, že je něco neautentické. Možná máte sklony k ironii nebo dramatickému přehánění. Naším cílem je, abyste toto chování vnímali vědomě.

Jak se rozpozná rozdíl mezi sociálním a agresivním humorem?

Dokážete si dělat legraci z druhých a svým humorem je zranit. Ale můžete humor také využívat k tomu, abyste uvolnili atmosféru během napjaté situace. Lidé pak překročí svůj stín a baví je to. Nedávno jsem dostala dotaz od mladé energické ženy, která je velmi ironická, aniž by to na její tváři bylo znát. Pracuje s mládeží, která jejímu humoru často nerozumí. To může být nebezpečné, protože mladí lidé teprve rozvíjejí sebeúctu a v okamžiku, kdy se cítí zostuzení, se uzavírají do sebe. Láskyplný humor je tedy více na místě. Této ženě jsem tedy poradila, aby se naučila lépe pracovat s mimikou. A když jste v nemocnici kvůli nějaké nemoci a jdete na nějaké vyšetření, měl by si lékař být vědom toho, jakého účinku dosáhne, pokud v tak obtížné situaci použije humor.

Učíte tedy lidi tomu, že humor je v některých situacích nevhodný?

Nejde o to, že v určitých situacích se humor nepoužívá. Právě v obtížných situacích může humor působit vlídně a nikoho nebolí. Cynická poznámka by v dané situaci jen zvýšila napětí.

Jak člověk dosáhne toho, že je vtipný a zároveň vlídný?

Když ráno vstanete a podíváte se do zrcadla, můžete si říct: „Neznám tě, ale přesto tě umyju,“ to je příklad agresivního humoru. Místo toho můžete říct něco pozitivního: „Seš pěkně pomačkaná, ale v průběhu dne budeš mít spoustu možností to vylepšit.“ Nebo třeba: „Dobré ráno, superženo. Tvoje síly se probudí během následující půlhodinky.“ Když se něco nepodaří nebo se stane něco nepříjemného, konflikty nebo agresivní chování, lze cíleně použít sociální humor. Když se na mě nějaká účastnice zle podívala, tak jsem třeba přehnaně vyvalila oči a vyděsila se a řekla: „Možná jsem na Vás dnes raději neměla mluvit.“ To ji rozesmálo a já jsem věděla, že tenhle druh humoru ji neurazí. S kamarády v hospodě pak člověk nemusí být tak opatrný, protože máte dobré vztahy. Ale v práci člověk často komunikuje s lidmi, kteří jsou nesympatičtí. V takovém případě je nutné volit druh humoru, který není na účet druhého.

Rozhovor vedla Janna Degener.
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
říjen 2015

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...