„Věříte v Boha? Znáte Knihu Mormonovu? Pomůže vám zjistit, jestli existuje Bůh. Tím, že v ní budete číst a modlit se o tom, co jste si přečetli. Jestli chcete, můžeme si domluvit další schůzku. Na dvacet minut, nebo tak? Vyměníme si telefonní čísla?“ Tyto otázky klade 22letý misionář Taylor Lindsey mladým kolemjdoucím ve městě Oberursel nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Číslo mobilu sice žádné nedostává, ale jednomu mladíkovi, který se nechal vtáhnout do rozhovoru, přesto věnuje Knihu Mormonovu. Dá mu i vizitku s telefonním číslem. Ale misionář z Kolorada přesto příliš nepočítá, že by se nějaká další schůzka uskutečnila. „Moc ho to nezajímalo. Ale kdyby měl nějaké otázky, tak může zavolat.“

Už je to tři týdny, co má starší Taylor Lindsey nového misionářského kolegu. Je to osmnáctiletý Nick Emery z Utahu. Předtím čestný titul „starší“ nepoužíval, ale pobýval v misionářském výukovém středisku, kde se devět měsíců učil německy a připravoval na svou misi. Odteď se ale po dobu dvou let musí kompletně vzdát celého svého dosavadního života: žádný basketball, žádný soukromý mobil nebo internet, minimální kontakt s domovem; ale největším problémem zůstává jazyk. „Němčina je hrozně složitá, mám z ní těžkou hlavu.“ Oba starší se během dopoledne společně učí jazyk a studují svaté spisy. Starší Lindsey je v Německu už od ledna a německy mluví plynule.

Život misionáře – to je neustálé hledání

Odpoledne se mají oba dva setkat s mužem, který o jejich církev projevil zájem. Kontakt předali misionáři z Mohuče. Dotyčný muž se před časem přestěhoval z Mohuče do Oberurselu. Vypadá to však, že v uvedené ulici příslušné číslo popisné neexistuje. Starší Lindsey se rozhodne zavolat vedoucímu zóny*, staršímu Chicky, aby si adresu prověřil. Vpravo od silnice se rozprostírají louky, vlevo stojí podivné budovy ověšené satelitními anténami; jsou to domy poskládané z obytných buněk s jednopokojovými byty. Čísla domů zvenku nejsou vidět.

Zatímco starší Lindsey opět telefonuje, stávají se oba nezvyklí návštěvníci v bílých košilích a tmavých tesilkách centrem zájmu několika místních obyvatel, kteří je sledují z oken okolních bytů. Vyptávají se, kde by muže mohli najít, ale nikdo ho nezná. Jeden Etiopan je posílá do prvního patra jedné z budov. Na chodbě uvnitř domu je tma a divně to tu je cítit. Proběhne kolem nich několik mužů, přátelsky je pozdraví. Ani kolemjdoucí Iráčan neumí poradit. „Takový je prostě život misionáře – neustálé hledání,“ říká starší Lindsey.

„Být přátelský a slušný – to jsou nejdůležitější vlastnosti, které by měl misionář mít,“ myslí si sestra Chard. Nastupuje do S-Bahn číslo 5 a hned má jasný cíl. Sestra Chard si sklápí sedačku a přisedá k blonďaté ženě středního věku. „Máte pěknou tašku, je taková kovbojská,“ říká přátelsky se svým americkým přízvukem. Misionářka se ptá ženy na děti, odkud pochází a jak se jí daří. Dáma zprvu jen s údivem povytáhne obočí, ale pak se usměje a odpovídá na všechny otázky. Má dům, kde žije se svým mužem a dcerou, a daří se jí velmi dobře. Víra sestry Chard ji ale nezajímá.

Mise sester Emily Wood, Mirandy Robison a Danielle Chard trvá 18 měsíců. Tyto tři mladé ženy z Utahu a Ohia se stejně jako jejich mužští kolegové po tuto dobu musejí vzdát svého osobního života – zakázáno je i flirtování, a nesmějí ani s mužem zůstat samotné v jedné místnosti. Alkohol, cigarety, káva a sex před svatbou nejsou u Mormonů povoleny nikdy. To se někomu může zdát divné. „Vy jste Mormoni, že? – takoví ti extrémní křesťani?,“ ptá se jedna mladá spolucestující ve vlaku. „Nejsme extrémní, jen dodržujeme přikázání,“ reaguje sestra Chard.

„Pravděpodobně je to plán Boží“

Misionářky jdou na návštěvu za šedovlasým mužem jménem Wolf. Říká, že je křtěný protestant. Dnes na sobě má košili a kravatu, čehož si misionářky hned všimli a skládají mu kompliment. S Wolfem se seznámili v parku, on je pak pozval k sobě na návštěvu, aby si s nimi mohl popovídat o otázkách víry. Dnes jsou u něj na návštěvě potřetí. „Četl sis v Knize Mormonově?,“ ptá se sestra Chard. „Četl jsem něco o vašem křtu,“ říká Wolf. „A rozuměl jsi tomu? Chceš se na něco zeptat?,“ vyptávají se ho. Ke křestu Wolf žádné otázky nemá.

Sestry si připravily několik pasáží z Bible a z Knihy Mormonovi. Přečtou je nahlas a pak se ptají Wolfa, jak textu rozuměl a diskutují o tom, co znamená. Kromě toho sestra Chard přinesla puzzle s nápisem „Plán spasení“. Ukazuje život z perspektivy Mormonů. Duch svým narozením přichází z říše duchů na Zem. Smrtí se vrací do světa duchů. Jen ten, kdo se ve svém životě a po smrti řídí božím přikázáním, smí nakonec vstoupit do Říše Boží. Sestra Chard skládá dílek k dílku, a pak se Wolfa ptá, co si pod tím představuje, a následně vysvětluje svůj pohled. Plán spasení je základním poselstvím, které misionáři lidem předávají a vysvětlují. „Existence lidské svobodné vůle činí tento plán perfektní,“ říká sestra Chard.

„V církvi jsou všichni přátelští, nikdo nehraje žádnou falešnou hru a přátelská atmosféra je pro mě hodně důležitá,“ říká Wolf. „Bydlím sám se svým psem a líbí se mi vést podobné rozhovory. Je skvělé, že se takové mladé dámy pouští do hovoru s takovým starochem. Asi to byl Boží plán,“ přemýšlí Wolf. „Určitě byl!“ říká sestra Chard.

Na závěr se misionářky společně s Wolfem ještě pomodlí. Ptají se ho, zda bude pokračovat ve čtení textů v Knize Mormonově a modlit se o nich. Wolf váhá, říká, že mu víc dává, když si o textu může s misionářkami popovídat. „I my ale děláme chyby, Wolfe,“ připouští sestra Robinson, „a je proto důležité, abys text zkoušel interpretovat i ty sám.“ Wolf se nakonec nechává přesvědčit s tím, že ve čtení Knihy Mormonovi bude pokračovat.