Od února 2013 dobrovolničí Veronika pro UN Volunteers. Sbírá příběhy kambodžských dobrovolníků, které mají motivovat mládež ke spolupráci s místními neziskovkami. Pro VolCom, zastřešující organizaci, vytvořila webové stránky a teď připravuje regionální zpravodaj a pořádá fotosoutěž ke dni mládeže.

Její práce taky zahrnuje mnoho diplomatických jednání. Veronika líčí úskalí pozice OSN, která stojí vždy mezi oficiální vládou a neziskovým sektorem: „Člověk musí být neutrální za každou cenu a to je pro lidi z neziskovek mnohdy velmi náročné. Na druhou stranu mi přijde ohromně obohacující učit se od profesionálů, kteří se diplomacii věnují již dlouhé roky.“

O dobrovolnictví pro OSN snila už dlouho, a když se naskytla možnost to zkusit, šla do toho. „Hrozně ráda pozoruji, jak se tolik lidí snaží pomoci s rozvojem své vlastní země a baví mě je v tom podporovat,“ vysvětluje svou hlavní motivaci, proč se vydala právě sem. Kromě práce, která má pro ni smysl a která ji posouvá dál, jí Kambodža také ukázala, že se některé věci, které jsou v Evropě samozřejmostí, dají prožívat úplně naopak.

Po upocených ulicích Phnom Penhu pobíhají lidé v dlouhých nohavicích a rukávech a ukrývají svou kůži před paprsky slunce. Zatímco Evropané utrácejí za minuty v soláriu, místní si kupují bělicí krémy a pořídit se tu dají třeba i přípravky na zrůžovění bradavek. „Nejdřív mi to připadalo jako zvrácená strana globalizace. Ale zjistila jsem, že se jedná o několik set let starou tradici. Lidé pracující na poli, kteří mají nižší společenský status, byli přirozeně opálenější,“ vysvětluje Veronika kořeny jihoasijské touhy po světlé pleti.

Sama si před odjezdem dělala starosti, jak rychle si na Kambodžu dokáže zvyknout. „Přiletěla jsem tam těsně před začátkem nejteplejšího období v roce a v duchu děkovala bohu za hodiny strávené v sauně a na bikram józe. Když jsem se psychicky vyrovnala s tím, že se během celého roku budu potit jako vrata od chlíva, odhodila jsem make-up. Ten v tomhle podnebí naprosto pozbývá význam.“

Podle Veroniky se spousta základních informací o zvycích a tradicích dá načíst ještě doma, křest ohněm pak ale stejně přichází až přímo na místě. Sama od sebe se rozhodla naučit základy khmérštiny, aby si usnadnila komunikaci s místními - podle hesla „when in Rome, do what the Romans do“. A tento přístup ji ještě nikdy nezradil a přiblížil jí tamní způsob žití ještě mnohem blíž.

V životě Khmérů hraje ústřední roli náboženství. Převládá tu Buddhismus a různě se promíchává s jinými spirituálními proudy. Před téměř každým domem anebo uvnitř něj se tyčí obětní chrám, malá dřevěná pagoda. Obvykle lidé obětují pečivo nebo ovoce. „Podle místních má ale bůh nejradši alkohol, takže na těch pagodách často stojí jeden frťan vedle druhého,“ líčí Veronika a vypráví svoje malé duchovní faux pas: „Dozvěděla jsem se, že vršek hlavy představuje pro Kméry posvátné místo a nikdo by se ho neměl dotýkat. V praxi to znamená třeba nehladit děti po hlavě. Jenomže khmérské děti patří k těm nejroztomilejším, co jsem kdy viděla, a už se mi párkrát stalo, že jsem zapomněla na jejich zvyky a prostě pohladila nějaké po vláscích.“

Podle Veroniky patří Kambodžané k nejpřátelštějším národům světa. Ovšem i oni si tak jako skoro každá země táhnou na noze železnou kouli krvavé minulosti. Čas od času totiž vypluje na povrch, že „období Rudých Khmérů mají všichni ještě hluboko v sobě. Každý buďto o někoho blízkého přišel, nebo naopak znal člověka, kdo k nim patřil k druhé straně. Za milým úsměvem si každý schovává temnou část historie své země.“ Rozhodně to však není ta jediná věc, která se v Kambodži schovává.

Tahle země je totiž rájem expatů, lidí, kteří dočasně nebo trvale žijí mimo svou rodnou zemi. Útočiště jich tu našlo tolik, že se to v Phnom Penhu jen hemží bary, které jsou typické pro evropská a americká města. Tito „přistěhovalci“ doslova obsadili celé čtvrti hlavního města. To se však Veronice nepozdává. Podle ní je klíčem k úspěšnému začlenění se do naprosto cizí kultury xmotto „when in Rome, do what the Romans do“. Prostě přijmout věci tak, jak jdou, a vyjít jim vstříc.