Neznámému psu
Typické třídílné oblečení, klobouk, hůl: člověka, který se vydal na vandr a postává se vztyčeným palcem u krajnice, mohl zahlédnout nejeden z řidičů. Přesto někoho takového stopem vzal jen málokdo. A ještě méně lidí se od svého spolucestujícího dozvědělo něco víc o tom, jak vypadá všední den takového harcovníka. Stejně i média nebo zábavní průmysl se tomuto tématu dosud věnovaly spíš macešsky. Film „Für den unbekannten Hund“ (Neznámému psu, 2007) bratrů Dominika a Benjamina Redingových je možností, jak nahlédnout do světa vandrovníků trochu více.
Bez mobilu, bez gelu na vlasy, hlavně pořádně
Sotva dvacetiletý betonář Bastian (Lukas Steltner) je čerstvě propuštěn z vězení, když náhle jako blesk z čistého přijde s rozhodnutím vydat se na vandr. Nikdo to moc nechápe, protože Bastian se pro takový způsob života vlastně vůbec nehodí a pro svět přísných pravidel a tradice už vůbec ne. Za normálních okolností by bez mobilu a gelu na vlasy neuděl ani krok. Je tedy jasné, že ostatními vandrovníky je vnímán dost skepticky. Hlavně Festus (výborný Sascha Reimann jako „Ferris MC“) si myslí, že takový „vymydlený fešák“ je na ulici úplně mimo.
Tyto pochybnosti přitom nejsou neoprávněné, protože Bastian se na vandr nevypravil z nějakého velkého přesvědčení. Bastian totiž zabil člověka. To však kromě jeho „kámoše“ Maika nikdo další neví. A právě ten se snaží tajemství využít a začne Bastiana finančně vydírat. Vandr je tedy především záminkou, jak uniknout před Maikem.
Na vzdory všem námitkám se nováčka ujme zkušený vandrovník Samarit (Puja Behboud). Se strašnými následky: Hned při první společné zakázce se Samarit kvůli Bastianově nepozornosti těžce zraní a skončí v umělém spánku.
Druhá šance
Bastianova cesta by tak mohla skončit dřív, než vůbec pořádně začala. Ale místo toho se mladého muže ujímá Festus. Protože on velmi dobře ví, že každý někdy může udělat chybu. A některé chyby jsou obzvlášť závažné. I Festus totiž způsobil smrt člověka. V hádce odešel od svého souputníka na vandru Schmiegeho (Gunnar Melchers), kterého krátce na to ubili.
A tak spolu putují dva lidé, kteří by nemohli být odlišnější, dělí se o stejné zkušenosti, které ale každý prožívá úplně jinak. Tak například je tady Inke (Katharina Lorenz), která chce Bastiana dostat do postele - k sobě a svému příteli. Nebo Leila (Zarah Löwenthal), bývalá rockerka, která má s Festusem společnou minulost, ale budoucnost už ne. A všudypřítomný je i Schmiege, který jako nějaký duch z minulosti Bastiana a Festuse dělí i spojuje zároveň.
Poznat něco neznámého
Vandr jako metoda, jak se vymanit z bezvýchodného všedního života. Bezpochyby je to nekonvenční řešení, a to jak pro hrdinu, který sotva odrostl teenagerovskému věku, tak i pro film, který hlavně na začátku působí jako klasický film o dospívání. Ale nejpozději po prvních scénách s vandrovníky je divákovi jasné, že nejde o příběh, který v této nebo jiné formě viděl už tisíckrát. Vandr je zde východiskem pro roadmovie a je přesvědčivý nejen svým inovativním přístupen, ale také zajímavými vhledy do života lidí, kteří se vypravili na vandr. Hlavní hrdina si musí zvyknout na prostředí, které mu je naprosto cizí – což je situace, která by mohla být blízká mnoha divákům. A přesně to umožňuje divákovi objevovat společně s hlavním hrdinou dosud neznámý svět.
Divák si musí trochu zvyknout na dost neobvyklý jazyk. Dialogy hlavních hrdinů se odehrávají často v argotu, tajné, historické mluvě žebráků a vandrovníků. Porozumění celého filmu to nijak nekomplikuje, naopak umocňuje tísnivou atmosféru. I z řemeslného pohledu film stojí za vidění. Soundtrack je zajímavým mixem současných tónů a hudby s barokní tematikou. Mimo to filmu na surreálnosti přidává taktéž hra se světlem, neobvyklými barvami a zpomalené záběry některých scén.
Shrnutí: film stojí za vidění!
Film Neznámemu psu v roce 2007 získal několik ocenění, mimo jiné cenu publika na Festivalu německých filmů v Mannheimu a Heidelberku, cenu za hlavního představitele získal Sascha Reimann na Mezinárodním festivalu filmů pro mládež ve Vídni, cenu Otto Sprengera z Mezinárodního filmového festivalu v Oldenburgu nebo hlavní cenu Zlatý Bieber na Filmovém festivalu v Biberbachu a uznání jako „obzvlášť cenný“ film od německé instituce Filmbewertungsstelle .
Zasloužená ocenění, přestože některé dějové linie filmu působí trochu vykonstruovaně a jediná ženská zástupkyně vandrovnictví Leila je ztvárněna spíš jako objekt touhy než zdatná řemeslnice.
Ale celkově se bratrům Redingovým podařilo malé mistrovské dílo – vytvořili film s příjemně neokoukanými herci, z prostředí jedné z německých subkultur, které není věnováno obvykle mnoho pozornosti, snímek o vině a pokání, o osudu a šancích, pomstě a odpuštění a snaze o usmíření.
Podle slov režisérů film působil přesvědčivě i na každého ze skutečných vandrovníků, kteří nocovali v jejich berlínské kanceláři.
Neznámému psu je každopádně film, který si stejně jako harcovník u cesty zaslouží víc než letmý pohled.
