Utopie

Utvářet nebo nechat utvářet

Foto: ☮ conticium, CC BY-SA 2.0
Kulturnímu spolku Werk 2 v lipské části Connewitz chybí mladí. Foto: ☮ conticium, CC BY-SA 2.0

„Města nepatří ani politikům a městským úřadům ani investorům.“ Takzvaná Lipská charta (Leipzig-Charta) měla zavést novou evropskou politiku pro rozvoj měst a především zapojit do této politiky občany. Od přijetí Lipské charty už uplynulo téměř deset let. Chopili se občané své šance? Nebo zůstává město stále jen ve správě veřejných orgánů?

Bez účasti občanů to nejde. Toho si byli ministři členských států Evropské unie, kteří jsou odpovědní za rozvoj měst, dobře vědomi, když se v roce 2007 dohodli na přijetí dokumentu Lipská charta o udržitelných evropských městech. Především ve znevýhodněných městských částech mají být od té doby cíleně používány dotace a společně s občany mají být vypracovávány nové koncepty rozvoje. Zajímá ale občany ta nová role urbanistů vůbec?

Město, podle kterého byla charta pojmenována, má takovou znevýhodněnou oblast ve své východní části. Žije tam hodně cizinců a nezaměstnaných. Mnoho domů je prázdných, všude na zdech tagy a graffiti. Nechvalně proslulá Eisenbahnstraße protíná východ Lipska jako dlouhá čára. Podle televizního magazínu Taff je to „nejhorší ulice v Německu“. K ní přiléhá čtvrť Neustadt-Neuschönefeld, kde občanské sdružení Neustädter Markt provozuje své komunitní centrum.

Kdo dělá špinavou práci?

Mezi zchátralými domy a čerstvě rekonstruovanými starými budovami má občanské sdružení v této městské části svou kancelář. Zde pracuje Cornelia Römer. Hekticky ťuká do klávesnice, protože spěchá s dokončením zpravodaje Neustädter Markt Journal. V něm sdružení referuje o tom, co se ve čtvrti děje, a informuje o akcích, které plánuje. Jednou z takových akcí je například společná snídaně Neustädter Frühstück, která se koná každoročně o letních prázdninách. Na chodnících kolem sídla občanského sdružení Neustädter Markt jsou pak postaveny pavilony a venkovní posezení; přípravu snídaně zajišťují rodiny, organizace nebo firmy z této čtvrti.

Při společném jídle se mohou místní obyvatelé seznámit nejen se svými sousedy, ale také s cizími kulturami. Téměř 40 % obyvatel východní části Lipska pochází totiž z migrantského prostředí. Na společnou snídani přinášejí tradiční pokrmy ze své vlasti. Podle Cornelie Römer tak vzniká spontánní mezikulturní dialog, aniž by ho bylo nutné pod značkou integrace pracně organizovat v rámci večerních akcí nebo workshopů. Kromě toho bývají akce, jako je tato, využívány i k náboru nových členů občanského sdružení.

Naději vkládá Cornelia Römer do nové generace. Od přijetí Lipské charty, která si všímá především znevýhodněných městských částí, došlo ve čtvrti Neustadt-Neuschönefeld už k mnoha pozitivním změnám. Velká část zchátralé čtvrti z takzvaného „gründerského období“ je dnes opravená, ale nájemné zůstalo přesto nízké. Proto se sem rádi stěhují zejména studenti. Cornelia Römer má sice radost, že studenti spolehlivě pomáhají s přípravou různých akcí, ale jinak se příliš angažovat nechtějí a už vůbec nechtějí přijímat žádné závazky. A tak zůstává veškeré papírování a administrativní úkoly na lidech, jako je ona. „Nikdo jiný tu není a někdo to dělat musí,“ povzdychne si. „Ale nevnímám to tak, že bych dělala špinavou práci a ostatní že by toho jen využívali.“

Foto: © Bürgerverein Neustädter Markt e.V.
Neustädter Frühstück im Leipziger Stadtteil Neustadt-Neuschönefeld.

Starost o mladou generaci

Nejen ve znevýhodněných částech, jako je Neustadt-Neuschönefeld, je patrný tento ústup občanů z veřejného dění. „Dokonce i v městské části Connewitz, která v médiích budí pozornost kvůli své levicové scéně a tu a tam i kvůli násilnému aktivismu, ubývá mezi obyvateli ochoty podílet se na věcech veřejných,“ říká Jürgen Ackermann. Je předsedou kulturního sdružení Werk 2, které v bývalé továrně dává k dispozici prostory pro tvůrčí dílny a umělecké ateliéry.

Podobně jako mnoho jiných zařízení tohoto druhu má sdružení Werk 2 starosti s mladou generací: „Kulturní sdružení zaznamenávají v posledních letech výrazný pokles zájmu lidí o členství a o aktivní působení v oblasti kultury. Vznikl určitý hédonistický konzumní postoj.“ Politická angažovanost obyvatel čtvrti Connewitz se údajně omezuje hlavně na řečnění po hospodách. „Ještě tak, když má lidem přímo pod okny vyrůst nákupní centrum nebo když se ve čtvrti zvyšují nájmy, dají se místní občané strhnout k aktivní účasti,“ tvrdí Ackermann. Přesto zatím nevidí budoucnost ohledně účasti na politickém životě černě: „Jen proto, že se kulturně angažuji, nevypnu přece svůj mozek. Kdo pravidelně konzumuje kulturu, podílí se podle mě i výrazněji na demokratickém životě společnosti.“

„A možností podílet se na životě společnosti není málo,“ zdůrazňuje Stefan Heinig, vedoucí Úřadu pro územní plánování v Lipsku. Městský úřad pravidelně organizuje fóra, na kterých mohou občané například diskutovat o představených konceptech rozvoje města a předkládat návrhy a vlastní přání. Občané jsou informováni prostřednictvím tisku, webových stránek města a sociálních sítí. Zčásti jsou občané vybíráni náhodně, a potom přímo oslovováni. Tímto způsobem chce úřad oslovit i lidi, kteří se jinak sami neinformují. Důležitou roli přisuzuje Heinig také takzvaným multiplikátorům, tedy osobám a institucím, které tyto informace šíří dál – jako například sdružení Werk 2.

Předseda představenstva tohoto sdružení, Jürgen Ackermann, ale nevidí problém v nedostatečné informovanosti. V jeho očích se od přijetí Lipské charty změnilo doposud příliš málo, protože město se zatím nedokáže dostatečně přiblížit lidem. Navazování kontaktů je podle něj zatím příliš strnulé a málo kreativní na to, aby se skutečně podařilo proniknout do každodenního života běžných obyvatel Lipska. Takhle se postoj občanů změnit nedá: „Lidé mají pocit, že stejně nemůžou nic moc ovlivnit, a tak ani nezkoušejí žádné možnosti.“

Jürgen Ackermann to považuje za specificky východoněmecký fenomén. Lidé jsou ještě z dob bývalé NDR zvyklí slepě důvěřovat tomu, že „strana“ dělá všechno dobře. Jako člen poradního sboru pro městský okrsek Jih se proto Ackermann považuje také tak trochu za tlumočníka. Pokouší se svým spoluobčanům zprostředkovávat demokratická pravidla hry, která občan musí znát, aby mohl společnost spoluutvářet – a aby mohl věcem porozumět.

Foto: © Lara Hampe
Auf der Eisenbahnstraße im Leipziger Osten

Více vzdělání pro větší participaci

Zde vidí i Stefan Heinig nutnost jednat. S výtkami, že „město“ nereaguje na problémy, že záležitosti občanů nejsou dostatečně vyslyšeny a že stejně všechno trvá příliš dlouho, se setkává často. „Ale městská správa není ten, kdo rozhoduje,“ varuje Heinig. „Velké změny jsou v kompetenci městské rady. Tam se vedou politické diskuse, které potřebují svůj čas.“ Jiné věci jsou naopak úplně mimo kompetenci obcí, protože se o nich rozhoduje na úrovni spolkových zemí nebo na celostátní úrovni. Kdo tento komplikovaný konstrukt zákonných struktur a rozdělení kompetencí neprohlédne, nemůže rozhodovací procesy ve městě ani pochopit ani se na nich smysluplně podílet. Nejdůležitějším krokem k větší spoluúčasti je proto především více vzdělání.

Na východě Lipska má proto vzniknout nová komunitní škola. V budově má sídlit gymnázium, ale po vyučování bude škola nabízet prostory různým organizacím, občanským sdružením a jiným zařízením. Od roku 2013 vypracovává město v úzké spolupráci s obyvateli koncept školy, která by východní část Lipska mohla – zcela v duchu Lipské charty – natrvalo posílit.

Judith Fliehmann
překlad: Yvona Vašíčková

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
březen 2017
odkazy k tématu

Lipská charta

V roce 2007 přijalo 27 ministryň a ministrů odpovědných za rozvoj měst v členských státech Evropské unie dokument zvaný Lipská charta o udržitelných evropských městech.

Lipská charta doporučuje opět intenzivněji vzájemně propojovat bydlení, zaměstnání a trávení volného času ve městech. Města by se tak měla stát zajímavějšími, živějšími a sociálně stabilnějšími.

Lipská charta zdůrazňuje, že za přítomnost i budoucnost měst jsou odpovědní všichni a všichni se musejí angažovat – občané a občanky, politikové, městské úřady, hospodářství i společenské organizace.

Lipská charta požaduje, aby urbanistické plánování bylo výsledkem veřejného procesu. V tomto procesu musejí být spravedlivě vzájemně zváženy všechny nároky na rozvoj měst.

Lipská charta sází na sociální a kulturní integraci znevýhodněných městských částí a chápe tuto integraci jako jednu z hlavních strategií mezinárodní harmonizace na evropské úrovni. Dlouhodobý a stabilní hospodářský růst je možný pouze tehdy, pokud města jako celek zůstanou sociálně vyrovnaná a stabilní.

Zdroj: Spolkové ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody, stavebnictví a bezpečnosti reaktorů (BMUB)

Více informací a české znění Lipské charty naleznete na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj ČR

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Smát se všemu navzdory...
... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

Má dáti | dal
Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...