Ověřovatelé pravdy

Foto (Ausschnitt): heipei, CC BY-SA 2.0Foto (Ausschnitt): heipei, CC BY-SA 2.0
Foto (Ausschnitt): heipei, CC BY-SA 2.0

Nejpozději od zarputile vedeného prezidentského volebního klání v USA v roce 2012 vzkvétají takzvané fact checking weby, které s bláznivou pečlivostí zkoumají pravdivost prohlášení politických hráčů. U příležitosti voleb do Spolkového sněmu v roce 2013 spouštějí veřejnoprávní televize ZDF a německá odnož Wikipedie nyní svůj vlastní fact checking projekt a bedlivě zkoumají výroky politiků.

Do internetové platformy ZDF pro ověřování faktů se může zapojit každý. A je jedno, zda jde o tvrzení politiků, která spontánně zaznívají v televizních talk shows či na Twitteru, či o promyšlené výroky v projevech nebo novinových rozhovorech – kontroluje se vše. Uživatelé rovněž navrhují, která tvrzení politiků by se měla ověřit. Z nich pak tým ověřovatelů skutečností, redaktorů sociálních médií a grafických redaktorů z televizních kanálů ZDF a Phoenix vybírá a pouští se do rešerší: Je vůbec pravdou, co tu kandidát XY vypráví? Výsledky těchto rešerší může každý živě a transparentně sledovat na příslušném webu ZDF a také se na nich podílet. Uživatelé přitom mohou nejenom vpisovat do rešerší poznámky, ale s výsledky zkoumání také dále pracovat. Podle toho, kolik pravdy výroky obsahují, jsou hodnoceny podle pěti kategorií: „Souhlasí“, „skoro souhlasí“, „částečně souhlasí “, „takto to nesouhlasí“, „nesouhlasí vůbec“.

Lež jako když tiskne, anebo přece jen pravda?

Kolik pravdy je před volbami obsaženo v tvrzeních politiků? Co jsou prázdné volební sliby a hesla a co je vážně míněnou pravdou? Historie zná řadu případů, kdy výpovědi politiků ne vždycky korespondovaly se skutečností.

Tak třeba všeobecně známé tvrzení Waltera Ulbrichta: „Nikdo nemá v úmyslu stavět zeď“ anebo výrok tehdejšího spolkového ministra obrany Karla-Theodora zu Guttenberga: „Mnou vyhotovená dizertace není plagiát.“ Toto tvrzení bylo evidentně nepravdivé, neboť Guttenberg ve značné části své doktorské práce neuváděl prameny a chtěl cizí úvahy vydávat za svoje vlastní – takže podváděl. V éře internetu a takřka neomezené možnosti kontroly výroků však pravda vyjde rychle najevo.

Foto: INSM, CC BY-ND 2.0
Bývalý spolkový ministr obrany von a zu Guttenberg; V březnu 2011 odstoupil ze všech politických pozic poté, co se dopustil plagiátu své disertační práce. Foto: INSM, CC BY-ND 2.0

Při pohledu na web ZDF věnovaný ověřování faktů se ukazuje, že politici svými komentáři a sliby jen lační po získání hlasů voličů ve volbách do Spolkového sněmu. A tak není kvóta podílu žen na pracovním trhu v Bavorsku nejvyšší, jak chtěl politik CSU Horst Seehofer namluvit svým potenciálním voličům, ani není stoprocentní pravdou, že je Německo co do neutrality internetové sítě rozvojovou zemí, jak konstatovala mladá politička Katharina Nocun z Pirátské strany.

Vedle většiny tvrzení politiků stojí „toto nesouhlasí“, tudíž přinejmenším určitá část výroku je pravdivá. Jde přitom o prohlášení ke kvótám zaměstnanosti žen, minimální mzdě, příspěvkům na dítě či daním. Zcela pravdivá tvrzení jsou spíše výjimkou. Ověřovatelé faktů z ZDF přesně kontrolují, zda a do jaké míry jsou sdělení politiků pravdivá, či nikoli. Pro politiky je tedy stále složitější vábit voliče nepravdivými či nikoli vážně myšlenými volebními sliby – zvláště v éře ověřování fakt, jak ozřejmuje pohled na vývoj v USA.

Fact checking v USA

To, co se v Německu teprve pomalu rozbíhá, se stalo v USA již dávno nepostradatelným nástrojem volebního boje. Vědí to i politici. Vrchol zažívali ověřovatelé pravdy během duelů hlavních kandidátů na amerického prezidenta: twitterovské kanály ověřovatelů sledovalo neuvěřitelné množství lidí. Nikdy dřív nedbali američtí občané tolik na to, co politici říkají, jako při volbách, v nichž se utkali Barack Obama a Mitt Romney. Veškerá Obamova či Romneyho nepravdivá tvrzení byla ověřovateli okamžitě vyvrácena. A úspěšně: jak Obama, tak Romney se v průběhu duelů ve svých volebních slibech viditelně „stáhli“. Do projevů se propašovalo jen pár překroucených pravd a polopravd, u publika ale vyvolaly veselí, když si je ověřovatelé faktů vzali na paškál.

Sophie Victoria Knebel
překlad: Martina Fejfarová

Copyright: To4ka-Treff
září 2013
odkazy k tématu

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...