Magdaleno, proč sis vzala oddechový čas?

Silvestr prožívám jako nejvíce stresující oslavy roku. Jednak proto, že se mi v tento den velmi jasně před očima objeví pomíjivost života: opět další rok pryč, opět jsem toho málo zvládla, opět jsem nedosáhla všech svých cílů. Na druhou stranu nemám ráda ty nutkavé večírky, co se pořádají. Chtěla jsem udělat něco jiného a proto jsem se na týden ze všeho vyvlékla. Dalším důvodem bylo to, že rok 2010 byl pro mě velice krizový. Chtěla jsem to zpracovat a uzavřít.

Existovaly konkrétní důvody, proč jsi chtěla oddechový čas strávit zrovna v klášteře?

V této době jsem opravdu nevěděla, jak by se měl můj život ubírat dál. Své studium muzejnictví jsem sice dokončila, avšak po nesčetných neúspěšných žádostech o práci se dostavily pochybnosti o sobě samotné. Exercicie (duchovní cvičení) v klášteře mi ukázaly cestu, jak dojít k vnitřnímu klidu a opět si vzpomenout na své silné stránky.

Jak jsi ten čas osobně prožila?

Čas v klášteře byl hluboce dojemný a naplňující. Mé vnímání se senzibilovalo skrze mlčení. Všimla jsem si, jak se při modlitbě a skrze ni dostávám do klidu a svým myšlenkám mohu dát prostor. Stále víc jsem se uměla oddat mlčení a více jsem se otevřela svému protějšku a okolí.

Neměla jsi strach, že se budeš sama se sebou nudit?

Ano, nevěděla jsem, co budu celý den dělat, a obávala jsem se, že se čas zastaví. Až do začátku duchovních cvičení jsem tyto myšlenky ignorovala. Měla jsem dobrou společnici, která mi velice pomohla se oddat mlčení. Snad díky modlitbám byly dny velmi strukturované. To je důvod, proč jsem se nikdy nenudila, přestože jsem neměla žádné knihy, mobilní telefon a internet.

Jaký byl potom pro tebe první den v každodenním životě?

Navštívila jsem kamarádku ve Vídni, kterou už jsem dlouho neviděla. Tento den byl velice působivý: tolik zvuků, barev a lidí ke mně proudilo zcela nefiltrovaně! Večer jsem k smrti unavená padla do postele, ale také se radovala z toho, že jsem opět uprostřed života.

Změnila jsi od té doby svůj život?

Každý den začínám ranní modlitbou. Kromě toho se také snažím utvářet svůj den aktivněji. To například začíná už tím, že si zuby čistím vědomě a přitom nejsem už v myšlenkách uprostřed práce a termínů. Taky si dopřávám volný čas jako takový, například v přírodě nebo jsem „jen“ doma a nic nedělám.

„Čas uplyne jako voda“ říká staré přísloví. Musí čas nutně plynout rychle?

To, že čas tak rychle utíkal, mě před duchovním cvičením velmi otravovalo. Měla jsem spoustu práce a ve skutečnosti na nic nebyl čas. Díky mému oddechovému času jsem si uvědomila, že je důležité se vědomě rozhodnout pro čin, nebo pro nějakou věc, a v klidu to provést. Čas letí i tak, ale ne tak rychle.

Co pro tebe teď čas znamená?

Žít zcela současností.