Život ve městě

S jídlem se hraje

Galerie
Galerie


„S jídlem se nehraje“ je věta, kterou uslyší každé dítě. Jenže s jídlem si vlastně hraje rád každý a právě tahle hra nám naši stravu přibližuje. Přečtěte si zprávu mladé Food designérky Liny Meyer.

Ahoj, jmenuju se Lina Meyer a v rámci vlastního projektu „S jídlem se hraje“ navrhuji neobvyklé koncepty jídla. Na hannoverské univerzitě University of Applied Sciences and Arts jsem absolvovala obor grafický design. Vždycky jsem ráda vařila v soukromí a časem mi začalo být jasné, že mi nebude stačit být pouze grafičkou. Nechtěla jsem jen sedět za počítačem a budovat virtuální světy. Chtěla jsem pracovat rukama, vytvářet něco hmatatelného. Nejprve jsem si myslela, že budu moct dělat jen buď jedno, nebo druhé. Jenže pak mi do rukou přišla kniha eating-designérky Marije Vogelzang, která udělala přesně to samé: spojila design a jídlo. Její nápady mě inspirovaly a já se rozhodla, napsat svou bakalářskou práci na téma „Eating-Design“. To byl takříkajíc začátek mého projektu.

„S jídlem se nehraje“ je věta, kterou uslyší každé dítě. Pokud bychom vypustili příponu „ne-“, tak ze zákazu uděláme osvobozující pokyn. Každý si rád hraje s jídlem, ať už ho třeba baví skládat hrášky na talíři do geometrických obrazců, nebo způsob, jakým jí sušenku: Rozdrobí ji, rozmačká, okouše čokoládu nebo ji ze sušenky sloupne. To všechno jsou metody a potřeby zabývat se jídlem. Úvahy o tom, co do sebe člověk denně láduje je v době naprostého přebytku potravin, kdy sotva kdo ještě prokoukne složení naší supermarketové stravy, velice důležité. Mně to tak tedy připadá. Proto navrhuji koncepty jídla, které vybuzují k tomu, aby se člověk hravě zabýval přirozenými stravovacími návyky a sám jednal. Potraviny slouží k tomu, přiblížit účastníkům určitou informaci, pocit nebo téma.

Většinou se na poli vaření/jídla/kuchyně designují výhradně objekty. Svými projekty chci dosáhnout utváření způsobu stravování nebo celého rámce, ve kterém se bude něco pojídat. Tímhle přístupem se skutečně příliš designérů nezabývá. Vnímám to jako možnost hodně přiblížit hostům nějaké téma, které do sebe vstřebají s jídlem. Možná že je tenhle velice osobní přístup to, co lidem v naší rychlé, často anonymní branži chybí.

Pro různé firmy v Hannoveru jsem koncipovala tematická občerstvení. Kromě toho ráda pracuji s přáteli a rodinou, s dětmi nebo svými hosty, kteří prostě jen chtějí přijít na večeři.

Stravovací koncepty mohou na první pohled udivovat, překvapit nebo znejistit, ale přinášejí radost, vytvářejí vřelost a podněcují hovor. Takže také spojují. Spolu se stravou je člověk vybízený se intenzivně zabývat daným tématem. Konkrétní obsah akce se utváří s úpravou, chutí nebo vůní jídla a v pravém slova smyslu se zvnitřňuje. Jde o komunikaci, inspiraci, o to být sám aktivní a kreativní, jde o efekty překvapení, vnímání sebe sama, zvyklosti, překonávání, udržitelnost, odcizení, hodnoty, identitu i vzpomínku.

Projektem, který spoustu těchto obsahů spojuje, je „S jídlem se hraje na večeři“. Je to kombinace několika uplynulých projektů a tematických oblastí, které jsem dosud zpracovala a zároveň je to i prezentace mé bakalářské práce. Smělo se jíst prsty z podlahy, trhat přílohy se stropu nebo sklízet ze dřezu. Kdo chtěl, směl sám vařit, vyrobit si šperk z ředkviček a hrášku nebo si z mrkve vyřezat příbor. Tématem byl hravý přístup ke kultuře jídla, s ní spojenými zvyky a zlozvyky, vnímání všemi smysli a chutě. Kdo se nespoléhal na své chuťové pohárky, nechal se několikrát touto inscenací oklamat. Na jednom místě byla svačina přichystaná a naaranžovaná dvěma odlišnými způsoby. Skoro všichni hosté tvrdili, že cítí v chuti rozdíl, který tam ovšem nebyl.
Lina Meyer
studovala grafický design, momentálně se soustředí na Food-Design. Své inovativní koncepty představuje na blogu.

Překlad: Markéta Kliková
Copyright: Goethe-Institut Polsko
leden 2014

odkazy k tématu

Servis