Job

Pomoct si sám

Foto: ©

Příběh Kamily Kopsové a její táborské chráněné dílny Archipel

Foto: © soukromý archiv
Žádné zboží z konfekte: V Archipelu se zpracovávají látky od designerů z Ameriky nebo Británie. Foto: © soukromý archiv

Zaměstnanci, kteří se nesoustředí na výkon, ale na kreativitu. Výrobky, které si zákazníci nemusí kupovat ze soucitu, ale pro jejich kvalitu a výjimečnost. V chráněné dílně Archipel v jihočeském Táboře vsadili na trochu jiné metody práce i jiné pracovní vztahy. Kabelky, saka, sukně a bytový textil tam tvoří šestice zaměstnanců s různými stupni zdravotního postižení. Vede je Kamila Kopsová, jednatřicetiletá žena, která sama poznala, jaké je to být handicapovanou, takže svým podřízeným rozumí.

Stalo se to před několika lety. Kopsová právě vystudovala fyzioterapii, které se chtěla naplno věnovat, když ji zaskočila tajemná nemoc. „Vždycky jsem chtěla pracovat s lidmi, najednou jsem ale vůbec nemohla. Začaly mě nejprve bolet ruce, potom i celé tělo. Nemohla jsem ani usnout, odpočívala jsem v polosedě. Lékaři nemohli určit diagnózu a já jsem nemohla pracovat. Ani v obchodě, třeba doplňovat zboží. Poznala jsem, jaké to je, když člověk chce pracovat, ale nemůže,“ vypráví Kopsová.

Foto: © soukromý archiv
Žádná pásová výroba: Důležitější než rychlost jsou v Archipelu kreativita, zkušenost a zručnost. Foto: © soukromý archiv

Nepříjemnou chorobu nakonec před čtyřmi lety překonala s pomocí manžela, který má prý léčitelské schopnosti. A právě nepříjemná zkušenost s nemocí jí dala impuls k nové pracovní výzvě. Rozhodla se, že založí první chráněnou dílnu v Česku zaměřenou na design. „Poznala jsem, že handicapované lidi nikdo nezaměstná, protože nepodávají takový výkon. Švadleny třeba dělají podpoloviční normu. Žádný byznysmen nezaměstná nevýkonné lidi,“ prohlašuje Kopsová.

Nejprve jedenatřicetiletá žena založila občanské sdružení Archipel, poté začala shánět prostory pro dílnu. Nakonec je sehnala v rámci jiné textilní firmy. V Táboře si ještě vybavila kancelář se skladem látek a showroomem. „Všechno jsem pokryla z mých a manželových financí. Fungujeme dva roky bez jakýchkoliv dotací, jen s částečnými mzdovými příspěvky od státu. Dostali jsme se do černých čísel a předpoklad je takový, že prodejem našich výrobků budeme už brzy generovat mírný zisk,“ míní Kopsová, která v Archipelu pracuje bez honoráře.

Foto: © soukromý archiv
Pracovní doba v Archipelu činí šest hodin denně. Bere se však ohled taky na specifické potřeby pracovníků. Foto: © soukromý archiv

Postižení není překážkou

Pro zaměření na design a textil se Kopsová rozhodla z vlastního zájmu, všechny výrobky navrhuje ona sama. Dílnu rozdělila na dvě části, v jedné zaměstnanci pracují na zakázkách, v druhé mají prostor pro vlastní kreativitu. Šestici švadlenek Kopsová sehnala na inzerát. „Mají všechny druhy handicapu, některé jsou po chemoterapiích, operaci páteře, jiné trápí psychické problémy nebo nonstop bolest. Pracují šest hodin denně, vycházím ale vstříc jejich specifickým potřebám,“ říká Kopsová.

Dílna zaměstnává i dvaadvacetiletou Dianu, která trpí cukrovkou a pod kůží má implantovaný aparát, který pravidelně spouští inzulin. V Archipelu se stará o sekretariát a o komunikaci s dodavateli látek a sponzory. „Pracovala v obchodě a to byl problém. Zaměstnavatelům vadilo, že chodila často k doktorovi a ráno měla problém se rozpohybovat. Přitom je mladá, šikovná, umí to s moderními technologiemi a rychle se učí. V Archipelu jsme se sladili. Ráno nepracuje, protože jí je špatně, zůstává proto doma. Povinnosti plní navečer či v noci, kdy už jí je lépe,“ přibližuje Kopsová.

I samotná Diana si job pochvaluje. „Dostala jsem šanci stát se součástí Archipelu, poznala jsem spoustu zajímavých lidí, ale hlavně jsem se přesvědčila, že práce s lidmi je jedna z nejtěžších, přesto nejkrásnějších prací,“ říká mladá dívka.

Foto: © soukromý archiv
Kamila Kopsová poznala na vlastní kůži, co znamená žít s handicapem. Foto: © soukromý archiv

Osobitost výrobků

Archipel necílí na výkon a na pásovou výrobu. Pro Kopsovou je důležitá osobitost bytového textilu. Výrobky navíc tvoří prvotřídní materiály od vybraných dodavatelů, které se nesráží a po vyprání neztrácejí na kvalitě. Archipel využívá i látky od designérů ze Spojených států či Velké Británie. „Nemůžeme chrlit polštáře, nemůžeme jet pásovou výrobu. Musíme využít potenciál našich lidí. Nemají sice rychlost, mají ale zkušenosti a zručnost. Jsou výjimečně pečliví, mají schopnost hrát si s látkami a vnímat jejich kombinace,“ prohlašuje Kopsová. V kreativní části dílny podle ní tak švadleny vymýšlejí naprosto jedinečné a originální kousky.

Archipel má za sebou první prodejní výstavu na konci září 2012. Právě do povědomí jihočeského města by se Kopsová ráda dostala. „Chceme zjistit, zda nás tu lidé podporují. A také chceme, aby věděli, že tu něco takového funguje. A hlavně chceme, aby nás neopustil elán a energie,“ doplňuje.


Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
červen 2013

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Co je to chráněná dílna?

    Pojmem chráněná dílna se rozumí místo, kde pracují lidé se zdravotním postižením. V takových dílnách vznikají nejrůznější výrobky, nejčastěji předměty denní potřeby apod. Chráněné dílny zajišťují občanská sdružení, neziskové organizace i obce. Od 1. ledna 2012 nedostávají zaměstnavatelé v České republice od státu příspěvek na vytvoření chráněné pracovní dílny, nýbrž na vytvoření chráněného pracovního místa.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...