Job

Mezinárodní setkání spisovatelů Mladá evropská literatura se od roku 1999 každoročně koná v Greifswaldu. Na jeho organizaci se podílí univerzita a Nadace Hanse Wernera Richtera. Jak název napovídá, soustředí se setkání na mladé autory pocházející z celé Evropy. Během jednoho dne tohoto setkání se může představit až sedm spisovatelů. Pro diskuzi s publikem je vždy vyčleněna půlhodina. Tato koncepce je v Německu doposud ojedinělá. Nadace a univerzita již dnes spolupracují natolik úzce, že se očekávaní spisovatelé stávají tématem seminářů na filozofické fakultě. Texty zahraničních spisovatelů jsou kupříkladu studenty v rámci překladatelského semináře překládány do německého jazyka. A tak tomu bylo i v případě románu Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch.

Spolu se spolužačkou Magdou, českou rodilou mluvčí, a naší lektorkou, která plynně ovládá oba dva jazyky, jsme se pustily do práce. Cíl: naplnit půlhodinu čtení vybraných pasáží jejich „přijatelným“ překladem. Jenže co je to vlastně „přijatelný překlad“ a kterou funkci musí plnit? A pak ještě ty neustálé pochyby, zda vlastní znalosti cizího jazyka vůbec postačují pro literární překlad. Náročný román si navíc žádal fundovanou konfrontaci s epochou v něm popisovanou.

Děj se soustředí na mladou Němku ze Sudet, na Gertu, která je po konci druhé světové války spolu se svou několikaměsíční dcerou vyhnána z Brna. Kniha začíná takzvaným „brněnským pochodem smrti“, kterým se měla v květnu 1945 odvést většina německy mluvícího obyvatelstva Moravy do Rakouska. Kateřina Tučková líčí události poválečných let v několika rovinách a různých časových osách. Vzniká tak kaleidoskopický obraz, který nabízí intimní a spletitý vhled do emocí a myšlenek protagonistky.

K pochopení práce a postupu autorky nám dopomohl dokumentární film, který Kateřina Tučková natočila v roce 2010 ke vzniku románu. V dokumentu Also los Gerta aneb Sudetský komplex 5x jinak je zachycena řada motivů knihy a vysvětlena na základě historického filmového a fotografického materiálu a rovněž pomocí scén divadelního ztvárnění knihy. Kromě toho film obsahuje rozhovory s dobovými svědky a historiky.

„Štěstím“ bylo pro náš překladatelský tým to, že má Magdina rodina sama sudetoněmecké předky. Hlavně její otec, který bydlí v jižních Čechách, se dějinami Němců v českých zemích zabýval skutečně intenzivně. Magdinou rodinnou historií se vyjevily další nuance společné minulosti dvou národů a přístupu k ní. Naše lektorka navíc měla výklad o dalších dílech české literatury, která se této tematice věnují obdobným způsobem. Dlouhé rozpravy a diskuze na pozadí historických faktů nám umožnily hluboký vhled do událostí prožitých protagonistkou románu Tučkové.

Stále znovu jsem si pročítala šest stránek, které jsem měla za úkol přeložit. Samozřejmě jsem přímo nerozuměla všemu. Přála jsem si ale nalézt klíč k atmosféře poslední části knihy, abych ji pak mohla předat v německém jazyce. Někdy mě text k sobě „připoutal“ až na pět hodin, aniž by si uvědomila, kolik času uplynulo. Nároky, které jsem kladla na překlad svojí pasáže, než ji pošlu Magdě, vybičovaly mou pozornost i výdrž na maximum. Tato kreativní překladatelská práce se velice výrazně lišila od toho, na co jsem jinak byla během studia zvyklá.

Téměř každý člověk překládá v běžném dni kratší věty či texty, třeba cizojazyčné nápisy na dovolené nebo písničku oblíbené kapely. Jako student cizího jazyka člověk překládá po celé studium. Přitom se ale zpravidla jedná o takzvaný mentální překlad, který nemusí být vždy nutně správný a slouží pouze vlastnímu nároku na obsahové porozumění. U literárního překladu, který přede mnou ležel na stole, se přidružily zcela nové aspekty a funkce. Překládat slovo za slovem, to je již dávno překonaný způsob. Doslovná přesnost totiž nezajistí srozumitelnost překladu. Jde mnohem spíš o to, učinit zadost oběma textům: přenést do druhého jazyka náladu, obsah a styl. Přitom je třeba používat svou mateřštinu tak, aby zněla v uších čtenářů a posluchačů skutečně jako jejich mateřský jazyk. Nejtěžší mi připadalo „nechat být“ určité myšlenky a věty originálu. I když jsem to skousla jen stěží, pochopila jsem, že vzhledem k jazykovým rozdílům je třeba smířit se s některými obsahovými hranicemi. Mým cílem bylo promítnout do němčiny všechny odstíny českého textu.

S některými pasážemi jsem si ale opravdu neuměla poradit. Magdina doplnění a korektury můj překlad ovšem značně vylepšily. Je velice ku prospěchu věci, když překlad vytvářejí německá a česká rodilá mluvčí, protože obě se přesně vyznají ve „svém“ jazyce, a mohou se tak vzájemně podporovat.

Překlad jednotlivých výňatků byl včas nachystán na začátek setkání. A jestipak byl „přijatelný“? Soudě podle reakce publika: ano. Zde je výňatek mého překladu. Pasáž je z poslední kapitoly knihy a líčí pohled Gertiny dcery Barbory, která navštěvuje umírající matku v nemocnici.