Kultura

Filmová branže je postavená na tom, že když něco alespoň trochu funguje, producenti to prostě bez další invence opakují, a to až do té doby, než to všichni začnou nenávidět. Tenhle mnohokrát opakovaný vtípek neříká nic objevného, v kostce ale vystihuje princip platný pro Hollywood i tuzemskou produkci. I v Česku nejvíc lákají pokračování zavedených a populárních značek.

Právě takovou byl před sedmi lety Gympl režiséra Tomáše Vorla, komedie o mladých, která z ranku teenagerovských komedií vyčnívala. Nevypadala jako prodloužená televizní reklama s product placementem v hlavní roli a neřešila banality typu panic je na nic. Svoje vady měla, byla ale svérázná, drzá a ambiciózní. A hlavně byla úspěšná, stala se pátým nejnavštěvovanějším titulem roku, hned za Shrekem a Harry Potterem. V lednu se dostalo do kin pokračování hitu, tentokrát s názvem Vejška. Už tedy nastala doba na tu zmíněnou nenávist ze stálého opakování úspěchu?

Kamarádi navždy?

Ve Vejšce se vrací nejlepší kamarádi Kocourek (Tomáš Vorel Jr.) a Kolman (Jiří Mádl), kteří tedy asi absolvovali gympl, z osidel vzdělávacího systému se však přesto nevymanili. Kocourek se chce dostat na grafiku na UMPRUM, kam nepřijímají zrovna každého, a Kolman studuje na VŠE, samozřejmě formou podvodů, úplatků a za pomoci svého milionářského otce (Jan Kraus), jehož známosti otevíraly dveře už na Gymplu. Mladíky spojuje ilegální noční malování graffiti (nikoliv sprejování, jak během filmu několikrát opraví rodiče a kamarády), což Vorel za kamerou bohatě zúročí v mnoha atraktivních záběrech Prahy, zejména Florence a žižkovských ulic.

Kocourek s Kolmanem se ale sami sobě současně vzdalují. Kocourek šel od maturity do sebe: chce udržovat stálý vztah s krásnou Julií (Eva Josefíková), nekoksovat a hlavně nepít, přičemž to poslední není tak těžké při pohledu na matku zničenou levnou vodkou (skvělá Zuzana Bydžovská, které Gympl vynesl Českého lva). Naopak Kolman je pořád stejný arogantní floutek, který s každou další lajnou přefikne další modelku na jehlách z VŠE. Rozcházejí se i v tvorbě: zatímco Kolmanovi nevadí vymalovat žižkovský noční klub červenými plameňáky a dostat za to deset tisíc, pro Kocourka to je nepřijatelné komerční zaprodání se. Do toho se objevují trhliny ve vztahu s Julií a další problémy…

…kterých ale vlastně moc není! Vejška trvá kraťoučkých 80 minut (oproti necelým dvěma hodinám Gymplu) a nejen proto působí jako pouhá rozšířená verze původního filmu, která jako by byla pouze jakýmsi bonusem na DVD, který se omylem po letech dostal do kin. Vejška nám mnoho nového o hrdinech nestihne říct a od minula se ani nikam neposouvá: Vorel stejně jako v Gymplu vrství jednotlivé, uzavřené scénky (dojem posilňuje i to, že je střihač nezvykle ukončuje dlouhými výraznými zatmívačkami), přičemž nějaký výraznější dramatický oblouk chybí. Jasně, Kocourka po jedné nepovedené akci chytnou policajti, ale to už jsme viděli před sedmi lety. Vorel opět těká mezi teenagerskou komedií, absurdní nadsazenou groteskou plnou karikatur a vážnější, ne úplně pozitivní výpovědí o dnešní generaci dvacátníků. V ničem úplně neuspokojí, i když v komedii mu dost pomáhá perfektní Jiří Mádl, který si vyčuraného grázlíka vyloženě užívá („To je poprvý a naposled, co pracuju!“).

Dále režiséra v poněkud chtěné generační výpovědi podpoří alespoň rapper Vladimír 518, při jehož songu Jsme děti prázdnoty se ve scéně v baru svíjí Kolman s kamarádovou přítelkyní i blondýnou z posluchárny. Kocourek s nimi nepaří, což je vlastně příznačné. On jediný nevyplňuje prázdnotu bílým práškem a vztahy na jednu noc, neplácá se bez cíle, ale je idealistickým snílkem, kterému nechybí ambice. Plameňákům, respektive práci pro firmu sponzorující film, se v závěru sice úplně nevyhne, ale berme to tak, že někdo výrobu a natáčení zaplatit musel.

Klišé navždy

Současnou mladou generaci, která se nemá proti čemu vymezit, proti čemu bojovat, a pro kterou malování po zdech vůbec nepředstavuje rebelii proti systému, mohl Vorel vystihnout a rozebrat mnohem přesněji. Sžíravou satiru místo toho pomocí zaběhnutých klišé rozmělňují modelové postavy (zlatokopka, do které se zamiluje otec chytající druhou mízu) nebo rádobyvtipné figurky (bývalý spolužák hulič, který se vždy někde zjeví a „je úplně vyndanej“). Vejška je prostě datadisk ke Gymplu, přídavek více či méně vtipných scének ze života dvou loserů. Film je jednohubkou, co nemůže vlastně ničím urazit, stejně jako ničím zaujmout. Na to je i přes všechny nahotinky a vulgarity moc krotká. A hlavně nedotažená.