Kultura

Pozdě večer místo po osmé

DPA

Pátrání po kultuře v německé televizi


Foto: Thore Siebrands

Dieter Moor, "Pepek námořník dobrého vkusu“, Foto: Siebbi, CC BY 3.0


K návykům naší doby patří zapnout televizor. Až 223 minut denně průměrně stráví Němci před bednou. Před stále ploššími přístroji se baví, informují nebo dokonce i vzdělávají. To je pevná součást všednodenní kultury. Ovšem kde se v německé televizi nachází ona kultura mezi dokumentaristickou omáčkou a přehlídkami konkurzů?

Kultura a televize – to se vzájemně vylučuje. Tento dojem alespoň zprostředkovávají televizní časopisy. Vedle celostránkové reklamy na Supertalenta anebo dalšího senzačního kasovního trháku se kultura jeví jako příslovečná jehla v kupce sena.

Odpoledne je například úplně marné či téměř pošetilé hledat něco kulturního. Spíše narazíte na rozličné dokumentaristické omáčky, reality show ze soudních síní, sladkobolné telenovely s názvy jako Bouře lásky nebo Chvění srdce - Klinika u jezera. Faktor studu za někoho jiného je vysoký, avšak po kultuře ani památky.

Boj o sledovanost

Není rozdíl mezi soukromými nebo veřejnoprávními stanicemi – na všech běží pořady, které existují především z jednoho důvodu: přinášejí sledovanost. Požadavek, který kultura nesplňuje. Proto ji na soukromých kanálech takřka nespatříte. Jedině, že by si toto označení zasloužilo něco takového, co předvádí Dieter Bohlen v show typu Německo hledá superstar. Ale to těžko.

Kulturní formáty jsou pořady pro menšiny. U veřejnoprávních stanic se proto odsouvají – pryč z atraktivního hlavního vysílacího času hluboko do noci. Veřejnoprávní instituce nemohou zcela ignorovat kulturu, neboť je jejich zákonnou povinností nabízet platícímu publikum to nejnutnější. Tedy mají nejenom bavit, ale také informovat a vzdělávat. Raději pozdě než nikdy. Ať už jde o magazíny, literární pořady anebo filmy pro náročné – teprve po 22 hodině se smí na televizní obrazovce objevit kultura. A když už konečně přijde ona pokročilá hodina, náhle se na obrazovce vynoří Pepek námořník dobrého vkusu – Dieter Moor (televizní moderátor švýcarského původu). Ve svém magazínu Titel Thesen Temperamente představuje významně jako nikdo jiný poslední kulturní novinky. Ovšem u většiny z nich jde zpravidla o ty „módní“, takže je samozřejmě musejí prezentovat také Moorovi kolegové z pořadu ZDF Aspekte ještě na druhém veřejnoprávním kanálu.

Opět zuří boj o sledovanost. Tentokrát: mezi ARD a ZDF – na vyvážené a neopakující se zpravodajství může divák čekat dlouho. U regionálních stanic to vypadá již o něco klidněji. Magazíny jako West ART anebo Stilbruch se starají především o kulturní dění v regionu.

Žádné místo pro kritickou diskuzi

Přesto fungují kulturní pořady v německé televizi téměř všechny podle stejného receptu: vezměme moderátorku (v 99% případů snadno vyměnitelnou), postavme ji do studia (někdy více, někdy méně vkusného) a nechme ji odmoderovat pět příspěvků po pěti minutách. Přivítání, rozloučení. Hotovo. Navíc obdrží všechny příspěvky, pokud vůbec, pochvalnou kritiku – ostatně to málo vysílacího prostoru musí být koneckonců využito spíše pro něco doporučeníhodného. Pro skutečně kritické diskuze často nezbývá žádné místo.

O něco napínavěji vypadá zpravodajství na kanálech, jak je3Sat nebo arte. Kultura již za bílého dne – a ve velmi pestrém hávu. V podobě sestřihu koncertu, portrétu umělce nebo filmové klasiky. Kultura tu není odstrčena na okraj dne a pozornosti, ale stojí ve středu zájmu. Něco takového zřejmě považují programový ředitelé za geniální nápad: samostatný kanál pro kulturu. Kulturní informace a vzdělávání se prostě a jednoduše odsunou na samostatný kanál, aby mohla zábava jinde nezadržitelně pokračovat v plném proudu. Nejnovější teritorium se jmenuje ZDF Kultur. Tímto počinem se od května 2011 snaží druhý kanál německé veřejnoprávní televize propojit vysokou kulturu s popkulturou. Zdá se, že to funguje podle principu „Hlavně ať je to mladé, pestré a hýbe se to". Chtělo by se zakřičet na adresu programových ředitelů: „Prosím, nezpopujte všechno jen kvůli tomu, že jde o popkulturu!".

Jedna výjimka však existuje. Bauerfeind stejnojmenné moderátorky Katrin Bauerfeindové. To je důležité, neboť má tento pořad osobitost. Moderování je inteligentní a vtipné, nepůsobí hloupě. Příspěvky jsou nekonvenční – jde například o záchranu světa z pohovky. Avšak tím nejúžasnějším jsou tamní rozhovory. Zde vedle sebe nesedí novináři a představitelé, ale spíše dva známí, tak to aspoň člověku připadá. Jde o informativní povídání mezi přáteli a divák prostě rád naslouchá. Prosím, ještě víc takovýchto pořadů!

Andrin Schumann
přeložil Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
březen 2012
odkazy k tématu

všednodenní kultura - vysoká kultura - popkultura

Slovo kultura pochází z latinského cultura, což znamená: úprava, péče nebo rolnictví. Podle tohoto významu se za kulturu v původním slova smyslu považuje všechno, co člověk sám stvoří a vytvoří – kultura je tak opakem přírody. V tomto dalekosáhlém pojetí jsou technika a výtvarné umění na stejné úrovni jako kulturní výkony, právo, morálka, náboženství nebo věda. 

Pod pojmem všednodenní kultura zase naproti tomu chápeme zvyklosti, obyčeje a předměty všedního dne. K tomu patří například kultura stolování, móda, reklama nebo sport. Hudba, výtvarné umění a literatura jsou označovány jako vysoká kultura. Ovšem protiklad mezi vysokou kulturou a všednodenní kulturou je od konce šedesátých let stále více zpochybňován. Na vině je masmediálně rozšiřovaná všednodenní kultura, které se říká popkultura. Ta ve společnosti nachází stále většího uznání.

Témata jádu

Smíšená čtyřhra | V4

Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...