„Objevuj a interpretuj“
Malte Pietschmann žije fakticky v Berlíně. Pracuje ale nejenom v Německu, nýbrž po celém světě. Se svým fotoaparátem je Malte, který se narodil v blízkosti Mnichova a studoval v Holandsku a Turecku, co nejčastěji na cestách, a to hlavně po Asii. V rozhovoru vypráví o lásce k cestování a o tom, jakou roli přitom hraje fotografování.
Malte, jak bys ty sám charakterizoval svoje díla?
Při jedné cestě do Indie jsem objevil fotografování a zejména portrét. Takže myslím, že tím se u mě dostává do popředí člověk. Přijde mi napínavé, jakou hloubku může vysílat jeden pohled, jak se lze ztrácet v obličejích a něco vyprávět, aniž by bylo nutné hodně ukázat.
Co je rozhodujícího na člověku, který je pro tebe zajímavým motivem?
Těžko říct. Nemám žádnou pevně danou škatulku ani schéma. Myslím, že je to jako s hudbou: buď ji cítíš, nebo ne. Každopádně musí jít o charakter. Důležité jsou pro mě oči. Musí se v nich něco dít. Když pohled nic neříká a nepřenáší, pak to nebyl žádný opravdický moment. Věřím, že divák to cítí.
Jsi hodně v pohybu a na cestách. Co tě stále znovu přivádí k rozhodnutí vyrazit do terénu?
Kontrasty a odstup. Myslím, že člověk lépe pochopí svou vlastní kulturu, když ji vidí v relaci s ostatními – lze se tak hodně naučit.
Zdá se, jako bys měl foťák stále v batohu. Jaké to je na cestách pracovat?
Fotografování je pro mě důvodem vydat se na cestu. Je to pro mě krásný důvod, abych se přesněji zahleděl a objevil a pochopil prostředí, ve kterém se pohybuji. V tomto ohledu to nevnímám jako práci. Foťák je takříkajíc mým alibi, abych mohl prozkoumávat zemi jinýma očima, abych šel tam, kam by se člověk jinak nevypravil. Kdyby byl ale všudypřítomný, nezbyla by žádná volná chvíle. Proto na cestě pracuji spíš nárazově a pak velice koncentrovaně.
Všimla jsem si, že cestuješ hlavně po Asii. Co tě na ní fascinuje?
Střední východ, Čína, Indie – nehledě na konkrétní oblast bude mít vývoj Asie v příštích letech značný vliv na to, jak to u nás půjde dál. Média nám mohou zprostředkovávat jen informace, ale už ne pocit, co to vlastně ve skutečnosti znamená. Domnívám se, že je docela dobré udělat si vlastní obrázek.
Co bys poradil člověku, který se vydává poprvé na větší cestu?
Najít si cíle, kterým nerozumí, a pak se ztratit! Velké, autentické, trvalé momenty si, myslím, člověk málokdy zažije ve své komfortní zóně, v krásném hotelovém komplexu nebo na vyznačených turistických stezkách. Proto někdy odložte průvodce, držte se místních a naslouchejte intuici.
Hodně často jsi byl v Indii. Má to nějaký speciální důvod?
Ano, bohatství a chudoba, tradice a moderna, každodenní souhra všech světových náboženství – Indie extrémně vyčnívá ve všech směrech a to vytváří velice fascinující prostor. Myslím si, že pro Indy je často těžké popsat vlastní zemi. Čím víc z Indie jste viděli, tím složitější je tuto zemi jasně definovat, protože je prostě něčím mnohem víc než svým klišé.
Zajímá mě, zda a jak se zkušenosti z cest odrážejí ve tvých pracích, které vytváříš v Německu.
To, co tvořím tady v Německu, se odráží v pracích z Asie a opačně. V hlavě nemám žádnou jasnou hranici mezi „tady“ a „tam“. Byla by to taky škoda.
Co tě ženě do dalších výprav?
Touha objevovat a interpretovat.
