Ve filmu zažijeme dva mladé muže na pokraji nervového zhroucení a vedle nich jednu mladou ženu. „Někdo to přece musí dělat,“ tak zní věčná omluva obchodních poradců, která však už nestačí k ospravedlnění nepřirozeného počínání tří obchodníků, kteří ve jménu kapitalismu létají po světě – tří skvělých herců, působivě inscenovaných režisérem Johannesem Naberem.

Pekelnému triu velí velkolepě hrající Devid Striesow, kterého známe ze snímku Toma Tykwera Drei /Tři/. Hraje obchodníka Öllerse, který hladce přeskakuje mezi rolemi vystajlovaného manažera v obleku a zoufalého manžela a otce. Jeho partner Niederländer dává verbálně i fyzicky průchod svým agresím vůči všem hotelovým zaměstnancům. Věty jako „Když mi rezervujete polední letadlo, useknu vám hlavu!“ patří k jeho základnímu slovníku. Režisér Naber přitom bravurně vystihl nenávist zaměstnanců, se kterými je neustále špatně zacházeno, vůči arogantnímu byznysmenovi. Nováčkem v týmu je ctižádostivá kolegyně Bianca März, kterou hraje Katharina Schüttler.

Tito dva muži – o tom, že by byli přáteli, nemůže být ani řeč, přestože už léta úzce spolupracují v malém týmu – si neustále vzájemně nahrávají, pokud právě nesledují vlastní zájmy nebo nevymýšlejí podvody. Nazývat jejich chování bezohledným by bylo ještě příliš mírné, přesto vzbuzují tři hlavní postavy i určité sympatie – typy nečistých byznysmenů možná dokonce ještě více než Bianca se svým neustálým moralizováním. Sotva se dozvědí o sebevraždě kolegy Hellingera, začnou vtipkovat o jeho vzpomínkovém statusu na facebookovém účtu. Černý humor jde na jejich účet, v tom mají naprosto jasno: „Jediné, co nám brání spáchat sebevraždu, jsou okna, která nejdou otevřít.“ A nešetří ani své místní partnery.

Soucit tady nemá místo, to jediné, co platí, je PPP: people, profit, planet – hlavní heslo firmy. Nejen divák má dostatečný důvod k tomu, aby o prvním a třetím bodu důkladně zapochyboval. Öllers si myslí, že přesně vystihl vztah mezi Indy a Pákistánci, když říká: „Vy, Indové, upalujete vdovy a tamty zase nosí burky. Tak kde je rozdíl?“ Podobně jako mnoho jiných „velkých zvířat“ se i toto trio chová ve svém volném čase dětinsky jako na dětské narozeninové oslavě – házejí po sobě navzájem oříšky, ale na narozeniny svého syna přitom Öllers prostě zapomene.

„Tady vevnitř jsme v bezpečí,” zní další mantra. Není to snad pravda? Film se přece odehrává výhradně v hotelových pokojích. Indie, Čína nebo Nigérie jsou vždycky někde tam venku. Film Čas kanibalů /Zeit der Kannibalen/ byl natočen v jednom studiu v Kolíně nad Rýnem, což patrně přispělo k vytvoření izolované a od vnějšího světa odříznuté atmosféry, která je pro obchodní cestující tak typická. Film nám ukazuje tragičnost toho, jak vysoce kvalifikovaní poradci, kteří nedělají nic jiného, než že radí ostatním lidem, žalostně selhávají ve svém vlastním životě.

Scénář se skví pobuřujícími a provokativními dialogy, které aktéři pálí jeden za druhým jako z kulometu. „On to nemyslí zle, jenom je mu to fuk,“ uklidňuje například Niederländer nově příchozí Biancu, která napadne neustále reptajícího Öllerse (s nímž později skončí v posteli). Situace eskaluje – v soukromí, v práci i venku na ulicích. Když se v záběru objeví opravdové kulomety („zvuk džihádu“, jak poznamená Öllers), zhroutí se celý jejich systém jako domeček z karet a dojde k dialogům, jako je například tento mezi Öllersem a Biancou – Öllers: „Kdyby to bylo vážné, už by nás odtud byli dávno dostali.“ – Bianca: „Kdo? Německá ambasáda?“ Na to Öllers – jako vždy sarkasticky – odpoví: „Ne, Goethův institut.“ Když jde později opravdu do tuhého, má ambasáda právě polední pauzu. A volat v tuto těžkou hodinu Goethův institut, jim ani nepřijde na mysl…

Režisér Johannes Naber vydoloval ze svého týmu skvělý výkon. Vedle toho se jeho práce vyznačuje ještě vynikajícími drobnostmi, jako jsou hovory o byznysu u barového pultu, při kterých účastníci mají na hlavě papírové kloboučky na párty, nebo opakovaně vsouvané třísekundové blackouty. Za svůj filmový debut Der Albaner /Albánec/ získal Naber už německou Cenu Maxe Ophülse, která je pro mladé režiséry velmi důležitá. A za toto následné dílo určitě posbírá mnoho dalších ocenění. Čas kanibalů režiséra Johannese Nabera, to je druhá filmová senzace s jasným doporučením: To musíte bezpodmínečně vidět!