U východu z pražského Goethe Institutu stojí telefonní budka s modrou plentou. Na první pohled by si jí snad nikdo ani nevšil, kdyby co chvíli sama nezazvonila a neozval se ženský hlas automatu vyzývající kolemjdoucí, aby s ním sdíleli svoje myšlenky, kritiku a vize pro Evropu budoucnosti. „Já bych to dala do kanceláří těm nahoře, v tomhle se nedá pracovat,“ postěžuje si vrátná, zatímco se právě procházející pan Zenon rozhodne si s automatem popovídat.

Pochází z Ukrajiny, konkrétně z Krymu. Neumí si prý představit, že by se místo do Ukrajiny měl vrátit do Ruska. Přál by si, aby Evropa byla více nakloněná lidem, kteří užívají jinou abecedu a latinku se teprve učí: „Většina evropských klávesnicí nezná cyrilici, a to je pak hrozně těžké,“ vysvětluje. V Praze pracuje jako dělník na stavbách a přístupnější komunikace s úřady by mu usnadnila hledání další práce.

Tu jde kolem pětadvacetiletá Nikola. Ještě studuje, proto na Evropské unii oceňuje především možnosti studia v zahraničí dostupnou pro všechny. Instalace evropské telefonní budky - europhonu - se jí líbí a je zvědavá, do jaké podoby se projekt vyvine. „Kdyby o tomto projektu vědělo víc lidí, hned by tu stály fronty. Češi mají stěžování v krvi,“ směje se Nikola. Hlas z budky totiž vyzývá kolemjdoucí, aby řekli vše, co mají v souvislosti s Evropskou unií na srdci.

Prožij budoucnost

Umělecké trio Interrobang z Berlína si před časem položilo otázku, jak by to dopadlo, kdyby kdokoli měl možnost přímo ovlivnit, co a jakým způsobem se v Evropě bude dít. A umělci proto vymysleli europhone. S formulováním představ o budoucnosti už mají zkušenosti – jejich doménou je totiž takzvaný pre-enactment. Na rozdíl od „re-enactmentu“, který se snaží zprostředkovat znovuprožití události, které se již staly jako například války, revoluce a jiné dějinné milníky, umožňuje pre-enactment prožívat věci, které se ještě nestaly. S europhonem se zatím setkali lidé z Prahy, Drážďan a polského Štětína. Jejich odpovědi nahrané na automat využijí Nina Tecklenburg, Till Müller-Klug a Lajos Talamonti pro svou novou divadelní hru Preenacting Europe. Premiéra interaktivní hry proběhne koncem května v Berlíně, na podzim pak českému publiku přizpůsobenou verzi představení uvede pražské divadlo Archa.

„Nejsme klasické interaktivní divadlo, netaháme diváky z publika na podium,“ přibližuje Till Müller-Klug filozofii skupiny Interrobang. V jednom z minulých projektů Sprachlabor Babylon (Jazyková laboratoř Babylon) si hráli s představou privatizace slovní zásoby. Lidé v publiku dostali mikrofony a mohli vymýšlet nová slova pro různé situace. V průběhu hry umělci pak „zpoplatňovali“ použití některých výrazů. Kdo by v době privatizované řeči chtěl mluvit s ostatními lidmi, musel by si zakoupit speciální řečové balíčky, třeba Ukecánek nebo Úsporná němčina. Na druhou stranu by odpadlo namáhavé učení cizích jazyků a komunikační bariéry by se rozplynuly. Nebo ne?

Hejnokracie nebo sázkokracie?

Projekt Preenacting Europe chce pátrat po tom, jak by Evropská unie dopadla, kdyby její osud drželi v rukou přímo lidé, kteří v ní žijí a volí své zástupce ve volbách do Evropského parlamentu. Hra bude vypadat následovně: Na začátku si publikum v demokratickém hlasování zvolí ze dvou možností nový politický systém. Systém s názvem „Euro-Schwarm 3.0“, což lze volně přeložit jako „hejnokracie“, umožňuje, aby se na fungování EU přímo podílel každý, kdo chce. Jedná se o volné a velmi radikální pojetí přímé demokracie sázející na ochotu a úsudek obyvatel.

Právě tomu se chce vyhnout další možný systém, takzvaná „sazkokracie“. Losuje se o jakémkoli rozhodnutí. Kdo obsadí post prezidenta? Projde rozpočet? Jaká bude minimální mzda? Rozpustí se EU?

Jakmile si publikum zvolí systém, přichází na řadu řešení konkrétních výzev a rozhodování v celoevropských záležitostech. Krok po kroku, nebo los po losu. Solidarita. Investice. Spolupráce. Jestli Evropská unie zbankrotuje, rozpustí se, nebo dospěje k „euroforii“ záleží pouze na divácích-voličích, jejich vůli táhnout za jeden provaz a umění správně se rozhodnout.