Co tě přimělo k tomu zapojit se do protifašistických aktivit jako člen organizace „Dresden Nazifrei“?

Nejdřív jsem narazil na kampaň Good-Night-White-Pride. Ta upozorňovala na pronikání neonacistů do hardcorové a punkové scény. To mě nestačilo, chtěl jsem se politicky angažovat ještě víc. V Krušných horách tehdy existovala ale jen politická strana Die Linke (Levice). Ta ale žádné aktivity pro mladé nenabízela. V regionálních novinách jsem proto uveřejnil výzvu k založení politické organizace levicové mládeže Linksjugend [‘solid] Erzgebirge [Die Linksjugend [’solid] je německá mládežnická organizace. Je to mládežnícké sdružení blízké politické straně Die Linke (Levice), pozn. red.]. Takto jsem se dostal do sdružení mladých politiků a nejprve se angažoval na místní úrovni. Pak jsem byl náhodou na spolkové úrovni zvolen do Zemské rady jako delegát za Sasko. Zrovna jsem se do Drážďan přestěhoval kvůli studiu a tady jsem se poprvé seznámil s plány na vytvoření nového sdružení. Nejdřív se jen říkalo, že se chystá “něco většího na boj proti nacistickým pochodům.” V roce 2009 se konala aktivizační konference “Dresden Calling”, která se stala základem pro vznik sdružení. Byl to také první krok směrem k občanům Drážďan, aby se proti nacistickým pochodům společně něco začalo dělat. Cílem sdružení Dresden Nazifrei se stala snaha znemožnit nacistům jejich pochod a tím je natolik demoralizovat, že je přestane bavit do Drážďan vůbec jezdit. Forma blokády hrála tedy jako jeden z hlavních nástrojů v celkové koncepci velkou roli.

Blokády jsou právně ale docela na hraně, nebo ne?

Ústavní soud Spolkové republiky je v rámci práva shromažďovacího svým způsobem respektuje. Co se stane ale v situaci, když se protestující rozhodnou k blokádě přesně na místě, kterým chce projít jiný pochod demonstrantů. To právně zatím není vyjasněno. Už ale bylo zastaveno několik soudních sporů proti prominentním poslancům [, kteří se blokád účastnili. Pozn. red.]. Já se domnívám, že se saské státní zastupitelství snaží takto vstupovat do politiky a antifašistický aktivismus kriminalizovat. V roce 2010 se policie pokusila rozehnat blokádu na náměstí Bischofsplatz obušky a slzným plynem a v roce 2011 policie od časného rána bránila vjezdu antifašistických aktivistů, aby nacisté svou demonstraci mohli v klidu uskutečnit.

Také webové stránky sdružení opakovaně padaly do offline režimu.

Ano, doména byla několikrát vypnuta [krátce před první akcí saský policejní úřad doménu sdružení nechal zablokovat, pozn. red.], protože jsme prý údajně vyzývali k trestným činům. Ale přitom jsme už při založení sdružení jasně deklarovali kodex našeho aktivismu. Od roku 2010 funguje náš web www.dresden-nazifrei.com.

Vrátím se ještě ke slovu “kriminalizace” - je možné, že heslu “bez nacistů” je podsouván stejný úmysl, jako nacistickému heslu “bez cizinců”?

Rasismus existuje uvnitř společnosti. A pokud k něčemu takovému nacisté vyzývají, pak to má relativně málo společného s tím, když někdo říká, že chce solidaritu a mír – a že každý má žít tam, kde chce a bez diskriminace. „Bez nacistů” znamená jen tolik, že nacistům chceme znemožnit využívat veřejný prostor pro jejich zvrácenou a revizionistickou propagandu.

Být proti je na začátku vždycky docela snadné. Jak myslíš, že neonacisté dospívají ke svému přesvědčení?

Je docela dobře možné, že v tom vyrostli a že příslušnou „nalejvárnu” dostali už v rodině. Něco se naučili od svých vzorů, odkoukali a nebo byli indoktrinováni. Někdo byl aktivní v nějakém místním nacistickém uskupení a snadno na to pak naváže. To platí hlavně tehdy, když chybí alternativní kulturní vyžití. V některých částech Saska, například v Krušných horách, pak panuje skutečně představa, že „nám cizinci berou pracovní místa”. A to přestože tam žije relativně málo cizinců. Toto lze ale relativně snadno vysvětlit psychologicky. Rasismus se objevuje hlavně tam, kde jsou cizinci vnímání jako něci „cizího”. Ve velkých městech, kde je pestrost více méně běžnou součástí života, nebývá vnímána jako “cizí”.

Opakovaně se diskutuje také o zákazu NPD. Důvodem jsou nacionálněsocialistické požadavky této strany, které jsou v rozporu s ústavou.

Proč by měla být tato strana zakázána? Pokud je něco viditelné, lze proti tomu také bojovat. Ale teroristické buňky, fašistické podzemní organizace nebo volná sdružení pravicových extremistů - proti nim by se nedalo tak snadno bojovat nebo o nich získávat informace. V případě NPD je aspoň jasné, jaká jména a jaké tváře za ní stojí.

Levice proti pravici - není to pomalu vyhořelý koncept? Existují dnes už i jiné formy komunikace?

Toto není úkolem antifašistické organizace. Naším úkolem je znemožnit pořádání nacistických demonstrací 13. února. Nebo bych měl snad radši říkat: „Hej, milí náckové, v klidu si tu zapochodujte! Pak si u kafe trochu podiskutujeme?” Domnívám se, že je odpovědností společnosti bojovat proti fašismu a rasismu každý den a skandalizovat věci, které jsou proti lidskosti. To je důležité. Každý jednotlivec může odsoudit rasismus a říct: my chceme tolerantní a otevřenou společnost, která člověka nesoudí, nediskriminuje nebo mu neurčuje práva podle jeho původu, sexuální orientace, barvy pleti atd.

Jak dlouho, myslíš, bude ještě trvat, než nastane doba, kdy slova jako “sexuální orientace nebo “barva pleti” nebudeme už muset používat?

Jde opravdu o každého člověka. Každý jedinec se musí ptát sám sebe: jak se chovám? A proč mám divný pocit nebo nejasně definovatelný strach z lidí, kteří naproti prodávají kebab. Už mám opravdu plné zuby prohlášení typu: „Naše město je barevné.” „Toto město má už nacistů plné zuby.” Je nutné podle toho doopravdy žít. Jen slova naši realitu nikdy nezmění.