Nabízíte semináře humoru. Skutečně věříte tomu, že se něco tak přirozeného jako humor dá naučit?

Samozřejmě že se humoru učíme. Každé dítě je vybavené určitou dávkou humoru, hodně lidí má zvláštní vlohy pro vtip a duchaplnost. Každé dítě se také socializuje a zažívá, jak dospělí vypráví vtipy a smějí se. Nemusíme nikoho učit humor znovu, ale můžeme ho naučit vnímat rozdíl mezi sociálním a agresivním humorem. A můžeme lidi také naučit různé techniky humoru. Když učitel stojí před třídou a do svého vyučování zakomponuje trochu víc humoru, žáky to potěší. A nemusí být žádným kabaretiérem.

Naučit se techniky humoru – to zní tak neautenticky. Není naučený humor trapný?

Spontánně je člověk samozřejmě vtipný. Ale tady jde o to vyzkoušet si cíleně určité techniky. Je to, jak když se učíte jezdit na kole nebo hrát na klavír. Během některých fází učení je člověk nešikovný. A když se učíte první stupnice a krátké písničky, hrajete někdy i úplně špatně. To ale neznamená, že je něco neautentické. Možná máte sklony k ironii nebo dramatickému přehánění. Naším cílem je, abyste toto chování vnímali vědomě.

Jak se rozpozná rozdíl mezi sociálním a agresivním humorem?

Dokážete si dělat legraci z druhých a svým humorem je zranit. Ale můžete humor také využívat k tomu, abyste uvolnili atmosféru během napjaté situace. Lidé pak překročí svůj stín a baví je to. Nedávno jsem dostala dotaz od mladé energické ženy, která je velmi ironická, aniž by to na její tváři bylo znát. Pracuje s mládeží, která jejímu humoru často nerozumí. To může být nebezpečné, protože mladí lidé teprve rozvíjejí sebeúctu a v okamžiku, kdy se cítí zostuzení, se uzavírají do sebe. Láskyplný humor je tedy více na místě. Této ženě jsem tedy poradila, aby se naučila lépe pracovat s mimikou. A když jste v nemocnici kvůli nějaké nemoci a jdete na nějaké vyšetření, měl by si lékař být vědom toho, jakého účinku dosáhne, pokud v tak obtížné situaci použije humor.

Učíte tedy lidi tomu, že humor je v některých situacích nevhodný?

Nejde o to, že v určitých situacích se humor nepoužívá. Právě v obtížných situacích může humor působit vlídně a nikoho nebolí. Cynická poznámka by v dané situaci jen zvýšila napětí.

Jak člověk dosáhne toho, že je vtipný a zároveň vlídný?

Když ráno vstanete a podíváte se do zrcadla, můžete si říct: „Neznám tě, ale přesto tě umyju,“ to je příklad agresivního humoru. Místo toho můžete říct něco pozitivního: „Seš pěkně pomačkaná, ale v průběhu dne budeš mít spoustu možností to vylepšit.“ Nebo třeba: „Dobré ráno, superženo. Tvoje síly se probudí během následující půlhodinky.“ Když se něco nepodaří nebo se stane něco nepříjemného, konflikty nebo agresivní chování, lze cíleně použít sociální humor. Když se na mě nějaká účastnice zle podívala, tak jsem třeba přehnaně vyvalila oči a vyděsila se a řekla: „Možná jsem na Vás dnes raději neměla mluvit.“ To ji rozesmálo a já jsem věděla, že tenhle druh humoru ji neurazí. S kamarády v hospodě pak člověk nemusí být tak opatrný, protože máte dobré vztahy. Ale v práci člověk často komunikuje s lidmi, kteří jsou nesympatičtí. V takovém případě je nutné volit druh humoru, který není na účet druhého.