Jak náš mozek zpracovává smyslové vjemy?

Pro každý smysl máme zvláštní smyslový orgán, který vstupuje do interakce s vnějším prostředím. Oko pro zrak, ucho pro sluch, nos pro čich, jazyk a patro pro chuť, kůže pro hmat. Tyto orgány přijímají podněty z vnějšího prostředí a převádějí je v elektrické impulzy, které zpravidla působí jako vzruchy nervových buněk. U některých smyslových orgánů jsou tyto vzruchy převáděny ještě jednou, například v případě kůže se na převodu vzruchu podílí ještě mícha. U některých to už není nutné, například oko je už samo o sobě součást mozku. Následuje zpracování informací: nejprve nahrubo v takzvaném primárním sensorickém centru, posléze podrobněji v tak zvaném sekundárním sensorickém centru. Nakonec jsou všechny vlastnosti propojeny v terciálních asociačních oblastech mozku.

Jak si to můžeme přesně představit, například v případě zraku?

Informace jsou přijímány a hrubě zpracovávány v jedné oblasti koncového mozku nazývané vizuální kortex. Následně jsou přenášeny do specifických vizuálních oblastí, které zpracovávají například barvy, tvary a pohyby vnímaných věcí. Tyto roztříděné a už docela pokročile zpracované informace jsou dále předávány do terciálních oblastí koncového mozku, kde jsou pospojovány a vytvářejí smyslový vjem, jakým vnímáme okolní svět. Svou roli přitom hrají i vjemy ostatních smyslových orgánů. Například: na silnici vidíte přijíždět černé BMW. Ještě dřív než jsou smyslové vjemy zpracovány v terciální oblasti, máte možná už určitý pocit, že se k Vám zleva blíží cosi černého, co ale nejste schopni pojmenovat. Jakmile je informace kompletně zpracována, rozpoznáte díky vizuálnímu systému barvu, tvar a pohyb BMW, ale i zvuk přijíždějícího auta.

A u ostatních lidských smyslů vnímání funguje na podobném principu?

Ano, posloupnost jednotlivých fází zpracovávání signálů je pokaždé téměř stejná. Existují samozřejmě určité specifické rozdíly. Například hmat a sluch jsou mechanické smysly. Při sluchu sluchové kůstky přenášejí zvukové vlny. Zrakové vnímání funguje zase na úplně jiném principu. Mozková centra jsou uzpůsobena tomu, jakým způsobem vstupujeme v kontakt s prostředím a jakou kvalitu má vjem, který máme vnímat.

Dochází k interakcím i mezi jednotlivými smysly? Je pravda, že když ztratíme jeden smysl, tak ztrátu kompenzuje rozšíření smyslu jiného?

Ano, k tomu existuje řada pěkných výzkumů. Porovnání lidí slepých od narození a těch, kteří oslepli později, ukázalo například, že i dospělý vyzrálý mozek se může dále měnit: podařilo se prokázat, že vizuální kortex, tedy primární sensorické centrum, které má na starosti zrak, je ve chvíli, kdy slepý člověk čte Braillovo písmo, aktivováno. Dochází tedy k tomu, že kortex, který sice už pro svou původní funkci není potřeba, protože dotyčný zrak ztratil, se adaptuje, aby mohl zpracovávat jiné vjemy. Měnit se mohou i jiné smysly – když se jeden smysl ztratí, dostanou jiné smysly k dispozici více nervových vláken. To je možná i důvod, proč slepí lidé mají tak extrémně dobře vyvinutý hmat a sluch. Při chůzi se orientují mimo jiné tím, že velmi dobře vnímají chlad a teplo, a tím dokážou rozpoznat například stěny.

Je možné neurologicky vysvětlit, jak a proč některé souvislosti vyhodnocujeme jako dávající smysl nebo jako nesmyslné?

Ano. Koneckonců se jedná o jednu z rozhodujících vlastností, kterou si lidský mozek v průběhu evoluce osvojil. Náš mozek dokáže rozpoznat a reflektovat pravidla a dovede odlišit věci, které jsou v rozporu s běžnou zkušeností. Mozek prověřuje, zda smyslové vjemy odpovídají tomu, co vnímá jako souladící s běžnými pravidly, tedy mající pro nás smysl, nebo zda vnímá rozpor s těmito pravidly, a tudíž vjem vyhodnotí jako postrádající smysl. V mozku jsou určité oblasti, jejichž úkolem je rozpoznat, když něco nesedí, nedává v dané souvislosti smysl.

Pomocí funkčních zobrazovacích metod je možné pro tuto vlastnost mozku pozorovat specifické vzorce mozkové aktivity. Toto paradigma je aktivováno, když se po mnoha podobných vjemech najednou objeví vjem, který k těm předchozím nepasuje. V lingvistice bylo stejnými metodami možné velmi brzy prokázat, že při větě Lev je zelený je poměrně záhy signalizována chyba. Další centra mozku rozhodují o tom, zda tuto odchylku budeme ignorovat a naše chování nedozná žádné změny, nebo zda své jednání podle toho nějak upravíme, a na tento nesmysl nějak zareagujeme.

Jak je možné vysvětlit, že někteří lidé báseň „Byla tma, měsíc jasně svítil…“ vnímají jako nesmyslné a jiní jako poezii?

To souvisí s tím, jak my lidé chápeme estetiku. Někteří lidé vnímají něco jako estetické právě proto, že to ladí. Přitom je vytváření souladu jednotlivých smyslů jednou ze základních lidských vlastností. To vysvětluje i to, proč hovoříme o “tmavých tónech” a “světlých tónech”, aniž bychom tuto kombinaci vnímali jako rozpor, ačkoli tóny ve skutečnosti nejsou ani světlé ani tmavé. Podobně funguje slovní humor, ironie a metafory. Také tvorba nedávno zesnulého Dietera Hildebrandta je známá tím, že sdělovaným informacím dodával ironický nádech použitím nedokončených vět. Někdo to považuje za skvělé a intelektuálně ho to podněcuje, někdo jiný to považuje za nesmysl. Domnívám se, že je to otázka osobnosti každého člověka.

Říká se, že estetické vnímání lze natrénovat. Říká se, že miminka mají lepší vztah k vážné hudbě, pokud s ní jsou konfrontována ještě v těle matky. Je možné to doložit také neurologicky?

Jak už jsem říkal, jednou ze základních vlastností našeho mozku je jeho schopnost se vyvíjet. A to nejen před narozením, v dětském věku nebo i později. Kromě toho tuto tezi považuji za problematickou, protože náš mozek se učí ze zkušeností. Pokud tedy někoho vystavujete klasické hudbě, není to zpočátku z hlediska jeho jednání nijak relevantní. Preference si dítě vybuduje spíš tehdy, když mu při krmení budete pouštět Mozartovu hudbu, ale naopak při Bachovi mu budete lahvičku s mlékem odpírat.

Lze v mozku vysledovat, co se děje, když člověk vnímá smysl života?

Není mi známá žádná studie na toto téma. Nemyslím si, že by bylo možné nalézt objasnění takového komplexního tématu, jako je smysl života, v aktivitě lidského mozku. Zajímavé informace k tomuto ale poskytují různé psychologické studie.