Neandrtálec v nás
Když „moderní člověk“ z Afriky osidloval Evropu a Asii, setkával se s jinými formami člověka, které v těchto oblastech žily.
V mnoha regionech pak tyto příbuzné druhy žily dlouhou dobu vedle sebe a pospolu. Prokazatelně měly i společné děti. Některé geny, které převzal Homo sapiens od neandrtálců a denisovanů, se osvědčily jako velmi užitečné a zůstaly nám zachovány až dodnes.
Dva příklady: Každá třetí žena v Evropě má dnes „neandrtálskou“ genetickou formu receptoru hormonu progesteron. Tyto ženy mají méně potratů a v průměru porodí více dětí. Lidé v Tibetu zase zdědili zvláštní variantu genu od denisovanů. Tento gen omezuje obsah hemoglobinu v krvi a umožňuje lidem život v extrémních výškových podmínkách se sníženým množstvím kyslíku.
Jazyk neandrtálců
Dnešní vědci předpokládají, že i neandrtálci uměli mluvit. Minimálně anatomické předpoklady k tomu měli: Analýza malé, 60.000 let staré kůstky ukázala, že jazylka neandrtálců měla podobný tvar jako u dnešních lidí. Na jazylku se upínají četné šlachy a vazy zajišťující pohyblivost jazyka. Geny, které jsou k mluvení nutné, se u neandrtálců rovněž vyskytovaly. Každopádně neandrtálci dokázali svým současníkům zprostředkovat své komplexní znalosti. Je to zřejmé z mnoha jejich schopností, k nimž patří např. výroba jemně opracovaných nástrojů, používání ohně nebo společný lov velkých zvířat.
Anatomie jazylky (červená) hraje důležitou roli při mluvení.
První umělci
Po dlouhou dobu byli neandrtálci považováni za těžkopádné a nepříliš inteligentní – možná proto, že v porovnání s Homo sapiens měli robustnější stavbu těla. Abstraktní myšlení a umělecká tvorba však nejsou výsadou „moderního člověka“: Neandrtálci již před více než 64.000 lety malovali na stěny jeskyní v dnešním Španělsku. Toto umění vytvořené červenými a černými pigmenty je kompozicí čar, bodů, ploch a otisků dlaní. Tvůrci těchto uměleckých děl museli navrhnout zdroj světla, namíchat barevné pigmenty a vybrat vhodnou stěnu. Schopnost abstraktního myšlení a umělecké tvorby byla dlouho přisuzována pouze „modernímu člověku“. Dnes již ale víme, že totéž dokázali i neandrtálci.
Tento otisk dlaně člověka neandrtálského v jeskyni Maltravieso na západě Španělska je starý zhruba 66.000 let. Je tudíž minimálně o 20.000 let starší než nejranější stopy „moderního člověka“ (Homo sapiens) v Evropě.
Nová příbuzná
Drobný úlomek kosti prstu se v roce 2010 postaral o vědeckou senzaci. Johannes Krause a Svante Pääbo z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku v roce 2010 sekvenovali DNA z malého úlomku kosti prstu staré 70.000–80.000 let. Kost byla nalezena v Denisově jeskyni na jihu Sibiře. Nastalo velké překvapení: Dívka, jíž kůstka patřila, byla příslušnicí dosud zcela neznámé formy člověka, již dnes označujeme pojmem denisovan. V roce 2012 se pomocí zdokonalených paleontologických metod podařilo rozluštit kompletní genom oné dívky. Pro výzkum dějin lidstva to byl významný krok, neboť se ukázalo, že denisované se stejně jako neandrtálci a „moderní lidé se vyvinuli z druhu Homo erectus, a jsou si tedy navzájem blízkými příbuznými.
Denisova jeskyně se ukázala být mimořádným archeologickým nalezištěm. Lidé zde bydleli pravděpodobně již před 280.000 lety.
Spolupracující partneři
|
|
