mladý česko-německý internetový magazín

Mr Trump, tear down this wall!

Foto: © Ben DeißFoto: © Ben Deiß
Koncert „Tear down this wall!“ se konal 3. června 2017 v Parku přátelství v Tijuaně.

Drážďanští symfonikové se znovu a znovu pomocí hudby zasazují za politická témata. Naposledy zorganizovali koncert proti Trumpem plánované zdi – a to přesně tam, kde má stát: na hranici mezi USA a Mexikem.

„Už se to prostě nedalo vydržet,“ vzpomíná Markus Rindt na duben tohoto roku. Zprávy z Ameriky a z hranic Evropy ho tížily. Ve Středozemním moři se tehdy utopily stovky uprchlíků. Ve Washingtonu Donald Trump urychlil naplnění svého volebního slibu: oznámil, že na hranicích Mexika a USA má být postavena až devět metrů vysoká zeď. Rindt, šéf Drážďanských symfoniků, tehdy dostal nápad: „Co takhle využít toto neradostné místo ke konání koncertu a protestovat tak proti celosvětovému izolování, proti omezenosti a nenávisti?“

A pak začal žhavit dráty: Markus Rindt psal různým spolubojovníkům, telefonoval, kontaktoval hudebníky v USA, Mexiku, Guatemale a samozřejmě Evropě. Jeho projekt podpořila mimo jiné Amnesty International. Spousta umělců okamžitě souhlasila. I financování koncertu šlo hladce. Přes crowdfunding přispělo 380 podporovatelů více než 16 000 euro.

Foto: © Ben Deiß
Markus Rindt, šéf Drážďanských symfoniků

Přes plot proti zdi

Pak ale přišla rána: USA vydali zákaz vystupování na americké straně hranice. Ale Drážďanští symfonikové se jen tak nevzdávali. „A teď o to víc!“ se rozhodli celou akci omezit na mexickou stranu.

Téměř třicet let na den poté, co Ronald Reagans vyřkl v Berlíně svoji slavnou větu „Mister Gorbačov, tear down this wall!“, 3. června 2017 Drážďanští symfonikové protestovali společně s mezinárodními kolegy ze světa hudby proti prezidentem Trumpem plánované „krásné a mocné zdi“ - v Parku přátelství v Tijuaně, kde již nyní stojí několik metrů vysoký, mohutně opevněný kovový plot a představuje hranici s USA.

Na bezplatný sedmihodinový koncert s více než sto hudebníky přišla spousta diváků. Společně dokázali, že neexistuje žádná lepší země, žádné lepší náboženství nebo lepší barva kůže. Mexičtí perkusionisté Luis Miguel Costero, José Navarro, Manuel Andrade a Fabian Romero spolu s Drážďanskými symfoniky zeď proměnili v obrovský bicí nástroj. Premiéra tam měla také řízená improvizace jejich kolegy Haralda Thiemanna The Big, the Bug, the Cricket & the Quack. Markus Rindt dirigoval mládežnický orchestr Sinfónica Juvenil de Tijuana, který vystoupil společně s Drážďanskými symfoniky a operním sborem z Tijuany. O koncertu informovala média po celém světě.

„Hudba je mezinárodní jazyk, který oslovuje srdce“

Ale na americké straně stáli také protestanti s plakáty a megafony, kteří volali po ještě vyšších zdech. I přes odpor amerických úřadů, protestantů a obrovské geografické vzdálenosti mezi Mexikem a Německem to Drážďanští symfonikové a jejich kolegovédokázali: zasadili se za otevřenost světu a svobodu. Koncert byl také protestem proti izolování se v Evropě a opevňování se obecně: proti zdem v hlavách.

Stejně jako mnoho jeho kolegů z Drážďanských symfoniků má i Markus Rindt zkušenost s uprchlictvím. Jako východoněmecký student v roce 1989 utekl přes pražské velvyslanectví do Spolkové republika Německo. Hodně muzikantů volného orchestrového seskupení znají stísněný život za zdí – vyrůstali v NDR. Proto například basista Tom Götze zdůrazňuje, že je pro ně tento projekt obzvlášť důležitý. „Svoboda je největší bohatství. Nic ji nenahradí.“

Drážďanští symfonikové se od roku 1998 znovu a znovu pomocí hudby zasazují za politické otázky. Se Symphony for Palestine vystoupili na Západním břehu Jordánu, uskutečnili projekt Aghet, v jehož rámci zahráli „panelákovou symfonii“ spolu s Pet Shop Boys, a v rámci projektu Codex Dresdensis – Koncert ke konci času zdůraznili roli svobody a porozumění mezi národy. Co v hudbě funguje lépe než u slov? To nikdo z nich nakonec vysvětlit nedokáže. Markus Rindt ovšem tvrdí: „Hudba umí tvořit mosty, právě tam, kde dialog a slova nefungují. Hudba je mezinárodní jazyk, který oslovuje srdce. A když osloví srdce, určitě následuje i hlava.“

Maike Wetzel
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
září 2017
odkazy k tématu

Dresdner Sinfoniker

Dresdner Sinfoniker (Drážďanští symfonikové) jsou symfonický orchestr hrající současnou hudbu. Ansámbl tvoří členové různých evropských orchestrů a fungují ryze projektově. Specializují se na hudbu různých regionů – čínskou, latinskoamerickou, středoasijskou, tureckou nebo blízkovýchodní. (Zdroj: wikipedia)  

Na webové stránce orchestru se píše mimo jiné:

„Drážďanští symfonikové jsou laboratoří pro multimediální projekty, které zvuky mění na barvy a z barev dělají zvuky. Jejich výjimečné situace jsou výjimečnými situacemi: místo v orchestřišti sedí orchestr na balkonech obrovského paneláku (Hochhaussinfonie, 2006); dirigent nestojí před svými hudebníky, ale je teleportován jako hologram z onoho světa (První dirigování světa – Erstes Ferndirigat der Welt, 2008).

Většina členů Drážďanských symfoniků zažila pád Berlínské zdi, proto není náhodou, že otevírají okna do jiných uměleckých žánrů, ale i strhávají zdi. […]“

více: dresdner-sinfoniker.de

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...