Témata

Mizení

Věci, bytosti, ekosystémy, sousedství, způsoby života mizí: kvůli politickým aktér*kám, vykořisťování a ničení, evakuaci a nucenému přesídlování. Svět, který jsme znali, nám mizí před očima. Jak tomu čelit, když jsme sami součástí tohoto dění?

Zdroje naděje

Naději lze snadno ztratit, ale lze ji najít i v těch nejtěžších situacích. Není to ani dar, ani odměna, ani pasivní zásoba. Naděje „je závazek vůči budoucnosti, který činí přítomnost hodnou žití“.

Rituály

Rituály pomáhají strukturovat tok lidského času a naše vztahy k druhým. Ukotvují i omezují, spojují i vylučují. Jaké úlohy dnes rituály sehrávají - anebo můžou sehrávat - ve světě, který se nám mění před očima?

Odolnost

„Buď silná*ý!“ je rada, kterou často slyšíme, když prožíváme turbulentní časy, jenže resilience je mnohem komplexnější. V tomto tématickém vydání nenajdete žádný návod, jak magicky budovat odolnost, ale příběhy lidí a míst, kteří vytrvali.

Kdo tady žije?

Člověk je spjatý s určitým místem. Anebo ne? Možná že je to přesně naopak. Jako ty dohady o vejci a slepici: kdo ví, co bylo dřív? Jak se navzájem ovlivňují lidé a místa, která mnozí nahlížejí jako periferie? V čem tkví příčiny disentu a resilience?

Pilíře demokracie

Liberté, Égalité, Fraternité... Archaismy, memy, nebo stále relevantní evropské hodnoty? Co je základem naší demokracie a jsme všichni připraveni za ni bojovat a bránit ji se stejným nasazením? Někdo tvrdí, že se pilíře demokracie rozpadají, někdo jiný je zase přesvědčen, že už dávno padly, ale stále jsou tu ti, co doufají, že na nich vybudují lepší život.

Těžká práce v kultuře

Kultura není žádná dekorace, bez které se v případě nouze dá obejít. Zásadní role kultury ve společnosti je nezpochybnitelná. Přesto se pracující v kultuře tradičně potýkají s předsudkem, že nemají “pořádnou práci”. Jak vypadá “těžká práce” v oblasti kultury a kdo tuto úlohu na sebe bere – všem překážkám navzdory?

Mikrostrategie pro klima

Adaptace na klimatické změny vyžaduje spolupráci! To slyšíme odevšad, a opodstatněně. Ovšem lidé, kteří se vyrovnávají s planetárními dopady na své místní úrovni, potřebují řešení lokální. Mikro-strategie, které nalézají, vyprávějí jiný příběh než často vyprázdněné přísliby světových lídrů.

Stressed to success

Harder better faster stronger. A u toho vždycky uvolněně a sebevědomě! A to nejen ve škole, na univerzitě nebo v práci, ale i v osobním životě. Odkud se všechny tyto požadavky berou? A jak se z toho křeččího kola dostat?

Where are EU going?

Evropa čelí celé řadě výzev - zevnitř i zvenku. Válčení, klimatická krize, dezinformace, sociální nerovnosti, populismus… Jak odolné jsou naše demokracie?

My a naše jiná já

Nezáleží na tom, odkud pocházíme nebo kam jdeme: To, kým jsme, chceme být, musíme být (?) nebo smíme být (?) nelze nikdy oddělit od toho, odkud pocházíme, a co nás formovalo. Identita může být proměnlivá, ale stále zůstáváme „sami sebou“. Hm?

Sustainable Perspectives

Lidstvo si žije nad možnosti naší planety. Víme to už dlouho, ale emise poškozující klima stoupají a stoupají... Existuje spousta nápadů, jak bychom mohli tento trend zvrátit, než bude pozdě.

Mind Matters

Jedna krize za druhou. Najít klid a duševní rovnováhu je za těchto okolností náročné. Ale kdo nebo co je „normální“, když už nic nevypadá normálně?

Home Bittersweet Home

Nepotřebujeme jen střechu nad hlavou a klíč, abysme se před světem mohli na chvíli zavřít. Naše obydlí by nám mělo skýtat pocit bezpečí, ale i trochu pohodlí. Kdo si něco takového (ne)může dovolit? Jaká cena za bydlení je vlastně přiměřená? Jaké cesty vedou z bytové krize?

EXIL ЕКЗИЛЬ

Život ve válce je výzvou, které lidé čelí každý den. Pro některé je to příběh útěku nebo zabydlování se na novém místě, bolestných ztrát, neuvěřitelných úspěchů, víry a úpadku. Tyto příběhy prožíváme jako Evropané všichni, protože nás spojují hodnoty, za které společně bojujeme.

Více či méně

HDP má stoupat, kariéra se má vyvíjet, naše ego růst. Běda, jak stagnujete! A pak tu máme degrowth, snahu snížit globální spotřebu a výrobu směrem k sociálně spravedlivé a ekologicky udržitelné společnosti. Naznačuje, že i stagnace nás může pohánět. Dopředu. A někdy i dozadu.

Jakoby

Jíš falešnou tresku. Piješ náhražku mléka. Tvoje nehty jsou umělé. Tvoje rolexky jsou replika. Na stěně ti visí kopie Picassa. Svoje zranění simuluješ. Zájem předstíráš. Soucit hraješ. Tvůj profil je fejkový. Jako bys to byl ty. Jako by to byli tvoji přátelé. Jako bys opravdu žil.

2032

Deset let uplyne jako voda, když má člověk co dělat… například když chce zachránit klima (a sebe sama). Kurz určujeme nyní. Budeme nezávislí na fosilních palivech (a těch, co je prodávají)? Udělají v roce 2032 roboti za nás většinu práce? Kolik času strávíme v metaverse a co si tam oblékneme? Pohled do budoucnosti.

Nikdo není ostrov

Stát se individuem, které si samo určuje, jak bude žít, se může někomu zdát jako vrchol bytí. Jenže téměř všechny lidské potřeby se vážou na vztahy s druhými. Pocit bezpečí, blízkost, péče – tím náš život začíná a v nejlepším případě i končí.

Mezi námi zvířaty

Co si o nás zvířata asi tak myslí? Ta, co jsme si „podmanili“, a ta, která jsme zdecimovali a vyhubili? Nejspíš to nebude nic extra lichotivého. Náš vztah ke zvířatům není nijak zvlášt vřelý ani chytrý. A jak jsme vůbec přišli na to, že existuje jasná hranice mezi člověkem a zvířetem?