mladý česko-německý internetový magazín

„Most!“ staví mosty

© Česká televize
Hrdinové seriálu „Most!“: bizarní, nepravděpodobná parta štamgastů | Foto: © Česká televize

Autoři kontroverzního komediálního seriálu české veřejnoprávní televize postavili humor do přední linie v boji proti rasismu, buranství a nesnášenlivost ke všemu cizímu.

Nedaleko hranic se Saskem se nachází přibližně 70-tisícové městečko Most. Za normálních okolností bychom jej na mapě mohli bez většího snažení přehlédnout, přesto je místem v Čechách a na Moravě neslavně známým zejména kvůli sociálním problémům a nejistotám, jejichž dnešní podoba je důsledkem vystěhování německojazyčného obyvatelstva v minulém století a zejména povrchovou těžbou hnědého uhlí za minulého režimu.

Město Most je tak vzhledem k sociálním nerovnostem (a také početné romské menšině) místem, kde již od devadesátých let několikrát slavily úspěch nedemokraticky a antisystémově směřující politická uskupení ze všech možných sfér zleva doprava. Stalo se jakýmsi symbolem českého maloměšťáckého nacionalismu a všeho, co k tomu patří, ale i výstavní skříňkou špatného vzdělávacího systému a tristních výsledků integrace vyloučených skupin.

Seriál se stal už od prvních dílů kultem

Není tedy náhodou, že si toto místo vybrali autoři nového komediálního seriálu, kteří do jeho ulic zapustili příběh vymykající se veškerým zvykům diváka české veřejnoprávní televize ČT. V osmidílném seriálu natočeném známým režisérem Janem Prušinovským podle scénáře Petra Kolečka se objevují snad všechna témata, která svým ztvárněním nepochybně zvedla ze židle nejednoho příznivce pravicových hnutí, ale i konzervativnější diváky nezvyklé na vulgarismy a netradiční životní styl. Vedle nich však ve svých křeslech zůstalo 2,5 milionu lidí, pro které se seriál stal ještě před jeho vyvrcholením živoucí legendou.

Paleta témat, z níž si tvůrci utahují, je velmi pestrá: homofobie, sexismus, šovinismus a vyhrocená maskulinita, vyprázdněná snaha bránit domnělé křesťanské hodnoty (rozuměj svítící domy na Vánoce, tučný kapr nebo tradiční patriarchální rodina), dále pak rasismus a finanční negramotnost části společnosti. A skutečně hodně neslušných výrazů k tomu, jenže tak se na ulici prostě mluví.

Hrdinové: bizarní, nepravděpodobná parta štamgastů

Hlavní hrdina Luděk (Martin Hoffman) je archetypem typického středo(východo?)evropského zkrachovalce. Rozvedený čtyřicátník závislý na alkoholu, bez práce a bez vyhlídek, jehož každodenním bojem je splácení dluhů a věčně prudící bývalá manželka vdaná za Němce, který zde představuje komickou figuru.

Luděk tráví svůj marnotratný život v hospodě jménem Severka spolu s bizarně vyhlížející partičkou štamgastů, kterou tvoří exkomunikovaný kněz závislý na alkoholu (Cyril Drozda), Čočkin (Vladimír Škultéty), mladík vydělávající si prodejem elektronických cigaret, Eda (Michal Isteník), agresivní majitel podniku a Franta (Zdeněk Godla) – Róm, který ve skupině dle slov hostinského Edy funguje jako „očkování“.

Brácha se vrací domů jako ségra

Do jejich klidného umírání v hospodě vstupuje Pošťák Ondra, který přichází Luďkovi oznámit, že si jej někdo pozval do Pošty pro Tebe, známé reality show, kde se po dlouhých letech scházejí dávní přátelé i nepřátelé či rodinní příbuzní, aby si promluvili. Luděk svolí, poněvadž je to pro něj i pro ostatní obyvatele Mostu velká příležitost, jak před celým národem v živém vysílání vypovědět o problémech města, především tedy o soužití jeho „českých obyvatel“ s „parazitními Rómy“ z blízkého ghetta Chánov.

Jeho plán je však nabourán zjištěním, že si jej do pořadu pozvala neznámá žena Dáša (Erika Stárková), která se po Luďkově faux pas představuje jako jeho dávno zapomenutý bratr Pavel, který se chce vrátit do Mostu a žít společně s Luďkem v domě jeho rodičů. Luďkova reputace ve městě je vlivem přítomnosti bratra přeoperovaného na ženu ohrožena, nicméně mu kvůli finanční situaci nezbývá nic jiného než Dášu ve svém domě nechat bydlet. Karty jsou rozdány.


Pod krustou mača: komplexy, existenciální strachy a neurózy

Následuje série nekorektních bizarních situací naplněných černým humorem, který i pro sebevíce liberálního diváka sem tam bourá hrany přijatelnosti. Nemůže si však pomoct – baví se, směje se, občas si zaťuká na čelo. To, co vidí, je do maximální absurdity vygradovaný příběh několika přihlouplých nemehel, který však trefně zobrazuje každodenní realitu českých maloměst i sociálních sítí.

Autoři série neměli v plánu povýšenecky se světu hlavních hrdinů ze Severky vysmát. Naopak. Pod chlapáckou krustou nachází nashromážděné přetlaky, komplexy a nevyřešené existenciální úzkosti a neurózy. Jednotlivé postavy ožívají rozporuplnými pocity, které v nich Dáša probouzí.

Kdo by tomu byl věřil: držet palce, aby se to Romovi v posteli povedlo s transsexuálkou

Varování! Spoiler! Kdo ještě Most! neviděl a nechce vědět, jak to skončí, ten by následující odstavce měl přeskočit.

Nejvíce je to patrné u hostinského Edy, který i přes nenávist k všemu vymykajícímu se zažité tradici zjišťuje, že se do ní zamiloval. Luďkův boj proti rómskému ghettu v Chánově se zase malou náhodou otočí a z hlavního hrdiny se nechtěně stává zakladatel charitativní neziskové organizace Snědá tíseň, která pomáhá romským obyvatelům sídliště. Diváky nejmilovanější postavou je pak Rom Franta, který jako jediný z protagonistů stojí na vlastních nohách a ironickými postřehy vnáší do příběhu rozum. Kdo by tomu byl věřil, že český národ na chvíli spojí fandit Romovi, aby se mu to v posteli povedlo s transsexuálkou.

Diváka ovšem nečeká žádný happyend. Zdánlivě neškodné komické situace končí hospodskou rvačkou mezi Romy a přívrženci národoveckého hnutí, která končí infarktem a smrtí vystrašeného Čočkina. Úplně posledním dílem série je pak jeho pohřeb, kde dochází k hořkosladkému smíření.

Čerstvý vzduch pro české komedie

Těžko si jen představit, že by dílo podobného ražení dokázalo v zahraničí na západ od Čech projít vůbec přes prvního dramaturga. Zdá se však, že jediné, co zatím dokázalo český národ spojit, je právě humor. V minulosti se Češi s hrůzami komunistického režimu následovaného divokou privatizací a rozkrádáním země dokázali alespoň z části vyrovnat díky legendární České sodě, na kterou se zatím nikomu nepodařilo navázat. Zdali se to podaří seriálu Most!, ukáže čas. Ať už to však vyjde nebo ne, dá se konstatovat, že je Most! čerstvým vánkem do místy zkostnatělé komediální tvorby českých produkcí a již teď se všichni fanoušci tohoto seriálu těší, až poběží znova.

Pavel Zarodňanský

Tento text spadá pod licenci Creative Commons 4.0 International Uveďte původ - Neužívejte dílo komerčně - Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní (CC BY-NC-SA 4.0).
duben 2017
odkazy k tématu

Další články k tématu

Lovkyně
Film „Odnikud“ německého režiséra tureckého původu líčí tažení za mstou ženy, která při atentátu neonácků přišla o muže a dítě. Film si ukousl velké sousto. Možná příliš velké?

Kouzlení se lvy
Film Masaryk vypovídá nejen o historii národa, ale také o muži, jenž se vyrovnával s vážností jména svého otce. Zasloužil si 12 českých lvů, díky kterým se stal nejúspěšnějším filmem v této soutěži?

Manželství po 35 letech
Helena Třeštíková se svojí kamerou 35 let sledovala manželský pár. V jejím dokumentu spolu s nimi zažijete úplně všechno: lásku, děti, ambice, hádky, násilí. A taky že to jde všechno nějak zvládnout.

Oscar pro Toniho?
Nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. Smutná minulost dominuje německé filmy, které se rok co rok posílají do souboje o Oscara. Toni Erdmann je jinak. Má přesto šanci na Oscara?

„Nechtěli jsme další milý český film“
Točilo se (téměř) bez peněz, zato se spoustou trpělivosti a díky dobrým přátelstvím: Menandros a Thaïs je prvním českou experimentální sandálovo-milostnou akční road movie.

Co se stane, když se Hitler vrátí?
Ve filmu Už je tady zas si Hitler podmaňuje současné Německo. Nedávno měl tento film premiéru v českých kinech.

Zabít Baarovou doslovností
V českých kinech právě dávají hned dva filmy věnované Lídě Baarové, herečce a milence nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zájem publika je obrovský. Právem?

Ztraceni v Mnichově
Nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově dekonstruuje s humorem mýtus o Mnichovské dohodě jako o největší zradě na českém národu.

Shořet kvůli svobodě
Na to se čekalo dlouho: Hořící keř je snímek o sebeupálení Jana Palacha a boji jedné advokátky za Palachův odkaz.

This Ain‘t California
Skejťáci v NDR? Těžko se tomu věří, přesto tomu tak bylo, a projížděli se po asfaltu na svých prkýnkách mezi socialistickými stavbami.

Marisa a její boj
Na tričku má napsáno „Nacistická nevěsta“, příštím tetováním si chce na lopatce zvěčnit Adolfa Hiltera. Je jí teprve dvacet, ale nad svým životem ztrácí kontrolu. Recenze filmu Kriegerin (Bojovnice).

Alois Nebel – další čestný občan Jeseníku
Alois Nebel se vypracoval z komiksového miniseriálu, přes tři komiksové knihy až na plátna kina. Napůl komiks a napůl film baví návštěvníky kin příběhem málomluvného, zamyšleného a podivínského výpravčího.

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...