mladý česko-německý internetový magazín

Poslední volby, které mají smysl

Stanislav Biler: „Hlavním problémem Evropské unie dnes není přemíra moci a kompetencí, ale jejich nedostatek.“ Foto: © privat

Posledních evropských voleb v roce 2014 se zúčastnilo jen 18,2 procent voličů. Stanislav Biler vysvětluje, proč právě evropské volby jsou mnohem důležitější než ty parlamentní nebo komunální.

Evropská unie je jedním z nejmocnějších uskupení světové politiky. Volby do Evropského parlamentu jsou možností ovlivnit vývoj a směřování organizace, která jako jediná dokáže hrát vyrovnanou hru s ostatními mocnostmi, nadnárodními korporacemi nebo realizovat jakýkoli smysluplný plán v boji proti klimatické zkáze. Češi ovšem volby do Evropského parlamentu ignorují a Evropské unii nedůvěřují. Naopak jejich nejvyšší důvěře se těší obecní zastupitelstva, jejichž nulové kompetence jsou jim blízké a srozumitelné.

Půlmiliardové soustátí

Místní samosprávy dnes nemají kompetence ani na to, aby namalovaly přes cestu přechod pro chodce. Jejich role se bohužel omezuje na zametání chodníků a opravu kanalizací. V této úloze je může brzy nahradit třeba robotický vysavač nebo pračka, která přece jen disponuje více programy, pravomocemi a někdy i větší odvahou.

Na národní úrovni se pak zdá, že se zde rozhoduje už jen o výši důchodů a o zajištění toku dotací do kolchozu Agrofert. Zbytek témat, jako je třicet let zanedbávané školství, vody zamořené pesticidy, mrtvé lesy, vyprahlá pole a srážky mizející před postupem klimatické změny, se nacházejí zcela mimo zorné pole naší suverénní vlády. Tomu kontruje nejsilnější opoziční strana s nápadem povolit alkohol také za volantem, čímž si zasloužila pozornost veřejnosti stižené epidemií alkoholismu.

Volby do Evropského parlamentu jsou nejspíš poslední a jediné, které ještě dávají nějaký smysl. A protože věci, které mají smysl, v Česku příliš nezaujmou, netěší se zájmu veřejnosti ani tyto volby.

Vnímat smysl jednoho hlasu v půlmiliardovém soustátí je samozřejmě obtížné. Jenomže je to pořád víc, než máme v případě ostatních uskupení, které formují a ovlivňují naše životy.

Naše data a obchod s nimi

Naši veřejnou debatu určuje Facebook, který z ní může bez možnosti odvolání na základě neznámého algoritmu vyloučit kohokoli na libovolnou dobu. Dokonce i v totalitních státech často existuje jakýsi náznak soudu, kam se lze teoreticky odvolat. Byť pak dotyčný končí v gulagu.

Informace spolu s Facebookem dodává a třídí společnost Google, která stejně jako Facebook myslí především na využití našich dat a jejich prodej inzerentům. Další centra moci jsou ještě mnohem vzdálenější.

Korporace jako Exxon Mobil nebo BP utrácí miliardy dolarů, aby zablokovaly snahy o řešení klimatické zkázy, protože vydělávat se musí, i kdyby planeta hořela. Stejně tak si u nás nikdo nevšímá zájmů uhelné lobby, za kterou třeba prezident Zeman prosazuje prolomení limitů na těžbu hnědého uhlí. Zato jsou terčem nenávisti ekologové, kteří nemají drahé obleky, letadla, auta, média ani miliardy na korumpování lokálních autorit.

Paradox oslabování moci EU

Za této situace je Evropská unie poslední instancí, která má ještě vůbec nějakou moc a která je schopná rozhodovat proti vůli průmyslových, energetických nebo informačních holdingů.

Praktický rozdíl je patrný třeba v populárním tématu posledních let, což jsou předražená mobilní data, která nám účtuje kartel mobilních operátorů. České vlády jsou neschopné je k čemukoli donutit a tak čeští občané živí akcionáře dvou nadnárodních korporací a jedné národní v rukou nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Mimochodem, sice můžete v přímé volbě volit českého prezidenta, ale o jeho zahraniční politice rozhoduje ve velké míře právě Kellner, který si ho vodí kam zrovna potřebuje.

Naproti tomu jediný, kdo kdy dokázal operátory k něčemu donutit, byla Evropská unie, která během několika let zrušila roamingové poplatky. A to jen jedno téma.

Hlavním problémem Evropské unie dnes není přemíra moci a kompetencí, ale jejich nedostatek.

Oslabování unie neznamená posilování národních států, ale naopak jejich další oslabování. Teprve skrze a díky unii se podílíme na moci, jakou jsme nikdy neměli a ani mít nemohli. Bez ní ji mít zase nebudeme. Bez ní jsme pro takovou Čínu asi tak silný partner k vyjednávání, jako nějaké větší okresní město na severu.

„Po mě potopa“

Andrej Babiš nám dnes slibuje z plakátů, že nás před Bruselem ochrání tvrdě a nekompromisně. Myslí tím samozřejmě především sám sebe, protože kvůli svému střetu zájmů je v hledáčku „Bruselu“ již delší dobu. My ostatní naopak potřebujeme, aby nás Brusel ochránil před lidmi, jako je právě Andrej Babiš. Před člověkem, který si kupuje podporu starších generací, aby pohřbil budoucnost těch mladších.

V současnosti čelíme přibližující se hrozbě kolapsu klimatu a gesamten Umweltcelého našeho životního prostředí. K naší smůle sedí ve vedení státu lidé, kteří nejen že nejsou kompetentní s tím cokoli udělat, ale oni tento problém odmítají vůbec vnímat. Jedině v takové situaci se můžou předvolební hesla do jednoho z nejsilnějších parlamentů světa s klidem roztříštit mezi ochranou před Bruselem a lepším salámem.

Pro nás, kteří plánujeme na této planetě pobývat déle než týden a nedej bože na ní dokonce vychovávat děti, jsou naopak tyto volby jedněmi z posledních, ve kterých ještě o něco skutečně jde. Posílení jakýchkoli nacionalistických a šovinistických uskupení neohrozí pouze nějakou abstraktní unii, ale bohužel především naši zcela konkrétní budoucnost.

Stanislav Biler | jádu

Tento text spadá pod licenci Creative Commons 4.0 International Uveďte původ – Neužívejte dílo komerčně – Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní (CC BY-NC-ND 4.0).
květen 2019

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...