mladý česko-německý internetový magazín

Jeden krok dopředu, dva dozadu

Fotoquelle: European Union 2019 – EP, CC-BY-4.0
Ursula von der Leyen unmittelbar nach ihrer Wahl zur EU-Kommissionspräsidentin im Europäischen Parlament. Fotoquelle: European Union 2019 – EP, CC-BY-4.0

Zvolením Ursuly von der Leyen do čela Evropské komise se EU podařilo nevídané: brojí proti ní dokonce i ti nejvášnivější euronadšenci. Nad nedávným děním v EU se zamyslela Isabelle Daniel.

Ne že by Manfred Weber byl jakožto předseda Evropské komise lepší vyhlídkou: jakožto křesťanský demokrat a předseda frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu patří ke konzervativnímu proudu, který blokuje progresivní klimatickou politiku, je proti internetové neutralitě a zastává restriktivní migrační politiku. Jeho kritika autoritářské politiky Viktora Orbána byla opožděná a vlažná. Weber opravdu není tím, kdo chce budovat Evropu, která vzhlíží k budoucnosti.

A přesto: evropské volby s Weberem jakožto tváří evropských konzervativců a Fransem Timmermansem jakožto volebním lídrem neboli spitzenkandidátem sociálních demokratů byl pro EU velký krok kupředu. Konečně evropské volby, které skýtaly vizi, jak by evropská veřejnost v budoucnu mohla vypadat! Princip spitzenkandidátů – analogický k většině voleb v zemích EU – sliboval více demokracie v Evropě a skýtal dojem, že voliče bere vážně. Důležitý signál v době, kdy důvěra v „politický establishment“ eroduje.

Model spitzenkandidátů obnovil ztracenou důvěru v EU

V Německu se o evropských volbách v médiích informovalo více než kdy předtím. Což mělo pozitivní následky: volební účast se zvýšila, stejně jako v mnoha jiných evropských zemích, a voliči se s velkou jednoznačností rozhodli pro Evropu.

Jenže: pro čí Evropu vlastně? Takovou otázku je třeba si po dění po evropských volbách položit.

To, jakým způsobem se v zákulisí Evropské rady rozhodlo o Ursule von der Leyen jakožto předsedkyni Evropské komise, je facka všem voličům, kteří věřili demokratičnosti EU. Selhal bohužel i parlament, který na tuto špinavou dohodu v rámci sebedegradace přistoupil. Vložená důvěra, kterou mnoho Evropanů k EU každé čtyři roky – neboť slib, že se klubko evropských institucí časem zdemokratizuje, zůstává i po desetiletích nesplněn – vyšla naprázdno.

Nejoblíbenější německá ministryně je odměněna nejdůležitějším postem

Z německé perspektivy má katapultování někdejší ministryně obrany do čela EU ještě další pachuť. Vrací se vzpomínky na někdejší případy, kdy byli neúspěšní němečtí zemští či spolkoví politici „přesunuti“ do Bruselu. V případě Ursuly von der Leyen je pohrdání demokratickými procesy a EU samotnou ještě mnohem závažnější. Německá ministryně, která je podle průzkumu Spiegelu v březnu s odstupem nejméně oblíbenou ministryní velké koalice, byla za své nezdary na ministerstvu obrany odměněna nejdůležitějším evropským úřadem.

Ano právnímu státu, ne právnímu státu

Von der Leyen podle všeho tento úřad chtěla získat za každou cenu. To bylo evidentní nejpozději z jejího projevu před Evropským parlamentem. Ne že by jej přednesla nějak zvlášť vášnivě, ale kvůli jeho pozoruhodné svévolnosti: volebními sliby na všechny směry si von der Leyen okamžitě udělala přátele, ale nestala se nikterak věrohodnější. Rozporuplné signály, které vyslala směrem k Budapešti a Varšavě (právní stát ano, ale „nikdo není dokonalý“), byly téměř v duchu satirické politické strany „Die Partei“, která voliče lákala heslem „Ano Evropě! Ne Evropě!“.

Signály von der Leyen směrem k Maďarsku a Polsku byly důležité, ale byly namířeny špatným směrem, totiž k vládám obou zemí, které mají zřetelné antidemokratické rysy. Solidarizovat s proevropskou, demokratickou opozicí v obou zemích by bylo silné poselství – tím by ale von der Leyen přišla o své vítězství. Místo toho šla předsedkyní Evropské komise cestou podlézání Orbánovi a polské vládě. To, že pro von der Leyen hlasovalo hodně evropských liberálů, křesťanských a sociálních demokratů, byla chyba. Zdá se, že někteří politici se po letech v Bruselu odnaučili myslet demokraticky.

Isabelle Daniel | jádu
Překlad: Tereza Semotamová

Tento text spadá pod licenci Creative Commons 4.0 International Uveďte původ – Neužívejte dílo komerčně – Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní (CC BY-NC-ND 4.0).
červenec 2019

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...