Videa

„Kdo přestane mluvit, ten prohraje“

Světový házenkář Filip Jícha

K přehrání tohoto videa potřebujete přehrávač Flashplayer.
Kdo by si pomyslel, že toho musejí házenkáři při hře tolik namluvit? A ještě navíc v cizí řeči! „Němčina je pro nás nesmírně důležitá," říká Filip Jícha, který vyrostl v jednom z plzeňských paneláků a který je v současnosti jedním z nejúspěšnějších a nejoblíbenějších házenkářů světa.

201 centimetrů vysoký, 103 kilogramů těžký, nahý svalnatý trup – takto tu stojí 30letý Filip Jícha na střeše velkého vydavatele novin v Praze. Fototermín snáší tento obr se vší trpělivostí. Také kapuci teplákové bundy si na žádost fotografa stahuje hluboko přes tvář a nasazuje drsňácké vrásky na čele. Ale pohled zlého hocha mu dlouho nevydrží. Filip Jícha se zasměje, když mu vítr sfoukává kapuci z hlavy. On zkrátka žádný ostrý hoch není. On sám to ví. On je Filip Jícha, syn z běžné české rodiny, který vyrostl na plzeňském sídlišti. Inu, to je jen polovina pravdy. Mimo jiné je také „Nejlepší házenkář světa“ 2010, dvojnásobný „Házenkář roku“ v Německu, čtyřnásobný mistr Německa, čtyřnásobný vítěz poháru Německého házenkářského svazu (DHB) a dvojitý vítěz Ligy mistrů. On je zkrátka úspěšný.

Změna místa – 700 kilometrů severněji, na pobřeží Baltského moře v Německu. Filip Jícha uhání ve svém BMW X6 podél kielských fjordů. Čerstvě osprchován a na konci svých sil. Dvě hodiny intenzivního silového tréninku daly jemu a jeho spoluhráčům z THW Kiel pořádně zabrat. Pro Filipa Jíchu to nyní znamená, aby dobil, načerpal a nashromáždil novou energii. THW Kiel je králem házenkářské bundesligy a tím chce také zůstat. Ale jak praví jedno české přísloví: bez práce nejsou koláče.

Krátce nato Filip Jícha sedí v prosklené přístavní restauraci před obří porcí salátu s grilovanou rybou. Noří si chléb do olivového oleje a vypráví o své malé dcerce. Doma prý mluví pouze česky. Je to prý důležité, německy se Valerie začne automaticky učit již brzy ve školce. „Ano, zde na severu se cítíme velmi příjemně,“ I když v Kielu zhruba 320 dní v roce proprší. Lidé tu jsou přesto v dobré náladě, a když jedou na kole do práce, tak si prostě jen přetáhnou bundu do deště.

Mimochodem Filip Jícha tolik štěstí automaticky se naučit německy neměl. V roce 2003 získal své první angažmá ve Švýcarsku. Zde trávil každé dopoledne ve školní lavici, pokud to dovoloval tvrdý trénink. Nelituje toho. „Bylo mi jasné: chtěl jsem se naučit německy natolik dobře, aby se mi otevřely další dveře v ostatních německy mluvících zemích.“ A jako by předpověděl, jak bude jeho kariéra probíhat – Dnes je, o čemž už snil jako malý házenkář v Plzni: střelcem ve špičkovém klubu THW Kiel.

„Němčina je pro nás nesmírně důležitá,“ vysvětluje Filip Jícha, zatímco nad ním krouží rackové. Tým je sice mezinárodní, ale všichni hráči musí být schopni dobře se domluvit německy. Bez trvalého porozumění během hry nic nefunguje. Je to základem úspěchu. „A kdo přestane mluvit, protože je unavený nebo ho něco bolí, ten prohraje.“

Jinak než v Česku je v Německu házená jedním z nejoblíbenějších sportů. A právě v Kielu nemá kopaná proti házené žádnou šanci. Filip Jícha a jeho spoluhráči nemohou projít městem, aniž by nemuseli rozdávat autogramy. Zrovna Filip Jícha se svými 201 centimetry snadno v davu nezmizí. A to ani nechce. Když k němu v přístavu přikročí malý kluk, uvidíte na Filipově tváři úsměv. No jasně že se podepíše na tričko. A okolo skalních fanoušků házené Jícha teprve neprojde. Prý je nesmírně šťastný, že je Filip v Kielu, říká další fanoušek v černé mikině THW poté, co se nechává s Jíchou vyfotografovat.

A pak říká větu, která bude v Česku pochopena možná až jednou později: „Tedy když jde o Česko, pak myslím jedině na Filipa Jíchu.“
Christian Rühmkorf

Copyright: Goethe-Institut, Praha
Září 2012

Máte otázky k tomuto článku? Napište nám!
info@prag.goethe.org