#Klartexte

Hrdost, důstojnost, pride

Illustration: © Kristóf Ducki

Vznik maďarského „Průvodu gay hrdosti“ (Meleg Büszkeség menet) byl inspirován americkými průvody Pride, ale došlo k němu v naprosto jiné politické a kulturní situaci. Co se stane, když název, jako je Pride, přistane o čtyři tisíce kilometrů dále a o několik desetiletí později na novém místě? Jak se utváří jeho význam v novém společensko-kulturním prostředí, když je převzat nebo přeložen do jiného jazyka?

První maďarský Průvod gay hrdosti vyšel jednoho sobotního dne, v podvečer 6. září 1997, z budapešťského baru Capella. Přibližně osm set metrů dlouhou cestu po malebném nábřeží Dunaje urazilo zhruba tři sta lidí v poměrně značném spěchu. Tato událost se uskutečnila po vzoru mnoha jiných průvodů a ve vztahu k nim, zařadila se do už existujícího systému, který se začal formovat ve světovém měřítku už několik desetiletí předtím pod názvem Pride.

Výchozím bodem se staly události, k nimž došlo v zámoří v roce 1969, několikadenní nepokoje vyvolané policejní razií v newyorském zábavním klubu Stonewall Inn. Tehdejší série demonstrací proti policejní šikaně a nerovnosti před zákonem odstartovala mezinárodní hnutí za rovnoprávnost homosexuálů. Průvody Gay Pride, později jen Pride, pořádané každoročně v době červnových událostí ve Stonewallu, jednak uctívaly památku protestního hnutí vyrostlého z reakce na Stonewall, jednak se na nich veřejně předváděla pestrá paleta skupin, které ve společnosti tvoří osoby s jiným než heterosexuálním založením. Tyto průvody veřejnosti ukazují, kdo všechno k této menšině patří, ale i to, kde se právě nacházíme.

Možnost pořádání těchto průvodů, jejich charakter, zákazy, veselá, násilná nebo naopak komerčně zabarvená atmosféra jsou často lakmusovým papírkem vypovídajícím o stavu společnosti, hodnotovém žebříčku a jeho změnách v té které zemi.

Co se stane, když název, jako je Pride, přistane o čtyři tisíce kilometrů dále a o několik desetiletí později na novém místě? Jak se utváří jeho význam v novém společensko-kulturním prostředí, když je převzat nebo přeložen do jiného jazyka? Jak jej rámují lokální média, jinými slovy, do jakých souvislostí vsazuje a v jakém rétorickém balení prezentuje probíhající skutečnosti? Historie změn názvu maďarských průvodů výmluvně hovoří o domnělé i skutečné roli názvů a rámování.

Hrdost a předsudek

První průvod ke Dni gay hrdosti, pořádaný v roce 1997, měl název vyřešený tím nejjednodušším způsobem: Výraz Gay Pride byl doslovně přeložen do maďarštiny. Tímto názvem se událost označovala jedenáct let, přestože od prvního okamžiku bylo předmětem debaty, zdali maďarské slovo hrdost („büszkeség“) znamená přesně totéž, co v jiných jazycích. Před průvodem lingvista Ádám Nádasdy vyjmenoval možné námitky pochybovačů:

  • Proč by měl být člověk hrdý na něco, co není jeho zásluhou, co nevyžaduje žádný výkon, protože je to „totéž jako mít blond vlasy nebo číslo bot 44“
  • Hrdost je přehnané, „vyzývavé a provokativní“ vystavování určité věci na odiv
  • V Americe je hrdost „v politickém a občanskoprávním životě mnohem obvyklejším výrazem“ a místo být hrdý by bylo „správnějším maďarským ekvivalentem ,hlásit se k‘, ,nestydět se za‘, ,důstojně nést‘“.

V předvečer prvního průvodu Nádasdy nakonec navzdory všem těmto pochybnostem a kritikám dospěl k názoru, že je možné být hrdý na to, když „se někdo otevřeně hlásí k takové své vlastnosti, která se má podle většinového názoru – vyplývajícího z předsudku – tajit.“ Ale vraťme se zpátky k pochybnostem.

Co znamená „vystavovat na odiv“, to pochopitelně závisí na kulturně odlišné normě, která určuje, kdy je něčeho dost a kdy příliš mnoho. Příliš mnoho je, když se svou situací chlubíme, když naše nafoukanost a nedostatek střízlivosti – stejně jako jeden z biblických hlavních hříchů, pýcha – vedou k přecenění našeho postavení nebo dosažených výsledků. Na druhé straně však není přehnané (ba je vysloveně žádoucí) opodstatněné pozitivní sebehodnocení, spokojenost a pocit radosti.

Když je například ve společnosti příliš výrazná identita založená na utrpěných křivdách, kultura nářků a stížností, a komunikace vlastních výsledků a úspěchů nemá dost zakořeněné tradice, je mnohem pravděpodobnější, že bude hrdost – zcela nezávisle na pohlavní identitě a sexuální orientaci – posuzována jako něco nepatřičně okázalého, jako chlubení.

Odtud už je pouhý – ač ničím nepodložený – krok k tomu, že bude chlubení jako přehnané předvádění ztotožňováno s projevováním se či předváděním na veřejnosti. A tak se patřičně střízlivá osoba náhle ocitne uzavřená jen ve své soukromé sféře. Jinak řečeno: Jestliže hrdost z kulturního hlediska „není obvyklým slovem“, jak to formuloval jazykovědec ve svém článku, může převzetí tohoto slova vyvolat jiný interpretační rámec.

V tomto smyslu můžeme považovat za pokus o přerámování změněný název průvodu, který byl v roce 2008 překřtěn na Pochod gay důstojnosti, čímž se jednak napojil na pro všechny rovnou a absolutní důstojnost související s lidskoprávním pojetím univerzální lidské důstojnosti, jednak byla odstraněna hrdost.

Tuto změnu bezprostředně předcházela násilná akce organizovaná extrémně pravicovými skupinami a namířená proti průvodu v roce 2017, při které policie členy napadené komunity náležitě nebránila, tudíž přímý fyzický atak vyostřil otázku právního systému a rovnoprávnosti občanů. Současně s tím začal v rostoucím etnonacionalistickém sebevědomí, v národní hrdosti spočívající na etnických základech, dříve „neobvyklý“ rámec hrdosti žít novým životem (zejména v krajně pravicové masové kultuře).

Proto bylo nutné státní hymnou zahranou na zahájení symbolicky poukázat na „příslušnost komunity LGBTQ k maďarskému národu“ – jak uvádějí organizátoři na svých stránkách pojednávajících o historii Pride v Maďarsku –, aby se ohradili proti zúženému chápání národa jako entity, do kterého existence a především politické snahy sexuálních menšin nepatří, neboť jsou odsuzovány jako národu nepřátelské a cizí jevy, které ohrožují přežití celého maďarského národa. (Zkratka LGBTQ se skládá ze začátečních písmen lesbické, homosexuální, bisexuální, transsexuální a queer identity. V posledních letech se preferuje spíše používání zkratky LGBTQ+, kde znaménko plus vyjadřuje rozmanitost světa sexuálních menšin.)

Rozpory v rámování

Výzkum, který analyzoval mediální reprezentaci budapešťské Pride v letech 2009-2017, identifikuje ve zpravodajských výstupech několik druhů rámování. Mezi negativními rámci figuruje rámec čistoty, podle něhož účastníci průvodu ohrožují základní hodnoty morální a tělesné čistoty, a konzervativně nacionalistický rámec vlastenectví, podle něhož představují cizácké síly podporované ze zahraničí.

Mezi pozitivními rámci se nachází rámec rovnosti, totiž ochrana všeobecných občanských práv a svobod, rámec konvergence, podle něhož se ve světě šíří uznávání práv homosexuálů a nedostatky v tomto směru znamenají zaostávání za vyspělejším vzorem, jakož i rámec neškodnosti, v němž je základní hodnotou vyhýbat se ubližování jiným.

Posuzujeme-li změnu názvu z této strany, je účelem nahrazení hrdosti důstojností výraznější rovnostářský rámec, zatímco ti, kteří zdůrazňují škodlivost průvodu nebo usilují o jeho zákaz, používají rámec čistoty. A když tito druzí zdůrazňují i národní hrdost na etnickém základě, vytahují vlastenecký rámec a odmítají rámec konvergenční.

Jakou roli hraje v rámování kdy a kde

V roce 2009 došlo k dalšímu obratu: Organizátoři do názvu hrdost vrátili, ale v anglické podobě. Název Pride nesl nejprve jen festival, od roku 2012 pak i průvod, a tak označení Budapest Pride zdánlivě dokonale splynulo s názvy ostatních akcí téhož druhu. Organizátoři vysvětlovali další změnu pojmenování tím, že chtěli dát události název „srozumitelnější i mezinárodně“.

Máme-li to formulovat úplně přesně, nezvolili si jen nějaký srozumitelný název, ale její pravý název jako globální značku, podobnou názvu limonády nebo sportovní obuvi, které zná celý svět. Pokud jsme se v roce 1997 mohli ptát, zdali je hrdost (büszkeség) v Maďarsku totéž, co v jiné zemi (například v USA) pride, nyní se nabízí otázka, zdali jedna pride znamená určitě totéž, co druhá pride.

Z hlediska rámování vůbec není jedno, zdali internacionální charakter názvu zapadne do politického rámce konvergence, do nadnárodního rámce lidských práv nebo do komerčního rámce globálních obchodních značek.

Na místech, kde průvod není spojen s vážným nebezpečím a trpěné nebo právně posvěcené násilí se vyskytuje v minimální míře, se do poklidných průvodů Pride s charakterem lidové slavnosti a značným množstvím většinových účastníků během let obouvalo čím dál tím víc kritiků, kteří jim vyčítali komercializaci. Promoční akce firemních sponzorů oslovuje v první řadě konzumenty, nikoli občany, a v souladu s tím se primárně zaměřuje ne na ohroženější skupiny obyvatel, nacházející se dočasně na okraji společnosti, ale na solventní střední třídu (globální kupní síla komunity LGBTQ+ se v roce 2015 odhadovala na 3.700 miliard dolarů).

Například newyorský rozpočet Pride v roce 2016 činil asi 2,4 miliony dolarů. V předchozích sedmi letech se rozpočet zvýšil na trojnásobek, sponzorská podpora se zdesetinásobila, zatímco počet účastníků vzrostl jen o třetinu.

Podle kritiků přidružené obchodní komunikace zábavná akce laděná na příznivce konzumu ze střední třídy zanedbává reprezentaci těch, kteří jsou – ať už v lokálním, nebo globálním měřítku – nadále ohrožováni předsudky a diskriminativními zákony, místo aby s nimi byla solidární. Jako příklad takovéto podpory „jen na oko“ neblaze proslula promoční akce jednoho řetězce restaurací s rychlým občerstvením, ve kterém host po rozbalení obalu v barvách duhy našel vedle obvyklého hamburgeru slogan „uvnitř je každý stejný“. Jenže „hrdé“ hamburgery se prodávaly pouze na jediném místě a krátkou dobu, zatímco za běžných všedních dnů toho podnik pro rovnost nijak moc nedělá.

V maďarském prostředí v sobě název Budapest Pride nese nejen hrdost a mezinárodní značku, ale navíc i angličtinu jako cizí jazyk. Jazyk světové komunikace, posílené i exportem anglosaské masové kultury, nemusí ani zastupovat už zmíněný rámec byznysu, důležité je, že jde o cizí jazyk, jenž „bude odhalen“ jako něco, co pochází odjinud, a tak se nabízí do role nepřítele pro vlastenecké rámování, které staví hodnoty nezávislosti a (národní) svobody slova do opozice proti cizímu vlivu.

V takových zemích, například v Rusku a ve východní Evropě, kde vyvolává ostré konflikty zpochybnění heterosexuální normy ze strany účastníků průvodu, může zvolený anglický název posloužit pozitivním rámcům konvergence. A to i v tom případě, že se k události případně pojí významnější sponzorská podpora, která by v západní půli světa posílila spíš rámce mezinárodního obchodu.

Otevřenost a zátarasy

Tyto rozdílné rámovací možnosti ztělesňuje iniciativa Jsme otevření (Nyitottak vagyunk), která hraje v souvislosti s budapešťským průvodem rozhodující roli od roku 2013, a zajišťování průvodu policejními zátarasy, o nichž se každoročně vedou spory. Iniciativa Jsme otevření, založená původně třemi firmami, sdružuje podniky (a vzácněji i jiné organizace), které vyznávají jako jednu ze základních hodnot to, že své zaměstnance a partnery posuzují výhradně na základě jejich jednání a výkonů, ba co víc, tuto otevřenost považují za klíč ke své ekonomické úspěšnosti.

Co se týče zátarasů, ty byly podle vyjádření policie při několika budapešťských průvodech nutné proto, aby ochránily mírumilovné účastníky akce před násilnostmi ze strany jejich odpůrců pořádajících protestní demonstrace. Absurdita otevřenosti uzavřené mezi kovovými zátarasy dodává veselé přehlídce úspěšných značek dimenzi boje o veřejný prostor, což spolu s cizím názvem Pride mobilizuje všechny tři rámovací možnosti najednou.

V médiích není samozřejmě rámování toho kterého jevu založeno na jediném slově, ale na složitém a často opakovaném souboru obrazů a slov. Byly provedeny experimenty, které dokazují, že v případě témat dávno známých z veřejného diskursu nemají slova magický význam a používání verbálních prostředků někdy dovede změnit názory lidí jen v minimální míře.

Ale i tak je pravda, že určité – často opakované a vědomě používané – názvy jevů a skupin mohou usnadnit podání týchž faktů v pozitivním nebo negativním rétorickém balení, a proto je důležité, abychom rozeznali, s jakým cílem jsou používány.

Katalin Orbán
Překlad z maďarštiny: Róbert Svoboda

Tento text spadá pod licenci Creative Commons 4.0 International Uveďte původ - Neužívejte dílo komerčně - Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní (CC BY-NC-SA 4.0).
březen 2019

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...