#Klartexte

Deštník není záchranný deštník

Foto: Wikipedia | Tobias Klenze | CC BY-SA 4.0
Martin Haase: „Máme určité záchytné body, že dnes je více ‚newspeaku‘ než dříve.“ Foto: Wikipedia | Tobias Klenze | CC-BY-SA 4.0

Kdo má dohled nad jazykem, může ovlivnit samotné myšlení. O tom pojednává fiktivní diktatura v Orwellově románu 1984. Ovšem i dnes, v demokratických státech se politici cílenými neologismy snaží veřejné mínění manipulovat ve svůj prospěch. Dané výtvory na svém blogu sbírají novinář Kai Biermann a jazykovědec Martin Haase, pojmenovali jej podle Orwellova temného románu: Neusprech.org.

Co rozumíte pod pojmem „newspeak“? V čem spatřujete paralely k Orwellově dystopii z roku 1948? A v čem naopak vidíte rozdíly?

Orwellův román se odehrává v diktatuře. V Německu sice nemáme diktaturu, ale často jde o to politiku zpeněžit – podobně jako se zbožím. Používají se přitom mechanismy z reklamního jazyka, které Orwell použil jako základ pro jeho newspeak.

I v demokracii se věci, o nichž politici vědí, že by mohly být nepopulární, prodávají s nutným vylepšením skrze vhodná slova. Měli jsme možnost to podrobně sledovat při informování o kauze Nacktscanner (pozn. red. celotělový scanner, doslova „nahý scanner“), který se později musel přejmenovat. Tehdejší ministr vnitra Thomas de Maizière ve Spolkovém sněmu řekl: ne, nechceme žádné scannery nahých, nýbrž celotělové scannery třetí generace. Ale ani to ještě nebylo dost dobré – pořád ještě příliš tělesné. Potom se to změnilo na „bezpečnostní scanner“. Docházelo tedy k pokusům danou věc prosadit tím, že se jinak pojmenuje.

Ale to už tisk nadšeně používal výraz „nahý scanner“, prostě jim to znělo dobře...

… a poněkud obscénně. Pro novináře tedy lepší slovo, aby obsahy mohli prodat.

Ano, to se ale vždy nestává. V mnoha jiných případech se slovo utvořené politiky prosadí.

Velmi dobře to lze sledovat na slovu Rettungsschirm (záchranný deštník). Zní to nevinně, prostě nějaký deštník. K článkům o Rettungsschirmu [označení pro opatření Evropské unie na záchranu bank v některých státech eurozóny, pozn. red.] se jako ilustrační fotky i často používaly deštníky – i na webových stránkách Zemského sněmu. Přitom výraz Rettungsschirm samozřejmě vlastně pochází ze skákání padákem a není zase tak nevinný jako deštník. Ale záchranný deštník je prostě slovo, které skýtá pozitivní emoce.

Negativní emoce naproti tomu zprostředkovávají výrazy jako uprchlická vlna nebo příliv uprchlíků. Kromě toho se tehdy hodně tvrdilo, že se otevřely hranice. To je nesmysl, protože ty byly otevřené už předtím… Vytvářel se obraz: stavidla se zvedla a přichází všechno to jedovaté bláto. Jde o totální odlidštění a výraz zcela nevhodný pro situaci, pro lidi, kteří utíkali před válkou. A utvářet takové obrazy, je rovněž eticky odsouzeníhodné.

Newspeak je tedy vždy tvořen vědomě? Nebo se stává i to, že newspeak vznikne „jazykovou nehodou“?

Jak se na takové slovo přijde, to se většinou už neví. Samozřejmě v tom může hrát roli i náhoda. Ale do oběhu se slova dostávají taková slova už vědomě. Například jsme dostali dopis od referenta ministerského předsedy. Jeho náplní práce totiž byla „jazyková kontrola“. Šlo o východní spolkovou zemi, ale ministerský prezident pocházel ze Západu a bylo pro něj velmi důležité neříkat nic špatně. Proto najal extra referenta na to, aby jeho vyjádření jazykově dával do pořádku.

Změnil se politický newspeak během let, kdy se jimi zabýváte?

Máme určité záchytné body, že dnes je více newspeaku než dříve. Na konci 90. let byla taková raná fáze – s Berlusconim v Itálii nebo Sarkozy ve Francii. Tehdy byl trendem nový politický styl a s ním se právě tato marketingová tendence pronikla do popředí. Možná se to dalo označit za populismus, ale to přece jenom nejde ještě srovnat s populismem, který zažíváme dnes.

Co je z jazykového hlediska to zvláštní na dnešním populismu?

V Německu vnímáme zvláštní výstřednosti, které mají spojitost se vzestupem strany Alternativa pro Německo (AfD). Dochází k návratům ke slovníčku používaného nacionalisty či dokonce nacisty. Ovšem často dochází ke změně významu. Když AfD hovoří o Umvolkung (přenárodnění), pak tím nemá na mysli přirozeně to, co se tím myslelo v době nacismu, totiž že při expanzi na Východ se tamní usedlé obyvatelsto poněmčovalo – výukou němčiny, převýchovou, vyvražďováním Židů. AfD tím hovoří o tom, že Němci by měli být údajně nahrazeny imigranty – tedy v podstatě dokonce dochází k opačnému významu slova.

Podobně tomu je s výrazem völkisch (národní), který měl počínaje romantismem význam „ne židovský“. Když politička AfD Beatrix von Storch tvrdí, že výraz völkisch je třeba oživit, pak tím má na mysli „ne muslimský“ nebo „bez migračního pozadí“. I tady tedy dochází k poměrně velkému posunu významu. Před vzestupem AfD nedocházelo k těmto raritám, že by se cíleně používala slova používaná ideologií nacismu nebo nacionalismu – slova, která jsou stigmatizovaná. Ta se používají s novým obsahem. To je jednoznačně newspeak, ale v míře, která tu předtím nebyla.

AfD pracuje s takto kalkulovaným bouráním tabu, aby posunula hranice sdělitelného. Nejsou subtilnější neologismy, jako třeba „kritik azylu“, mnohem nebezpečnější?

Přesně, to je nebezpečnější. Výše zmíněná slova jsou už tak stigmatizovaná, že se nedostávají do mluvy většiny obyvatelstva. Ale výrazy jako kritik azylu nebo uprchlická vlna se prostě zažila a používají se všude. Použila je dokonce i Angela Merkel. Tím jazykově v podstatě zastupuje pozici protistrany. To je i svým způsobem šikovné: použitím těchto slov lze i odpůrce přimět k tomu, že vlastní pozici dále urychluje, stává se samozřejmější. Proto jsou tyto neologismy nebezpečnější a proto je také důležité na ně poukazovat.

Kdy bychom měli zpozornět?

Věřím, že newspeak je skutečně snadno rozpoznatelný. Když se někde vynoří slova, které člověk ještě nikdy neslyšel nebo je slyšel pouze v jiné souvislosti, pak by to neměl jen tak přejít, ale položit si otázku, co tím vlastně má být řečeno.


Existují určité newspeakové vzorce, které se neustále navracejí?

V diskusi o dozoru se se často používají zlehčující výrazy – obzvlášť eufemismy, které nepůsobí tak důrazně. V diskusích o uprchlících to bývá přesně naopak, tam se používají hyperbolické výrazy, které mají naopak zveličující účinek.

To ale není závislé pouze na tématu, ale také na osobě, která hovoří. Ministryně obrany Ursula von der Leyen se například vždy chtěla inscenovat jako power woman a protože vždy používala velmi tvrdá, hyperbolická slova. To činí vlastně doposud, ale už ne tolik. Ve svojí roli ministryně obrany musí voličům zprostředkovávat věci, které působí většinou negativně, jako například navýšení rozpočtu pro rezort obrany a podobně. Protože trochu otočila.

Proč je tak důležité, že jsme citlivý vůči newspeaku, který je nám podstrkován?

Je důležité, abychom politikům neskákali na špek. Je to totiž skutečně tak, že přebíráme i jazykové koncepty a pak se úplně normální stávají věci, které by normální být neměly. Myslím, že politické pozice je třeba vždy vnímat kriticky, a to jde pouze tak – nebo přinejmenším dnes – když kriticky analyzujeme i politický jazyk.

Rozhovor vedl Patrick Hamouz. | jádu
překlad: Tereza Semotamová

Tento text spadá pod licenci Creative Commons 4.0 International Uveďte původ - Neužívejte komerčně - Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní (CC BY-NC-ND 4.0).
červen 2019
odkazy k tématu

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...